ZAHRADNÍ SLAVNOST

Naši předkové se v tuto dobu povětšinou živili zemědělstvím a znali už toho poměrně hodně. Pole obhospodařovali trojhonným způsobem. Součástí jejich potravy byly jak obilniny, tak ovoce a zelenina. Odrůdy samozřejmě nebyly tak výnosné jako dnes. Přesto však se někde v tuto dobu dají dohledat počátky šlechtění. Zatím jen pozitivním výběrem. Není však také bez zajímavostí, z jak velkých dálek se sem některé kulturní rostliny dostaly. Jejich domov byl často ve Středomoří, někdy i v Asii. Svá políčka osívali nám známými obilovinami: pšenicí, ječmenem, žitem a ovsem. Hojně se pěstovalo a konzumovalo proso a pohanka. Luskoviny jako hrách, bob a čočka byly ceněným zdrojem obživy. Konopí a len byly nejen přadné rostliny, ale dávaly i olejnatá semena, rovněž tak mák. Z ovocných dřevin se již pěstovaly třešně, jabloně, hrušně, rybíz. V některých krajích byly známé i meruňky a broskve, zřejmě i švestky. I tady u nás se sklízelo víno a rostl chmel. Pěstovaly se ořešáky. Jako zeleninu bychom našli hlavně zelí, později kapustu, ředkev, vodnici, mrkev, celer, petržel. Běžná byla červená řepa, cibule a česnek. Jako koření se nejprve sbíraly v přírodě kopr a kmín, hořčice, jalovec, či šalvěj i mnohé další druhy bylin a plodů. Některé z nich se později začaly kulturně pěstovat. Je zajímavé, že nějak záhadně sem docestovaly z Asie okurky. Byly však hořké a tak sloužily spíš jako potrava zvířatům a lidem jen v době nedostatku. Do dnešní podoby se začaly přibližovat až koncem 19. století. Jak vidno, jídelníček našich předků byl již docela pestrý a z pohledu dnešních výživářů i zdravý. Mnohé, dnes běžné, plodiny čekaly na své vyšlechtění. Byla to třeba krmná řepa a cukrovka, nebyly tady žluté lány olejky. Dovézt z Ameriky se musely fazole, kukuřice, papriky, rajčata a hlavně brambory. Dokonce i všude zde rostoucí akáty musely doplout z Nového Světa. Také kaštany – jírovce přivezli lidé až v době baroka ze Středozemí. Určitě uznáte, že i svět rostlin má svoji historii a je zajímavé něco o ní vědět. Závěrem bych rád vyslovil přání, aby toto vzácné místo nezaniklo jako nějaký nic neříkající parčík s pravidelně sekaným trávníkem a skupinkami povětšinou cizokrajných keřů. Určitě by stálo za úvahu zde vysázet to, co tady asi mohlo růst v době původního osídlení. Celé místo by dalo možnost nahlédnout do historie nejen zdejším občanům, ale i děti ze škol by se tady mohly mnohému naučit.