Návštěva krytu civilní obrany
Kryt se nachází na Dubině na adrese Errno Košťála 1012. Možná doprava MHD č. 8 do zastávky Dubina, penzion s příjezem v 16:46 hodin.
typ akce: Výlety do historie
Údolím Chrudimky
Přírodovědná vycházka z Nasavrk údolím Krkanka, k Hradišskému vodopádu a rozhledně Boika pod vedením Jiřího Rejla. Odjezd bude autobusem v 8:05 hodin ze stanoviště 13 autobusového terminálu B v Pardubicích a následně s přestupem v Chrudimi do Nasavrk. Začátek vycházky v Nasavrkách je v 9 hodin u autobusové zastávky Nasavrky, náměstí.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Kryštofovy kameny
Rtyně v Podkrkonoší – Kryštofovy kameny – Červený Kostelec. Délka trasy 13 km. Odjezd 8:29 hod. vlak ČD, návrat 17:18 hod. ČD. Ved. L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Podél Divoké Orlice
Litice n. Orlicí – Brná – Potštejn. Délka trasy 7,5 km. Odj. 8:29 ČD, návrat 15:28 h ČD. Ved. A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B pro méně zdatné turisty. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Příběh zvonů
Přednáška Lukáše Pešky o historii zvonů na kostelích nejen v Pardubicích. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. Vstup zdarma, veřejnost zvána.
typ akce: Hovory o Pardubicku
STARÉ DOMV VYPRÁVĚJÍ? 4.díl: Stamicovský dům čp.56 na Pernštýnově náměstí
Úzký dům s modrou fasádou napravo od Evropského spolkového domu (či chcete-li od kavárny Evropa) je v Pardubicích znám i jako dům Všetečkovský. Skoro nikdo však neví, že dům má zajímavou spojitost s hudebním rodem Stamiců, z něhož vzešel tvůrce t. zv. Mannheimské školy Jan Václav Stamic (1717-1757). Pojem ?Mannheimská škola? je v dějinách evropské hudby světoznámý a Pardubice jakoby neměly zájem zviditelnit jméno Stamic na domě na Pernštýnově náměstí alespoň pamětní deskou. Známý pardubický hudební historik Miroslav Hanuš, bývalý člen redakční rady Zpráv Klubu přátel Pardubicka, navrhl na dům tento text:
?Zde se 25.září 1686 narodil Antonín Ignác Stamic,
otec světově proslulého hudebního skladatele Jana Václava Stamice,
zakladatele Mannheimské školy (1717-57).?
Osvětleme si tedy blíže vztah rodiny Stamiců k našemu městu. V roce 1660 se do Pardubic přistěhoval ze slovinského Mariboru na řece Drávě jirchář Martin Stamic. Bydlel nejdříve v Bartolomějské ulici čp.85. V tomto domě se totiž roku 1665 přiženil do rodiny kožešníka a městského radního Jana Choleho, jehož dceru Kateřinu si vzal 10.února t.r. Sňatkem získal tchánův grunt, který obýval až do roku 1678. Manželka Stamicovi zemřela ještě v roce jejich svatby. Po 2 letech vdovství (1667) se Martin Stamic oženil podruhé s Alžbětou, dcerou kupce Matěje Kuhaje z Pernštýnova náměstí čp.5. Toho roku zakoupil tehdy asi 27 letý M.Stamic jirchovnu na Bílém předměstí čp.82, kterou vlastnil do roku 1706. Po osmiletém pobytu na Bílém předměstí koupili roku 1675 manželé Stamicovi dům čp.56 na jižní straně Pernštýnova náměstí, zvaný Všetečkovský, stojící přímo proti rodnému domu Alžběty Stamicové (čp.5 na severní straně téhož náměstí). Všetečkovský dům patřil rodině Stamiců až do roku 1708. Martin Stamic pracoval i v samosprávě města, v letech 1687-1707 (tedy do své smrti) byl radním. Ve Všetečkovském domě čp.56 se Stamicovým narodily 4 děti: synové Bernard a Antonín Ignác a dcery Kateřina a Anna.
Antonín Ignác (druhorozené dítě) se narodil 25.září 1686. Na rozdíl od svého bratra, staršího Bernarda, který se dal v Litoměřicích na církevní dráhu, Antonín Ignác se jako dobrý hudebník věnoval po absolvování klášterní školy povolání učitele. Již od 14 let byl varhanním pomocníkem u sv. Bartoloměje, v klášterním chrámu Zvěstování P.Marie a u sv. Jana Křtitele. Jeho učitelem na královský nástroj byl varhaník Samuel Michal Guttmann st. Pod jeho vedením se Antonín Ignác Stamic vypracoval na varhanního sólistu. Antonín měl i výtvarné nadání (náboženská tématika a příroda). Šest dnů před jeho 21.narozeninami mu zemřel otec Martin (zemř. 19.9.1707). Ještě dva roky potom působil Antonín Ignác jako zkušený kantor a regens chori u sv. Bartoloměje (do roku 1709). Ve 23 letech odešel na výzvu děkana v Německém Brodě Jana S.Seidla do dnešního Havlíčkova Brodu, kde se stal varhaníkem v kostele Nanebevzetí P.Marie. 4.února 1714 se tu oženil s Rozinou Klárou Böhmovou, dcerou Ferdinanda Viléma Böhma, syndika pražské univerzity a pozdějšího přísežného zemského prokurátora. 19.6.1717 se jim narodil syn Jan Václav, nadaný houslista, varhaník a komponista, který jako 24 letý zaujal ve Frankfurtu nad Mohanem svou hrou na housle při korunovaci Karla III. Bavorského vzdorocísařem proti Marii Terezii. Od roku 1742 působil v Mannheimu, kde se z 1. dvorního houslisty za 3 roky (1745) vypracoval na koncertního mistra houslí a violy d‘ amour ve dvorním orchestru kurfiřta Karla Theodora. Roku 1748 jej kurfiřt jmenoval ředitelem dvorní hudby.
Význam t. zv. Mannheimské školy, již J.V.Stamic vytvořil, vidí hudební teorie nejen v dokonalé souhře, ladění a zvukové vyváženosti orchestru, ale i ve změnách dynamiky (t. tv. Terasovitá dynamika = skoky od forte k pianu a naopak) a v plynulém a na dlouhou časovou plochu rozvrženém zesilování či zeslabování zvuku (crescendo a decrescendo). Do kompozičního umění vnesl Jan V.Stamic (či něm. Stamitz) t. zv. triové sonáty či Sinfonie o 4 větách. Jeho schéma se stalo vzorem nejslavnější orchestrální formy hudebního klasicismu-symfonie. Jeho reforma zasáhla i do složení orchestru. Stamic doplnil smyčcový soubor violou a využíval obratně i trubek a lesních rohů. Místo hoboje se v jeho orchestru setkáváme už s klarinety. Anglický historik hudby Ch.Burney nazval J.V. Stamice „Shakespearem hudby“. Na koncertech v Paříži r. 1755 uvedl Jan V.Stamic svou sonátu pro violu d‘ amour, symfonii s klarinety a hornami a slavnostní mši D-dur. Do t. zv. školy mannheimských symfoniků patří ještě F.X.Richter /1709-1789), rodák z moravského Holešova, Stamicovi synové Karel (1745-1801, zemřel v Jeně jako koncertní mistr) a Jan Antonín (1750-1809, zemřel v Paříži) aj. Jejich otec Jan Václav Stamic zemřel 27.března 1757 v Mannheimu, kde je také pohřben.
Domnívám se, že Pardubice by se měly důrazněji přihlásit ke stamicovské hudební tradici nejen osazením pamětní desky na Pernštýnově náměstí, ale možná dokonce i stamicovským hudebním festivalem.
P.S.: Jsme rádi, že po podpoře Komorní filharmonie v Pardubicích (jejich ředitelky Zbořilové a dramaturga dr.B.Vítka) schválila „napodruhé“ osazení pamětní desky i kulturní komise MmP.
