OSOBY A OSOBNOSTI LETECKÉHO DÁVNOVĚKU PARDUBIC Část X.

CHOMRÁK Vincenc

Narodil se v Pardubicích 20. ledna 1871 v rodině hostinského Ferdinanda Chomráka, rodina bydlela na Bílém předměstí. [1] Vychodil pětitřídní obecnou školu v Pardubicích na Starém městě a ve školním roce 1882/1883 začal studovat na pardubické reálce. [2] Měl mladší bratry Stanislava (narozen 1879) [3] a Leopolda. [4] Zda Vincenc Chomrák reálku dokončil, není mi známo, ale neměl by být problém to v pardubickém okresním archivu zjistit. Asi již okolo roku 1896 měl v Pardubicích „sportovní závod“, kde prodával i opravoval bicykly, [5] sám také na kolech závodil. [6] Časem prodával též motocykly a automobily. [7] Snad již v roce 1906 začal organizovat řidičské zkoušky pod dohledem místodržitelského komisaře Theodora Skupiny [8] a patrně také záhy zřídil autoškolu. Podobně jako v případě o jeho spolupráci s pardubickými aviatiky dobové doklady neznám, zmiňuje se však o tom sám V. Chomrák [9]  a také Eugen Čihák, byť v nešťastné knize Jak jsem létal a padal, [10] který uvádí, že u něj v dílně někdy opravovali letadlové motory. Chomrák byl od roku 1911 činným členem Aviatického družstva v Pardubicích, [11] byť patrně do něj vstoupil až nějaký čas po ustavující valné hromadě (konané 26. 4. 1911). Členem Družstva byl nejméně do roku 1913. [12] Jeho osudy sledoval M.Klimpl v týdeníku Pernštejn.

IBL, prof.

Poprvé se s jeho jménem v souvislosti s létáním setkáváme v Pardubicích 13. srpna 1891 při přistání balonu Victor Hugo francouzských vzduchoplavců Louise Godarda a Edouarda Surcoufa. Prof. Ibl vítal letce francouzsky, pak jim během pardubického pobytu dělal tlumočníka. [13] V roce 1898 uveřejnil v časopise Z říše vědy a práce článek o použití draků v meteorologii. [14] Dotkl se tedy letecké problematiky jen okrajově, ale patrně jako jeden z prvních v Pardubicích. Narodil se 1859 v Bratronicích, na reálce v Pardubicích učil český jazyk, francouzský jazyk a těsnopis (doplnil  J.K.).

JAHN Jiljí Vratislav

Narodil se v Pardubicích 22. ledna 1838. Na polytechnice v Praze vystudoval chemické inženýrství. Od roku 1863 do 1894 byl ředitelem reálky v Pardubicích. Zemřel v Praze 18. května 1902. [15] Jeho souvislost s leteckým dávnověkem je nepřímá, byť ne nezajímavá. V roce 1865 se ujal přípravy obsáhlé čtyřsvazkové Kroniky práce, [16] která shrnovala poznatky z oblasti techniky, technologie, fyziky a chemie. Vedle J. V. Jahna a nepochybně jeho zásluhou dostali v Kronice prostor i další autoři. Tiskové archy prvního svazku, Jahnova díla, začaly vycházet v roce 1866. [17] Ve svazku II. z pera profesora pražského malostranského reálného gymnázia Martina Pokorného, který začal vycházet jen s malým odstupem rovněž v roce 1866, [18] je otištěno patrně první obsáhlejší české pojednání z oblasti letectví, nazvané „Balon a vzduchoplavba“.

JAROLÍMEK Anton(ín)

Vedle aviatiků Ing. Kašpara a E. Čiháka, praktických letců, je Antonín Jarolímek nejvýznamnější postavou nejstarší historie letectví pocházející z Pardubic. Patřil mezi pět nejvýznamnějších pracovníků letectví v Rakousku v posledních desetiletích XIX. století, jakými byli G. Wellner, původem z Prahy, J. Popper z Kolína, W. Kress, ruský Němec, a rytíř Lössl. Dosud však v české literatuře neexistuje práce, která by Jarolímkovo dílo zásadním způsobem zpracovávala. Před snad osmnácti léty sice plzeňský badatel H. Salz nabízel do Východočeského sborníku historického zpracování studie o něm, tehdy však k jejímu otištění nedošlo a když jsem ji chtěl asi před čtyřmi-pěti léty otisknout v LK Speciálu, H. Salz mi sdělil, že studii nikdy nezpracoval. Tato práce tedy teprve čeká na svého autora. Obtíž může být v tom, že do pozůstalosti Antonína Jarolímka, která se nachází v Národním technickém muzeu, jsou zamíchány trosky pozůstalostí jeho dvou bratrů a někdy může být obtížné odlišit, který doklad patří kterému z nich, a dále to, že skutečně důsledné zpracování Jarolímkova díla vyžaduje solidní znalosti z oblasti technických a exaktních věd i jistou znalost stavu letecké teorie na sklonku XIX. století. Sám jsem se nikdy nedostal dále než k dílčím poznámkám k jeho dosti obsáhlému dílu.

Antonín (Anton) Jarolímek se narodil 13. února 1835 v Pardubicích [19] v rodině Vincence Jarolímka, učitele hlavní školy a později reálky. [20] Pokud je mi známo, měl dva bratry: Egida (Jiljí) Jarolímka, narozeného 1836, přednostu příbramských dolů [21] a Vincence Jarolímka, matematika, narozeného v Pardubicích v roce 1846 [22]

Antonín Jarolímek asi od roku 1850 studoval techniku v Praze; [23] snad je vhodné poznamenat, že tehdy se na pražské (české) technice přednášelo výlučně německy. Po ukončení školy prošel A. Jarolímek několika zaměstnáními. Sledovat jeho životní běh nebude snadné. Po nějakou dobu působil v Dalmácii, později byl ředitelem továrny v Hainburgu u Vídně. Okolo roku 1900 byl ředitelem tabáčky v Sedlci u Kutné Hory, [24] později ředitelem tabákové režie v Praze resp. na Smíchově. [25] Okolo roku 1870 se začal zajímat o problematiku létání. Patrně jen v malé míře konal experimenty, jeho práce jsou především teoretické. Zabýval se studiem letu ptačího, hmyzího, plošníkovými (tzv. Oldhamovými) koly, vrtulníky. Od roku 1867 [26] uveřejnil snad 57 odborných prací z matematiky, fyziky, psychologie, chemické technologie, mechanické technologie, strojnictví, finančnictví, stavby lodí a letectví. Z uvedeného počtu je 24 prací věnováno letecké problematice, přičemž nejstarší letecká práce byla uveřejněna již roku 1873. [27] Poslední práci z letecké oblasti uveřejnil v roce 1911. [28] Všechny své odborné práce Anton Jarolímek uveřejnil německy. Ve změti dokladů v leteckém archivu NTM je trochu složité se vyznat; Anton či Antonín Jarolímek zemřel patrně 26. listopadu 1916. [29]