OPATOVICKÝ KANÁL - 500 let výročí dokončení "Velké strúhy"

Opatovický kanál byl založen benediktinským opatstvím sv.Vavřince v Opatovicích nad Labem pravděpodobně na základě starého říčního ramene řeky Labe. Klášter vznikl v Opatovicích  v roce 1086 jen kilometr od místa dnešní mimoúrovňové křižovatky. Součástí klášterního areálu byli i haltýře pro uchování ryb. Opatovický kanál nad klášterem odbočoval přímo z Labe a klášteřiště obtékal. Je nepochybné, že kanál doznal během 350 let hospodářské činnosti kláštera mnoho stavebních úprav. Kromě pohánění mlýnů, které benediktýnský řád do střední Evropy rozšířil, byl budován cíleně také pro napouštění Čeperky, která měla v době zničení kláštera v roce 1421 už výměru kolem 500 ha.

            Vilém z Pernštejna získal od krále Vladislava Jagellonského panství zaniklého opatovického kláštera v roce 1490. Ve stejném roce také získal rozsáhlé pozemkové komplexy zaniklého benediktýnského kláštera v Třebíči a jihočeské panství Hluboká. Na všech třech místech se prakticky okamžitě pustil do obnovy rybníků zaniklých v průběhu husitských válek, zejména pak do jejich rozšíření a zvětšení. Navýšení hráze a velikosti Bezdreva a dalších rybníků na Hluboké Vilémem z Pernštejna je mnohým již známo, ale největší hospodářské možnosti mu umožňovalo opatovické panství na Pardubicku. Jedním z důvodů byl vydatný zdroj z Labe pro napájení hlavních rybníků, díky čemu Vilém v letech 1491-1496 rozšířil Čeperku na více než dvojnásobnou výměru. V roce 1498 měl Opatovický kanál délku kolem 15km a vedl až do Bohdanče, kde se stáčel jižním směrem zpátky do Labe. Po dokončení Čeperky bylo jisté, že budování dalších hlavních rybníků o výměrách v řádech stovek hektarů bude vyžadovat výrazné rozšíření kapacity kanálu.

            Rok 1498 byl pro Viléma z Pernštejna zlomovým. Král Vladislav převedl Vilémovi    a jeho potomkům labský jez a Opatovický kanál z dočasné zástavy do dědičného vlastnictví. Záruka dlouhodobé návratnosti investic vede Viléma k mimořádné stavební expanzi. Během následujících 16 let dochází k prodloužení toku Opatovického kanálu na konečných 34 km     a k jeho vyústění nazpět do Labe za obcí Semín. Prvních pět let výstavby prodloužení kanálu bylo pozvolných a tak v roce 1503 Vilém povolal svého starého známého Kunáta mladšího z Dobřenic, který byl ve své době vrcholným rybničním projektantem. Kunát jednak pocházel z tohoto kraje a zdejší prostředí dobře znal, ale měl už v té době obrovské zkušenosti               s projektováním soustav rybníků po celých Čechách. Jen o rok dříve započal vyměřovací práce pro Rožmberky na Třeboňsku pro rybník Velký Tisý. Ekonomická motivace Viléma z Pernštejna byla ale silnější a tak od roku 1503 začíná Kunát pracovat na Pardubicku na plný úvazek. Předtím než odejde rozšířit Opatovický kanál a položit tak základ vybudování největších rybničních soustav, zaučí na Třeboňsku svého nástupce, nadějného myslivce Štěpánka Netolického rybníkářskému řemeslu. Štěpánek tak dokončí výstavbu Velkého Tisého již bez svého učitele. S návratem Kunáta na Pardubicko v roce 1503 tak nabírají práce na Opatovickém kanále na intenzitě. Rozšíření rybničních soustav a bezpečné převedení oněch 6,5 m3/s si vyžaduje vybudování nového jezu na Labi, který bude zvládat jak vyrovnané napájení kanálu tak i převedení velkých vod. Kunát se svého úkolu zhostil svědomitě a tak je v roce 1513 při jeho dokončení uveden jako stavitel jezu.

            Technicky byla stavba v polabské nížině Pardubicka velmi složitá. Kanál prochází v řadě míst písčitým podložím s vysokým průsakem. Jeho koryto zde muselo být nasedláno nepropustným jílem dovezeným ze vzdálenějších lokalit. Pro překlenutí terénních nerovností byly na řadě míst uměle vybudovány náspy, na jejichž vrcholech bylo v jílu vybudováno koryto. Pro vyměření minimálního spádu vody byly do dna kanálu pravidelně umístěny dubové prahy k postupnému proměření podélného sklonu 34 km dlouhého díla. V okolí Bohdanče kanál napouští dodnes několik rybníků. Ty se vypouštějí do níže položených vodotečí, které podtékají kanál na několika akvaduktech.

            Klíčovým prvkem celého vodohospodářského díla byl vlastní koncept vzedmutí hladiny vody v kaskádě pěti stupňů. Prvním stupněm byl zmíněný nový jez na Labi                 u Opatovic, který umožnil rozšířit již zmíněnou Čeperku na výměru 1200 ha. Další čtyři stupně zajišťovaly mlýny ve Žďánicích, Bohdanči, Břehách a Semíně. Před každým stupněm bylo napouštění několika hlavních rybníků o výměrách stovek hektarů. Před mlýnem ve Žďánicích se nacházelo stavidlo pro napouštění rybníků Oplatila (450 ha) a Rozkoše (280 ha). Postavení nového mlýna a stupně v Bohdanči umožnilo Vilémovi z Pernštejna rozšířit Bohdanečský rybník na 350 ha. Mlýn ve Břehách umožňoval vzdutí hladiny pro napouštění hlavních rybníků Sopřeč (123 ha), Žernovský (139 ha) a Břehovský (134 ha). Jednotlivé mlýnské stupně na kanále tak umožnili udržet v Opatovickém kanále minimální spád a do dnešních dnů dosud nepřekonané možnosti, co se týče rozlohy rybničních soustav. Jen 20 největších rybníků napájených Opatovickým kanálem mělo v druhé polovině 16.století rozlohu 3,450 ha. Tyto pernštejnské rybniční soustavy byly nepochybně největšími rybničními soustavami vybudovanými v českých zemích.

            V té době představuje rybniční hospodářství pro Pernštejny více než 70% příjmů jejich vrchnostenské pokladny. Páni z Pernštejna jsou v první polovině 16.století nejbohatším šlechtickým rodem v českých zemích. V roce 1528, pouhých 14 let po uvedení Opatovického kanálu do plného provozu, uvádí Vilémův syn Vojtěch z Pernštejna v daňovém přiznání majetek třikrát větší než majetek tehdy druhého nejbohatšího šlechtického rodu Rožmberků, vládců jižních Čech. Rybnikářství je pro Pernštejny naprosto dominantní zdroj příjmů              a Opatovický kanál je pro ně doslova zlatou „Velkou strúhou“, protože zásoboval vodou asi 2/3 plochy rybníků celého panství.

            Pro udržení efektivního chodu tohoto výnosného podnikání bylo nutné Opatovický kanál pravidelně čistit. Starší část toku postavená za éry benediktýnského kláštera od Opatovic k bohdanečským sádkám, byla rozdělena na jednotlivé úseky, které byli místní obyvatelé povinni třikrát až čtyřikrát do roka čistit. Tato robotní povinnost přetrvala z dob existence Opatovického kláštera. Na údržbu úseku od Bohdanče k Semínu postaveného již v pernštejnské éře najímal fišmistr placené nádeníky.

            Rožmberkové nechtěli za Pernštejny zůstat pozadu a tak se Kunátův žák Štěpánek Netolický pouští do projektování vlastní „strúhy“. Koncept vzedmutí vody v říčním toku za pomoci jezu a její svedení uměle vybudovaným kanálem pro napájení nových hlavních rybníků, jak to vyprojektoval Kunát u Opatovického kanálu, se tak nepochybně stalo inspirací i pro Štěpánka. Svoji „strúhu“ projektoval v roce 1506, kdy již rozšíření Opatovického kanálu běželo na plné obrátky. Vystavěl ji v letetch 1508-1518 a dnes ji na Třeboňsku známe pod názvem „Zlatá stoka“. Stejně jako Kunát svedl 20% průtoku Labe u Opatovic, tedy 6,5 m3/s, tak Štěpánek o několik let později odebral 20% vody z Lužnice, tedy 1 m3/s pro napájení rožmberských rybníků. Historickým vývojem událostí se jihočeské soustavy rybníků napájené Zlatou stokou dochovaly lépe. Jejich velikost a krásu dnes díky tomu známe, zatímco rozsáhlé rybniční plochy napájené Opatovickým kanálem jsou již minulostí. Těch více než 4 000 ha vybudovaných podél Opatovického kanálu je dnes již ztraceno v zástavbě později vzniklých obcí, komunikací, průmyslových areálů či pískoven, ale kanál samotný – jejich napájecí „Velká strúha“ – se nám dochovala v celé své kráse. Jako tichý svědek se dnes klikatí krajinou, aby připomněla největší rybniční soustavy vybudované pány z Pernštejna v českých zemích.

Adolf Vondrka je majitelem společnosti Rybniční hospodářství, s.r.o., která hospodaří na 49 rybnících, z nichž 15 je napájeno Opatovickým kanálem. 

(Přetištěno z čas. RYBNIKÁŘSTVÍ)