Druhá etapa dějin Klubu přátel Pardubicka

Na již uvedené výroční členské chůzi byl zvolen místopředsedou opět Jaroslav Krupař, za místopředsedu ing. Jaroslav Král, členy výboru byli zvoleni Jiří Paleček, ing. Robert Růžička, Lubomír Moravec, Alois Kubeš, Zdeněk Bičík, ing. Pluskal a Josef Svatoň. Členem výboru KPP se stal také předseda historického kroužku Milan Hübl.

            Rok 1967 znamenal nejen změnu zaměření a provozovatele, ale klub se potýkal také s problémy s vydáváním Zpráv KPP, protože náhle ztratil možnost tisknout časopis v rámci kulturního domu. Proto byly oslovovány pardubické podniky s prosbou o pomoc, a proto se první číslo Zpráv podařilo vydat až v dubnu 1967. Prvním redaktorem časopisu se stal v tomto období Josef Svatoň. Ten se však po roce redakce vzdal a vydávání časopisu měl opět jako v prvopočátcích na starost Jiří Paleček. Hned od již zmíněného dubnového čísla se časopis rozšířil na rozsah 8 stran. Na stránkách se začaly objevovat pozvánky na chystané kulturní akce, novinkou byl také přehled kulatých výročí, připomínána byla také výročí narození či úmrtí významných osobností.

            KPP se také podílel na osazení pamětní desky na rodném domě Jiljího Vratislava Jahna na Přihrádku, k němuž došlo 21. května 1967. 18. května a pak 1. června roku 1967 se konaly večerní exkurze Městskou památkovou rezervací s výkladem Zd. Bičíka a V. Zikmundy. Tyto dvě exkurze se těšily velkému zájmu veřejnosti nejen z řad členů KPP.

            16. května 1967 se konala informativní beseda k založení turistického odboru KPP. Hned v roce 1967 byl například zorganizován výlet do polského Kladska, který se konal 17. září a zájemci naplnili celé tři autobusy. Turistický odbor byl ustaven 30.10. téhož roku a jeho vedoucím se stal prof. Marcel Macháček.

            Přednášky KPP se od roku 1967 konaly v přednáškovém sále muzea, kde se střídaly s muzejními čtvrtky. Velmi navštívenou byla 25 května přednáška o projektu kanálu Labe – Odra – Dunaj.

            Klub přátel Pardubicka měl od roku 1967 také svou vývěsní skříňku v centru města. Ta první byla umístěna naproti hlavní lékárně na třídě Míru v prodejně Chléb – pečivo. O dva roky později je zmiňována vývěska KPP v prostorách Městské informační služby a v roce 1970 skříňka na budově hlavní pošty na třídě Míru, která zde byla až donedávna.

            Podzimní měsíce roku 1967 znamenaly opět problémy s vydáváním Zpráv KPP. V říjnu dostali členové namísto časopisu pouze cyklostylovaný list o formátu A4, kde bylo uvedeno, že důvodem, proč členové neobdrželi své Zprávy je, že se připravuje číslo o větším rozsahu se zpracovanou historií Pardubic. Nicméně ani následující číslo Zpráv tuto avizovanou historii Pardubic nepřineslo a až v prvním čísle vydaném v roce 1968 se čtenáři dozvěděli, že ona stručná historie Pardubic nakonec na stránkách Zpráv KPP nevyjde, ale vyjde namísto toho v časopise vydávaném Východočeským muzeem. Naznačuje to ne zrovna jednoduchou komunikaci mezi KPP a VČM.

            V roce 1968 prováděli členové historického kroužku průzkum tvrziště ve Starých Ždánicích, současně probíhal také výzkum v areálu pardubického zámku. V následujícím roce se pak nejzajímavější akcí kroužku stalo pátrání po zaniklé obci Lepějovice.

            V roce 1968 se Zprávy KPP věnovaly v hojné míře současné problematice – výstavbě obchodního domu Prior, problematice znečištění ovzduší, o problémech s bytovou výstavbou nebo o dopravě. Prázdninové číslo časopisu v roce 1968 obsahovalo seznam tvrzí v pardubickém okrese spolu s mapkou jejich umístění.

            Není však bez zajímavosti, že události ze srpna 1968 se ve Zprávách KPP odrazily pouze krátkým textem na první straně zářijového čísla Zpráv KPP: „Klub přátel Pardubicka se také připojuje v těchto pro naši vlast tak těžkých dnech k přání všech našich občanů. Chceme svobodnou a demokratickou ČSSR. Stavíme se za presidenta Svobodu a jeho legální vládu.“

            Zprávy KPP dostaly v dubnu roku 1968 také novou hlavičku. Název časopisu „Zprávy Klubu přátel Pardubicka při Východočeském muzeu“ byl doplněn jakýmsi grafickým zpodobněním pečeti s erbem zubří hlavy a siluetou Kunětické hory doplněnou nápisem Kunětická hora. Není bez zajímavosti, že od prvního čísla v roce 1967 se objevil název zřizovatele v hlavičce časopisu, nicméně od čísla 1/1967 do čísla 3/1968 bylo slovo museum v názvu zřizovatele uváděno s písmenem s, od čísla 4/1968 se pak již objevuje slovo muzeum.

            Od roku 1969 se na stránkách časopisu začaly objevovat články o historii řemesel na Pardubicku z archivu pardubického velkostatku. Tento projekt připravoval František Svatoň. V té době se na stránkách časopisu objevovaly také články o chystané výstavbě čtyřproudé silnice centrem města od zimního stadionu k divadlu. Cílem bylo argumentovat proti plánované výstavbě. Klub přátel Pardubicka zaměřil své snahy na zřízení propagační a informační služby. Odvážné bylo, že Klub přátel Pardubicka deklaroval, že by mělo být provozování této služby svěřeno právě KPP.

            I v roce 1968 pokračovala přednášková činnost KPP v přednáškovém sále muzea na zámku. Probíhaly besedy zaměřené na historii Pardubic, hovořilo se o zapomenutých pohostinstvích či o názvech starých ulic.

            V červnu 1968 odeslal KPP dopis hlavnímu architektovi města ing. arch. Hájkovi, kde byl projeven zájem ze strany členů KPP o problémy s rozvojem města a následně se pak 24. října 1968 uskutečnila beseda s arch. Hájkem. Kromě toho byly odpovědi na 29 podaných dotazů zveřejněny na stránkách Zpráv KPP.

            Již jsme v první části seriálu psali o snaze klubu zachránit před zbořením někdejší Císařský mlýn. Ten se sice nepodařilo zachránit, nicméně Klub přátel Pardubicka se bohužel marně snažil prosadit vznik turistického centra či mlynářského muzea na Wernerově nábřeží.

            Bylo až zvláštní, že výbor Klubu přátel Pardubicka byl náhle zavalen připomínkami ze strany obyvatel k problémům města, k nejrůznějším nešvarům a obyvatelé Pardubic tak předpokládali, že KPP je tím, kdo by měl jednat s vedením města o nápravě. A tak Klub přátel Pardubicka často řešil problémy s malým počtem benzinových čerpacích stanic ve městě, dopisem se obracel na radnici ve věci nedostatku možností letního koupání pro obyvatele       a návštěvníky města či  problémy s MHD.

            15. září 1969 se těžce zranil předseda KPP Jaroslav Krupař, místo něj převzal funkci zatím dočasně Alois Kubeš. Ten byl na počátku roku 1970 zvolen předsedou KPP oficiálně. Jaroslav Krupař byl jmenován čestným předsedou KPP.

            V roce 1969 se činnost KPP přestěhovala do hotelu Veselka. Začátkem téhož roku se podařilo získat za spolupracovníka JUDr. Pavla Theina. Ten se začal podílet na obsahu Zpráv KPP. Jeho vliv je patrný od druhého čísla roku 1970. JUDr. Thein se stal na začátku roku 1970 redaktorem Zpráv KPP a sám se ujal také přepisování časopisu načisto. Jeho celoživotní prací bylo shromažďování kartotéky se zajímavostmi Pardubic a životopisy známých pardubických osobností. Tuto rozsáhlou kartotéku převzal po jeho smrti v roce 1976 Josef Janiš a stala se základem dodnes fungující Vlastivědné abecedy dr. Theina.

            Zprávy KPP měly v období let 1967 – 1970 stabilně 8 stran, pouze letní dvojčísla měla stran 16, stejně tak na konci roku 1970 vyšlo číslo 11-12 jako dvojčíslo a i toto mělo 16 stran. Až do června 1970 nabízely Zprávy KPP pravidelně přehled chystaných akcí klubu na následující období. V polovině roku 1970 nastal zlom, kdy Zprávy již přestaly být zpravodajem o aktuálním dění v klubu a o chystaných akcích se od té doby členové mohli dozvědět poté již pouze z vývěsních skříněk. 

            Roku 1970 nastoupil do funkce ředitele Východočeského muzea Pardubice normalizátor Fr. Koubek. Ten se dohodl s vedením města na převedení KPP pod Městskou informační službu, která byla zřízena v roce 1967. K samotnému převodu došlo v lednu 1971. Důvodem tohoto řešení bylo pravděpodobně plánované spojení pardubického a hradeckého muzea, kde by existence KPP nebyla žádoucí.

            V roce 1971 tak začíná další etapa existence KPP, ale o tom až v dalším pokračování našeho seriálu.