RODINNÁ KRONIKA PERNERŮ Vincence Malého jako ojedinělý pramen

Vincenc malý měl z prvního manželství 5 dětí: Marii (nar. 1896), Růženu (nar. 1898), Vincence (nar. 1899), Zdenka (nar. 1903) a Miladu (nar. 1905). 5.října 1907 se oženil podruhé, s Aloisií Zemanovu z Habřinky. S ní měl dvě dcery: Lidmilu (nar. 1908, později tragickou oběť heydrichiády 1942) a Annu (nar. 1910). Od 1.září 1907 byl otec Vincenc přeložen na školu do Lánů na Důlku, kde pobyl 4 roky a působil tu i jako pokladník místní kampeličky. Roku 1911 byl jmenován na školu v Černé za Bory, kde působil 7 let. Zastihla jej tu Velká válka (1914-1918). Třikrát byl u odvodu, ale pro tříselní kýlu, jíž trpěl od svých 23 let, jej neodvedli. Teprve 25.července 1923 mu ji v pardubické nemocnici odoperoval primář MUDr. František Messany.

            1.září 1915 byl V.Malý jmenován řídícím učitelem trojtřídky v Horních Ředicích, kde řídil i pěvecký sbor. Pobyl tu 7 a půl roku. Byl i obecním knihovníkem, v letech 1923-26 členem obecního zastupitelstva a vzdělavatelem Sokola.. V letech 1918-19 i regenschorim. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve na protest proti jejímu válečnému sepětí s habsburským rodem. Roku 1924 požádal o místo řídícího učitele v Opatovicích nad Labem, jež obdržel k 1.únoru 1926. 14.června 1932 byl penzionován s ročním důchodem 29 tisíc K. Od 1.5. t.r. se přestěhoval s manželkou do Lhoty u Červeného Kostelce (čp.233). Zde ještě vyučoval soukromě na housle, byl opět vzdělavatelem místního Sokola a dirigentem pěveckého sboru. Roku 1939 se stal místním referentem Národního souručenství. Dožil se dobrovolné smrti své statečné dcery Lídy, jež v pardubické pracovně požila jed věnovaný jí J.Valčíkem pro nejtěžší chvíle?  2/

            Z kroniky jejího otce se o Lidce dozvídáme, že se narodila 28.srpna 1908 v Lánech na Důlku. Navštěvovala obecné školy v Černé za Bory a Horních Ředicích (v působištích svého otce), měšťanskou školu potom v Holicích. Kvůli výuce němčiny jezdila do měšťanské školy ve Svitavách. V letech 1923-25 navštěvovala rodinnou školu ve Velkém Meziříčí. Roku 1925 se neúspěšně pokusila o přijetí na ústav domácích nauk v Hradci Králové. Nastoupila proto práci služebné u paní K.Ječné, manželky ředitele cukrovaru ve Zlonicích u Slaného a pak        i u její dcery. Od 1.září 1928 studovala v Hradci Králové odbornou školu vychovatelskou. Od 14.září 1929 byla přijata do ústavu domácích nauk. Po 2 letech se stala učitelkou domácích nauk. V letech 1931-39 je postupně učila v Mikulovicích, Ostřešanech a Nemošicích. 14.listopadu 1938 vykonala zkoušku z chemie a vaření v Hradci Králové, v dubnu 1939 pak z ručních prací a kreslení. Tím získala aprobaci pro výuku na měšťanských školách. Byla přeložena na Obecnou a měšťanskou školu na Novém Městě v Pardubicích (proti hotelu Veselka). Od roku 1935 žila se svou o 10 let starší sestrou Růženou (nar. 1898) v Nerudově ulici čp.1840/V., kde ji 20.června 1942 zatklo gestapo pro spolupráci se sociálnědemokratickým učitelem Josefem Janáčkem (1898-1942) z Opatovic n.L., jenž bydlel za rohem v tehdejší Valdštejnově ulici (dnešní Havlíčkově) v čp.1842. Její sestra Růžena pracovala u firmy E.Štrympl u starého nádraží. Jak jsem již uvedl výše, Lída spolkla v Zemské donucovací pracovně cyankáli, jež jí dal její milý Josef Valčík.  3/

II.

            Životu Jana Pernera (1815-1845) se Vincenec Malý věnoval ve své kronice na stránkách 54-58. Zdá se, že převážně čerpal ze starší práce JUC. Františka Vrťátka „Český národovec inž. Jan Perner a počátkové čs. a ruského železnictví“ (vyd. Praha 1920), protože z ní převzal i špatné datum Pernerova narození 7.července 1815 (místo správného 7.září t.r.) 4/  Převzal z ní i dnes úsměvné citáty z dobového německého tisku z let 1833-35                     o „škodlivosti“ železnice pro rolnictvo a obecně pro lidské zdraví (mozková choroba jako druh t. zv. deliria furiosa).  5/  Nejzajímavější částí Malého kroniky tedy zůstávají genealogické informace o rodině Pernerů, jejíž původ vyvozuje z Litošic (o. Čáslav), kde vlastnili hospodu v čp.12.  6/  Malý uvádí jako nejstaršího předka Pernerů Františka, mlynáře ve Lhotě u Přelouče, otce své babičky Kateřiny Bížové. Tento Perner zemřel 31.května 1832 ve Lhotce a pochován je v Turkovicích jako Malého babička Kateřina. Jedna z dcer F.Pernera Anna (nar. 28.5.1818) byla druhou manželkou vynálezce ruchadla Františka Veverky.  7/  Nejstarším synem F.Pernera byl Jan Perner (nar. asi 1790), mlynář v Bratčicích u Čáslavi, pak v Bezlejově a v Pardubicích (Valcha). Jeho manželkou byla Kateřina Kazdová, rodačka z Popovic, jejíž rodina pocházela z Kartouz, tedy z Valdic u Jičína. Jde o rodiče železničního projektanta ing. Jana Pernera (1815-1845), nejstaršího z 10 dětí.  8/  V.Malý doplňuje životopis velkého Čecha podrobným vylíčením jeho nehody v Chocni, jeho pohřbu a podoby jeho prvního hrobu u sv. Jana Křtitele v Pardubicích, proti západnímu vchodu do kostela. Když Malý psal svou kroniku (1929), byl již hrob J.Pernera v Jesničánkách jako „gotická hrobka“, tedy ještě před úpravou ing. arch. L.Machoněm.  9/

            Ocitujme pro zajímavost Malého popis Pernerovy smrtelné nehody:

„Dne 9.září 1845 vraceje se Perner po železné dráze a stoje na stupni vozu, v choceňském tunelu naklonil se ven, aby viděl, jakým dojmem působí jeho dílo… Vjezd na nádraží byl příliš úzký – a sám na to poukazoval. To bylo osudné. Byl sloupkem, na němž byla svítilna, při vjezdu do stanice zasažen. Z počátku zdálo se, jakoby úraz nebyl těžký a jel ještě dál do Pardubic, kde rodiče měli mlýn „na Valše“. V Pardubicích však omdlel, k rodičům musel být donesen. Druhý den skonal po desetihodinovém zápase.“  10/    Nelze tu zapomenout na obětavou lékařskou péči jeho osobního přítele, českého vlastence MUDr. Josefa Pichla.

            Z hlediska genealogie Pernerů je snad ještě zajímavé připomenout, že od projektantova bratra Václava (1809-1877) začala týnecká větev rodu (roz. Týnec nad Labem). Životopisec J.Pernera F.Vrťátko ve své práci upozornil na to, že Václavova manželka byla Marie Morstadtová z Kolína (1828-1908), sestra známého vedutisty Prahy z let 1750-1850 Vincence Morstadta (1802-1875).  11/  Ale to jsme již mimo Pardubice…

Poznámky:

I.

1/         Viz titulní list kopie kroniky v SokA Pardubice. Další kopii kroniky t.č. vlastní nově       ustavená Společnost J.Pernera v Pardubicích. F.Hampl (1901-1977) napsal o rodu Pernerů knihu „Pernerové“, jež se nachází ve fondu reg. Oddělení Krajské knihovny   Pardubice.

2/         Viz můj článek o L.Malé v ZKPP 1987, č.5-6, s. 127-134.

3/         Tamtéž, dále v publikaci R.Brože, mé i J.Štěpánka „SILVER A“ a heydrichiáda na         Pardubicku (70 let)“, vyd. EV 2012, zvl. s.22 a 26.

II.

4/         F.Vrťátko, Český národovec inž. J.Perner, vyd. Praha 1920, věnováno JUDr. Karlu        Kramářovi, s.11. V kronice V.Malého s.54.

5/         Vrťátko, cit.d.s. 21-22 a Malý, s.55.

6/         Kronika V.Malého, s.53 se odvolává na informace od sestřenice M.Košťálové. Tamtéž   připomíná V.Malý první propojení své rodiny přes babičku K.Bížovou, roz.   Pernerovou (1804-1884), manželku F.Pernera (1801-1886).

7/         Malý, s.54.

8/         Malý, s.54 se odkazuje na rodokmen Pernerů ve své kronice na s.70.

9/         Malý, s.58.

10/       Malý, s.57.

11/       Malý, s.59, Vrťátko, s.12.

Příloha: Obraz J.Pernera od neznámého autora (t.č. na nádraží ČD v Pardubicích).