Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Proff. MUDr. Jindřich Černohorský DrSc.
V roce 1996 dožil by se 80 let známý pardubický rodák, vynikající lékař - kardiolog, v mládí i velmi úspěšný sportovec, prof. MUDr. Jindřich Černohorský. Narodil se v Pardubicích v roce 1916. Mládí prožil v Pardubickách, kdy byl jeho otec za první republiky starostou. V roce 1935 maturoval na pardubickém reálném gymnáziu. Již jako středoškolský student byl i velmi nadaným sportovcem. Hrál dobře kopanou za dorost SK Pardubice, vysoká postava a mohutný odraz ho předurčovaly pro atletiku, ale hlavně pro volejbal, kterému se věnoval s mimořádným úspěchem v Sokole Pardubice I po plných 15 let. S výbornou partou, hlavně studentů, i přes svá studia na vysoké škole v Praze dosáhl mimořádných úspěchů, když družstvo Sokola získalo v roce 1939 nejen titul mistra Čech, ale i v září v Brně titul mistra protektorátu. Rok 1939 byl pro Jindru nejen úspěšný, ale zasáhl nepříjemně a tvrdě do jeho života. 17. listopadu 1939 byly zavřeny vysoké školy a v noci byli zatčení starší studující, ubytovaní v Masarykově studentské koleji, odvezeni do Ruzyně a později do koncentračního tábora Oranienburg. Vrátil se v roce 1940, a nastoupil jako nedostudovaný medik do laboratoře okresní nemocenské pokladny u MUDr. Šerfa, kardiologa, který předurčil jeho další vývoj. Vrátil se k volejbalu a úspěšně. Tak jako většina starších, nedostudovaných studentů se během války oženil. Jeho paní, Dáša rozená Vránová, je Pardubačka. Její otec, Ing. Vrána, byl významným činitelem při Výstavě tělesné výchovy a sportu v roce 1931 v Pardubicích. Po válce, v roce 1945 rychle dokončil studia na lékařské fakultě University Karlovy v Praze a nastoupil na interní kliniku fakultní nemocnice v Hradci Králové. V roce 1954 odchází za svým profesorem MUDr. Luklem i s rodinou a dvěma syny na Palackého universitu do Olomouce, kde habilitoval v roce 1957 Mimořádným profesorem byl však jmenován až v roce 1968, ve svých 52 letech. Byl nestraník. Po celý svůj život na fakultách byl význačným republikovým kardiologem, místopředsedou kardiologické společnosti, proděkanem fakulty v Olomouci. Pracoval vědecky, publikoval, byl členem odborných redakcí. V 60. letech byl na studijních pobytech v Belgii, ale jmenování řádným profesorem se pro svoje politické názory nedočkal.
Mnoho Pardubáků za ním jezdilo do Olomouce za vyšetřením a konsul-tacemi. Spojkou jim byl Pavel Jarkovský, pardubický Plynostavák, žijící také v Olomouci. Jindra však nezapomínal na Pardubice, kde dožívali jeho rodiče, kde měl i své dvě sestry a v posledních létech i syna lékaře na fakultě v Hradci Králové. Každý listopad, po 25 let, jezdil do pardubické sokolovny na schůzku volejbalistů kamarádů - mistrů z roku 1939 a 1944. Ze schůzek s Otou Kout-ským, Jardou Bartošem, Ferdou Totrem, jeho osobním nahrávačem Vaškem Potěšilem, Jirkou Polákem, Karlem a Mirkem Petráňovými, Standou Schejbalem je vedena a v archivu Sokola uložena kronika včetně fotodokumentace. Jindra byl i dobrý hudebník. Měl rád vážnou hudbu, hrál výborně na klarinet a dobře i na housle. Odešel náhle, ironií osudu na infarkt myokardu, 1. května 1989 ve svých nedožitých 73 letech.
