NÁŠ ROZHOVOR s evangelickým farářem Danielem Ženatým

2/  Pardubická veřejnost milovala Vaše homilie a promluvy v Českém rozhlase Pardubice. Mohla by z nich vzniknout zajímavá kniha. Jak se rodily?

            To mě opravdu moc těší, že se Vám mé povídání v ČR Pardubice líbilo! Měl jsem je každý týden po dobu sedmi let. Ta práce mne moc těšila. Byl jsem svobodný, do rozhlasu jsem mluvil jako občan, nebyl jsem tam v roli faráře. Samozřejmě, to, že jsem farář, se občas do mluveného slova promítlo. Náměty jsme vnímal. Viděl jsem určitou situaci na ulici, ve vlaku, něco jsem četl, pracoval jsem také jako kaplan sedm let v pardubické věznici. Většinou to přišlo náhle, ano, to co vidím nebo slyším je dobré, z toho by se dalo něco udělat… Výhoda byla, že příspěvky nemohly být delší než dvě a půl minuty. To mě bavilo, to byla, jak se moderně říká výzva, stvořit něco, co je krátké, má to snad – hlavu a patu, a ještě to něco sdělí…

Povídání vyšlo knižně, v roce 2008 „Přeji pěkný den“ a v roce 2011 „Nejsme na útěku“. Prý ještě pár kousků v knihkupectví Kalich v Praze mají…

3/  Jak hodnotíte nové přístupy papeže Františka a římskokatolické církve v ČR k tragické smrti M. Jana Husa, již si letos připomínáme?

            Papež František navázal na slova papeže Jana Pavla II. Oba označili Husa za reformátora církve a poprosili o odpuštění za násilí, kterého se na něm církev dopustila. Možná musel přijít někdo z jiného kontinentu, aby jednoduše a jasně řekl, že postava Husa nás může sbližovat, a ne rozdělovat. Vím, že to s radostí vítají i mnozí mí katoličtí přátelé.

            Smíření by mělo znamenat konec nevraživosti a někdy malicherných půtek mezi katolíky a evangelíky. A zároveň se to smíření jako dlouhodobý proces nemůže obejít bez oboustranné touhy po společném přijímání eucharistie, tedy večeře Páně.

4/  Jak se podle Vašeho pohledu daří ekumenická spolupráce v Pardubicích? Máte eventuelně nějaké návrhy na její zlepšení do budoucna?

            Je důležité, že impuls ke smíření přichází v největší křesťanské církvi, tedy římskokatolické, shora. Od papeže. A současně je důležité, aby se ekumenické, tedy mezicírkevní vztahy děly v terénu. A pak hodně záleží na místních farářích či kněžích. V Pardubicích se nám v tomto směru dařilo dobře. Lidsky jsme si rozuměli, jednou za rok jsme si šli zahrát bowling, výborný kolega Antonín Forbelský, katolík, beztak vždycky vyhrál… Ovšem setkávání, bohoslužeb, dalších akcí by mohlo být víc. Nějak se nám nedaří pro ně lidi nadchnout. Když na ekumenické lednové setkání přijde ze všech pardubických církví padesát lidí, je to dost, nebo málo?

            Přeji všem pardubickým občanům, aby si vážili svobody a přáli si ji navzájem. A aby si vážili krásného města a krásného místa k životu.

            Děkujeme Vám za Vaše odpovědi a přejeme Vám pevné zdraví a Boží požehnání ve Vaší nové náročné práci.

Nový synodní senior Daniel Ženatý (1954) působil v letech 1980-90 jako evangelický farář ve Velkém Meziříčí, v letech 1990-2005 v Novém Městě na Moravě, v letech 2005-2015 v Pardubicích, 7 let byl kaplanem věznice v Pardubicích. V letech 1997-2003 a 2009-15 byl 1.náměstkem syn. seniora CČBE. S manželkou Danielou šéfredaktorkou evangelického měsíčníku „Český bratr“, má 4 dospělé syny. 25.6.2015 byl přijat ve Vatikánu papežem Františkem.