110 LET FOTBALU V ROSICÍCH NAD LABEM - 1. část

První úspěch přišel v roce 1909, když byli rosičtí pozváni na hřiště SK Chrudim,
kde zvítězili 9:0! Tomuto vítězství přihlížel populární sportovec Ota Reschs, jemuž
se hra hostů velmi líbila. Po tomto zápase navštěvovali mladíci z Rosic každou neděli
zápasy SK Pardubice, kde se od Oty Resche a dalších učili fotbalovým dovednostem.
V roce 1910 docházel do Rosic Jar.Rejsek, výborný pardubický sportovec, který učil
zdejší hráče účelné hře. V témže roce odešel na druhý břeh Labe – do Svítkova Josef
Kaválek, který zde položil základ SK Svítkov. Rivalita i přátelství mezi těmito oddíly
trvá dodnes.
Na výroční schůzi v roce 1912 se sešlo 34 členů, kteří rozhodli, že se Sportovní
kroužek připojí k Českému svazu footballovému, čímž mohl navázat styky s dalšími
oddíly z okolí. V témže roce byla znovu senzačně poražena SK Chrudim, tentokrát
v poměru 24:1! Vývoji SK Rosice dala červenou Velká válka. Všichni chlapci byli povoláni
do zbraně, někteří se už ani nevrátili. Stagnace trvala do roku 1919, kdy Ing. Jaroslav
Jarkovský, kapitán prvních českých mistrů Evropy v ledním hokeji začal projevovat
zájem o rosický sport. V roce 1920 SK zvítězil nad Spartou Pardubice, Jaroměří
a po těchto krásných výsledcích byl povolán Východočeskou župou footballovou jako
reprezentant našeho kraje proti SK Olomouc!
Za předsednictví Rudy Křepelky ve 20. letech klub získal od paní Topičové za
800 Kčs pozemek k pronájmu, čímž si zajistil stabilní hřiště a rostla jeho výkonnost.
Zanedlouho se stal jedním z nejpopulárnějších celků v oblasti Východních Čech a dostával
stále více pozvánek k utkáním. V této době se rosičtí stali také morálními vítězi
„Kinského memoriálu“, ačkoliv ve dvakrát opakovaném finále porazili třikrát Heřmanův
Městec, nepochopitelně nebyli korunováni jako vítězové.
SK Rosice však stále více a více začal trpět pod útlakem Explosie Semtín, která
bohužel si většinu hráčů zavázala i pracovně. Začal tak další úpadek rosické kopané.
Po letech se chopil funkce předsedy zakladatel Josef Skala, který obětavou prací dokázal
stmelit klub a vrátit ho mezi elitu pardubických klubů.
V roce 1936, za předsednictví Františka Grunta bylo slavnostně otevřeno nové
hřiště i se zděnými kabinami, jak ho známe dnes. Po okupaci nastává další úpadek
činnosti – v roce 1940 sestupuje na jeden rok SK do okresního přeboru, dorostenci
dokonce museli ze soutěže odstoupit pro nedostatek kopaček. Po návratu do I. B třídy
byla utkání hojně navštěvována, ovšem na přelomu let 1944 a 1945 bylo hřiště zabráno
německou brannou mocí, takže se nevyvíjela žádná sportovní činnost.
Po skončení války bylo potřeba opravit téměř kompletní hřiště a zázemí. Klub sice
zahájil znovu činnost a přihlásil se do soutěží, ovšem už bez svých obětavých členů,
kteří položili svůj život na oltář vlasti v koncentračních táborech – zakladatele Josefa
Skaly a Luftmanna. V poválečných letech klub zápasí o mládež a také se špatnou docházkou,
čímž dochází k dalšímu pádu do „okresu“. V roce 1951 se SK stává členem
Sokola, čímž ztrácí samostatnost. Později přichází také návrh ke spojení s Explosií,
který je naštěstí zavrhnut. Návrat do I. B třídy se podařil v roce 1958 a v roce 1961
přišel i historický postup do I. A třídy, bohužel jen na rok. V tu dobu za Rosice hráli
i pardubičtí hokejisté Danihelka nebo Dvořáček.

První mezinárodní utkání sehrály Rosice v roce 1966, když se utkaly s BSG
Chemie Halle Dresden a v Drážďanech dokázaly i zvítězit. Na přelomu šedesátých
a sedmdesátých let přichází kolísavá výkonnost, která končila dalším sestupem v roce
1973. O pět let později již rosičtí hráli krátce i I. A třídu, kde parta kolem trenéra
Slávy Kmoníčka a hráčů Edy Krále, Pavla Uhlíře nebo Standy Rosůlka skončila
na druhém místě a v posledním zápase jim utekl postup do krajského přeboru…
V roce 1980 přišel sestup do I. B třídy, který způsobil odchody některých opor.
Snad chybělo více sportovního štěstí nebo srdce, které by bilo pro oddíl, ale takový
je sport. Nejnižší krajská soutěž se kopala v Rosicích dalších 15 let, když přišel šok
pro všechny, kteří žili rosickou kopanou – v roce, kdy se mělo slavit 90 let oddílu
přišel sestup do okresní soutěže… Byl to trapas, hořká pilulka pro hráče i všechny
fanoušky. Za rok se však Rosice dokázaly vrátit a při příležitosti stých narozenin
v roce 2006 si nadělily dokonce postup do I. A třídy. Tato epizoda sice byla znovu
krátká a trvala jen dva roky, ale v první sezoně klub rozhodně ostudu neudělal.
Po letech strávených v horní polovině tabulky přišla hubená léta, kdy rosičtí bojovali
po tři sezony až do posledního kola o bytí-nebytí, až přišlo v roce 2015 to co zřejmě
bylo nevyhnutelné – sestup do okresního přeboru. S novým trenérem Jiřím Tesařem,
sloučením s mužstvem AFK SKP a novou chutí si doufejme klub nadělí k úctyhodným
110. narozeninám postup do krajské soutěže, kam historicky patří. Klub, který
vychoval ligového střelce Josefa Skalu II.1) nebo reprezentanta Karla Horáčka si to
jistě zaslouží! 2)