ODBOJOVÁ ČINNOST PROF. ARNOŠTA BAREŠE (1898-1974)

Pardubice znaly prof. A.Bareše jako aktivního účastníka kulturního dění ve městě, přátelil se s akademickými malíři V.Sedláčkem  a J.Grusem, s majitelem hotelu Veselka Erno Košťálem, s hudebním skladatelem M.Poncem, lékaři J.Snopkem, J.Řehořem, K.Jičínským, právníkem a spisovatelem JUDr. M.Mládkem aj. Dr. Jičínský jej zachytil i na své mistrné karikatuře. A.Bareš se vždy zajímal se svým kolegou z reálky prof. J.Bartůškem (nar. 1882, na reálce v Pardubicích 1920-35) o osobnost jednoho ze zakladatelů ČSR gen. M.R.Štefánika. Roku 1928 přeložil z francouzštiny spis M.Bourdona „Se Štefánikem v Srbsku“ a t.r. vyhrál        i konkurz na zpracování almanachu „Štefánikův memoriál“. Ten byl vydán roku 1929 k 10.výročí tragické Štefánikovy smrti. Jeho příprava byla pro A.Bareše spojena se stipendijní cestou do Paříže, kde se často setkával s R.Weinerem. Roku 1929 vydal Bareš jako soukromý tisk u Vl.Vokolka v Pardubicích „Štefánikova přátelství“, roku 1930 studii „Štefánik                       a V.Bigourdan“.  2/ S J.Bartůškem vydal v novinách Naše revoluce (roč. V. – 1927/28) „Deník Šrtefánikova mechanika“. A.Bareš opustil pedagogickou dráhu a začal se věnovat žurnalistice, kromě toho redigoval pro nakladatelství AVENTINUM (O.Štorch – Marien) dílo francouzského klasika H.Stendhala (román L.Leuwen, Život Brullarda). Publikoval v Lidových novinách, literární příloze Národního osvobození, Pražských novinách, Venkově, Východočeském republikánu, Listech pro umění a kulturu aj.

            1.května 1931 nastoupil ve svých 33 letech do ČTK jako přednosta politické redakce. Z této funkce se často účastnil zasedání Společnosti národů (SN) v Ženevě. Jako jediný novinář z ČSR 29.září 1938 se účastnil v Mnichově za tiskovou službu předsednictva vlády konference 4 velmocí „o nás bez nás“. Spolu s čs. velvyslancem V.Mastným a sekčním šéfem MZV H.Masaříkem vyslechl potupné výsledky Hitlerova diktátu, což jej přimělo k pozdější odbojové činnosti proti německému nacismu.

            Co jí však předcházelo? Do práce v ČTK jej získal pařížský zpravodaj J.Jíra. Ve funkci přednosty politické redakce přicházel A.Bareš pravidelně do styku s agrárními politiky F.Udržalem a M.Hodžou, dokonce s jejich rodinami. Roku 1936 navštívil znovu Francii. Práce novináře mu lépe vyhovovala než práce pedagogická, o čemž svědčí jeho výrok: „Profesura by byla jistě pohodlnější, ale já vím, co tady chci (roz. V ČTK) a je-li to důležité nebo ne.“ Roku 1934 se stal šéfem tiskového odboru ministerské rady nadaný žurnalista Zdeněk Schmoranz (1896-1942), chrudimský rodák a vnuk stavitele F.Schmoranze st.  2a/  Arnošt Bareš se stal od 1.května 1937 přednostou politického oddělení zpravodajského.

            Po Mnichově 1938 se v listopadu t.r. Bareš bránil propuštění 20 redaktorů ČTK z politických důvodů. Nabídl dokonce svou rezignaci. Jednal o vzniklé situaci se Z.Schmoranzem a novinářem L.Joxem z francouzské Havasovy agentury. V lednu 1939 připravil Z.Schmoranz s ministrem dopravy 2.republiky div. gen. ing. A.Eliášem Barešovu cestu do Francie a V.Británie. Arnošt Bareš ji nastoupil v první polovině února t.r. s vědomím premiéra Rudolfa Berana, známého agrárního politika. V Paříži se Bareš sešel s vedením agentur Havas a Reuter, s renomovanými demokratickými novináři G.Tabouisovou a H. de Révillis, s Miladou Sísovou, zpravodajkou Národních listů, a G.Wintrem, zpravodajem Práva lidu, také s J.Jírou. V Londýně se sešel s historikem F.Dvorníkem (byzantologem), správcem čs. velvyslanectví K.Lisickým a vojenským přidělencem plk. J.Kallou. V Marseille navštívil ze Schmoranzova pověření bývalého premiéra M.Hodžu, jenž mu řekl, že se chce ujmout vedení zahraničního odboje místo zkompromitovaného E.Beneše. Schomoranz však chtěl vmanipulovat Hodžu do londýnského odboje, řízeného právě E.Benešem. Hodža a Beneš se nakonec sešli v červenci 1939 v Londýně.  3/

            V polovině července 1939 přijel A.Bareš do západní Evropy „na dovolenou“. V Římě navštívil zaměstnance papežské „Propaganda Fide“ K.Weiricha, v Paříži jednal s J.Jírou               a v Chambéry 7.srpna 1939 s M.Hodžou. Tomu předal vzkazy premiéra A.Eliáše, R.Berana        a sociálního demokrata A.Hampla. Jejich jednání byl přítomen vyslanec Jaromír Kopecký. Hodža odmítl jakoukoli spolupráci s E.Benešem a přál si spolupracovat se Š.Osuským.

            Jak prožil A.Bareš přelomovou dobu v březnu 1939? Již 14.března varoval vládu jednající v Kolovratském paláci v Praze před chystanou německou okupací, měl o ní velmi důvěryhodné zprávy z agentury AP a Havas. Ministr zahraničních věcí F.Chvalkovský tato varování označil za „nesmyslnou provokaci Německa“. Barešovi se tak alespoň podařilo zlikvidovat v ČTK kompromitující materiál a varovat Škodovku a Zbrojovku v Brně. V dubnu 1939 byl Bareš vyslán s delegací ČTK do Německa (na pozvání DNB).  4/  Doprovázeli jej Z.Schmoranz a administrativní ředitel ČTK M.Novotný. Bareš využil času a sešel se tu s G.Jouvem (ag. Havas) a s korespondenty Reuters a TASS.  5/

            Protektorátní premiér ing. A.Eliáš pravidelně konzultoval politickou situaci se Z.Schmoranzem a A.Barešem, Bareš dokonce sloužil gen. Eliášovi jako spojka s francouzským velvyslanectvím v Praze. Byla vytvořena paralelní tzv. „svobodná ČTK“, jež dodávala pravdivé informace i A.Hamplovi a  J.Nečasovi, sociálním demokratům v Národní straně práce.  6/

Z.Schmoranz začal organizovat síť tzv. tiskových referentů při Oberlandrátech.  7/ Část těchto referentů se rekrutovala z bývalých čs. vojenských zpravodajců (Š.Drgač, J.Třebický aj.) Tito referenti začali pracovat v květnu a červnu 1939 a spolupracovali s plk. Č.Kudláčkem, náčelníkem štábu Obrany národa (ON).  8/  Ta používala i civilních informátorů a kurýrů (např. novináři I.Herben a B.Golombek). Zradou tiskového referenta v Poličce škpt. V.Mehnerta však abwehr a osobně dvojitý agent A-54 P.Thümmel rozkryli ilegální síť a dali podnět k zatýkání tiskových referentů. V trezoru JUDr. O.Svobody  9/  v ČTK byla objevena i mapa znázorňující propojení těchto ilegálních pracovníků. 25.srpna 1939 bylo zatčeno 52 lidí.

            A.Bareš se vrátil už 21.srpna z dovolené a stačil se ještě sejít s premiérem Eliášem             a Z.Schmoranzem. Ten však byl už poté 25.8. zatčen gestapem ve Zlíně. Bareš o jeho zadržení informoval gen. Eliáše. Dočasně byl dokonce pověřen vedením ČTK a tiskového odboru vlády. 31.srpna jej však v čele tiskového odboru nahradil F.Dobiáš a 12.září byl A.Bareš zatčen. Ocitl se prý v jedné cele s politikem A.Hamplem. Zatykač na A.Bareše a Z.Schmoranze byl však vydán až 25.dubna 1940, po 8 měsících výslechů a věznění. Soudní proces s touto „velezrádnou skupinou“ začal v Berlíně 12.listopadu 1941. Rozsudek byl vynesen již následující den, tj. 13.11. (Z.Schmoranz smrt – popraven 19.8. v Plötzensse, A.Bareš 10 let vězení). Bareše dopravili do věznice Gollnow, pak do koncentračního tábora Ebrach (východně od Mnichova). Roku 1945 byl zařazen do „pochodu smrti“ do Dachau (250 kilometrový pochod, 1.května jej však osvobodila americká armáda). 17.května 1945 se vrátil do Prahy, začala se však o něj zajímat t. zv. očistná komise v čele s F.Bauerem.  10/  Jako největší nepřítel A.Bareše se projevil Martin Doležal (nar. 1886), bývalý zpravodaj ČTK ve Vídni, jenž dokonce označil Z.Schmoranze a vězně koncentračního tábora Bareše za „prodlouženou ruku R.Berana“. Ačkoli se Bareš znal osobně se šéfideologem KSČ V.Kopeckým, očistná komise mu zakázala práci v ČTK i novinářskou profesi vůbec. Stalo se tak v říjnu 1945… V červnu 1949 byl však z kolaborace s nacisty obviněn i předseda očistné komise Bauer, roku 1952 ho dokonce i zatkli. A.Bareš byl roku 1947 ještě za pomoci ministra zahraničních věcí J.Masaryka jmenován šéfem Informačního odboru OSN v Praze, takže mohl vyjíždět i na mírovou konferenci do Paříže. Informační odbor řídil až do svého odchodu do důchodu v roce 1961, ačkoli bezprostředně po únorovém puči 1948 ještě chtěl M.Doležal znovu otevřít jeho „kauzu“. Bareš využil práce pro OSN i k osobním stykům s generálním tajemníkem D.Hammarskjöldem. Prý s ním rád debatoval o své oblíbené francouzské literatuře a L.Jančkovi.

            V důchodu se A.Bareš stal členem pražské odbočky našeho Klubu přátel Pardubicka. Zemřel na diabetes 10.května 1974 v Praze, jeho popel je uložen na vsypové loučce (vsyp č.4) u pardubického krematoria.

Literatura:

Jan Stejskal, Zprávy z českého století 1848-1948, vyd. TRITON 2008.

Arnošt Bareš, Tomáš Pasák, Odbojová organizace Z.Schmoranze v roce 1939,

In: Historie a vojenství, roč. 1968, s. 1003-1033.

Dušan Tomášek, Robert Kvaček, Generál šel na smrt, Epocha 2008.

Ivo Šulc, Rod Schmoranzů ze Slatiňan, Slatiňany 2002.

Poznámky:

1/         Navazuji na článek sezemického kronikáře ing. Miroslava Balcara o sezemickém rodákovi v minulém dvojčísle Zpráv KPP.

2/         Viz přílohu „Práce A.Bareše a tiskárna V.Vokolek Pardubice – soupis Barešových děl a překladů.

2a/       Odkazuji na svou studii o Z.Schmoranzovi ve Vlastivědných listech Pardubického kraje.

3/         Studie Jana Kuklíka a Jana Němečka „Hodža versus Beneš“, Praha Karolinum 1999.

4/         DNB = Deutsche Nachrichten Büro, nacistická totalitní informační agentura.

5/         TASS = Tisková agentura Sovětského svazu, bolševická totalitní informační agentura. Název dodnes používá tisková agentura Putinova Ruska.

6/         NSP = Národní strana práce, levicová strana druhé republiky, vytvořená většinově z bývalých soc. demokratů a nár. socialistů 1.republiky.

7/         Oberlandrat – protektorátní nástupce Okresních úřadů, součást protektorátní státní struktury. V Pardubicích sídlil proti VČD spolu s gestapem v dnešních budovách Krajského úřadu a Magistrátu města.

8/         ON = Obrana národa, ilegální protinacistická odbojová organizace býv. čs. důstojníků, založená gen. S.Vojcechovským, bývalým ruským legionářem, kterého roku 1945 NKVD (bolševické gestapo) odvleklo do gulagu, kde zemřel.

9/         JUDr. Osvald Svoboda (1904-1942), právník a státní úředník (cenzor), šéf protektorátní Tiskové dozorčí služby (TDS), odbojový pracovník. Byl popraven nacisty po odhalení ilegální sítě tisk. referentů.

10/       František Bauer (1897-1967), protektorátní předseda Svazu novinářů, ve 20.letech agent-provokatér v NOF, ve 30.letech vydal komentovaný překlad Hitlerova Mein Kampfu.

Příloha: Práce A.Bareše a tiskárna V.Vokolek Pardubice

1/         Knihy edice PAPRSEK (úvod A.Bareš). 15s., 1928.

2/         Miscellanea (G.Apollinaire, J.Cocteau, H.Rousseau, M.Jacob) – překlad A.Bareš, novoročenka 1927- 16s., lept V.Sedláčka

3/         M.Jacob: Dvě básničky – k Velikonocům 1927

4/         A.Bertrand – na Zelený čtvrtek 1928, 12s., s linoryty J.Gruse

5/         J.Kessel: Na trhu – 12s. – pro Čtvrteční klub 1928

6/         J.Romains: Ferrerova smrt – povídka – 14s., listopad 1928

7/         A.Bareš:Venkovský tiskař o básníkovi – 16s., 1929  pro večeři Spolku českých bibliofilů 2.11.)

8/         P.Fort: svatí patroni Francie bdí na Mont St. Michel 1915, září 1929 ( s dřevorytem V.Sedláčka)

9/         A.Bareš: M.R.Štefánik a V.Bigourdan – Vánoce 1930

In: Jméno Vokolek, vyd. TORST 2011.