Zprávy 11-12 / 2017

Turisté Klubu přátel Pardubicka se na letošní týdenní soustředění vydali do krásných míst Českomoravské vrchoviny s ubytováním v Bystřici nad Pernštejnem v penzionu Hotelovka. Bystřice byla založena už ve 13. století pány z Medlova, předchůdci Pernštejnů. Těm patřila až od 1. poloviny 15. století. 11. dubna 1580 byla na přímluvu Vratislava z Pernštejna povýšena císařem Rudolfem II. na město a získala městský znak, který používá dodnes. Město proslavila daleko za hranicemi výroba sukna. Bylo zde hodně požárů, ale ten v roce 1841 byl nejničivější. Na Masarykově náměstí jsou soustředěny významné budovy města, mezi něž patří Městské muzeum sídlící v budově bývalé radnice a samozřejmě farní kostel sv. Vavřince, který náměstí uzavírá. Součástí odpočinkové části náměstí je sloup Blahoslavené Panny Marie z roku 1727 se sousoším …

Připomeňme znovu, že Arnošt Bareš se narodil 22.prosince 1898 v Sezemicích, kde vychodil obecnou školu, potom (1917) absolvoval za ředitele L.Štorcha pardubickou reálku. Jeho maturita byla válečná, neboť v uvedeném roce musel narukovat do c. a k. armády, v níž bojoval na ruské frontě; po válce vystudoval filozofickou fakultu UK v Praze a od školního roku 1922/23 působil na svém prvním pedagogickém místě jako profesor českého a francouzského jazyka na státní reálce v Pardubicích (dnešní budova SPŠE). Již zde upoutával své kolegy i studenty zájmem o veřejné dění a historii vzniku ČSR. 7.března 1925 (při oslavách 75.narozenin TGM) promluvil ke studentům, 28.října 1926 byl slavnostním řečníkem k 8.výročí vzniku ČSR.

Gymnázium ? maturita Člověk je tvor egocentrický; když se s ním něco velikého děje, tak si myslí, že to budou provázet také veliká znamení na nebi i na zemi. Jeden můj spolužák přišel na to, že když se narodil Alexandr Veliký, vyhořel někde Diův chrám. Když jsme my dělali maturitu, vyhořel v Pardubicích Winternitzův mlýn. Empiricky tedy posuzováno, něco na tom bude... A propos Winternitzův mlýn. Ten mlýn patřil firmě Bratři Winternitzové a s jedním z vlastníků jsem se později blíže seznámil. Byl to agilní pokladník Východočeského jezdeckého klubu a když jednou o valné hromadě přednášel svoji obšírnou zprávu, díval jsem se tak na něho a myslil jsem si: ?Pane Winternitz, kdyby věděli, že jim jejich mlýn vyhořel kvůli naší maturitě! Inu, jeden za to nemůže, ale kdybych dělal ještě jednou maturitu, tak bych jim to oznámil, aby si mohli…

Víte, že pardubická nemocnice byla založena roku 1857? Původně stávala v místech poblíž dnešního Kostelíčka a veterinární kliniky a bylo zde 12 lůžek. Roku 1894 byla již kapacita nemocnice 75 lůžek. Nová nemocnice byla postavena v letech 1899 - 1903 v místech, kde stojí dodnes. V roce 1940 měla pardubická nemocnice již 540 lůžek.

Historií pardubické meziválečné reklamy se zabývám již několik let. Stěžejní informace byly využity jednak v mé disertační práci , jednak v sérii článků, které vycházely ve Vlastivědných listech Pardubického kraje. Na jeden druh reklamy se v obou případech publikování nedostalo, zdála se totiž nezařaditelná. Jednalo se o poměrně rozsáhlou inzerci firem, nabízející nejrůznější paletu léčebných a jiných prostředků, které měly zaručeně kladný výsledek působení. Jejich spektrum bylo často obdivuhodné. Zákazník se mohl setkat v textu se slovy: výjimečné, jedinečné, univerzální ?až po divy činící! Zařadil jsem mezi tyto ?zázračné výrobky? i reklamu, která výrobky chválí umírněným způsobem. Dnes se již sotva dozvíme, jaká byla zpětná vazba podobných inzercí. Nelze však vyloučit, že jejich zákazníci, kteří ?podlehli? reklamě a výrobek koupili,…

Pruská okupace ?Měli jsme nařízíno od naší vlády, by se v naší obci sebralo 500 láblíků (bochníčků) chleba pro naše vojsko. Tak se stalo, že jsme ho musili zaopatřit a odeslat do Pardubic. Ale když tam (sopřečtí sousedé s chlebem) přijeli, naše vojsko bylo pryč, tak musili sousedé s chlebem domů a dali ho představenýmu. Druhý den Prušáci přimašírovali od Vyšeňovic a k představenýmu se jich nahrnulo jako mlhy. Začali se do špejcharu dobejvat, tak se muselo otevřít, neb by byli roztloukli dveře. Chleba vzali a do lágru (ležení) na lukách (mezi Soprčí a Žáravicemi) všechen odnesli. Když mašírovali za naším vojskem, okolní vesnice byly plny Prušáků. Do Soprče přišlo 700 pěchoty a 900 koňáků. Hospodářům dobytek ze stájí vyhnali a své koně uvázali k žlabům. Co se do stájí nevešlo, uvázali ve stodolách. Všecko hospodářům, co bylo k snědku,…

Nedávno jsem doma našla knihu profesora Antonína Machta Pankrác ? Terezín, kde je zčásti popsán příběh mého pradědečka Františka Drábka, který byl za války podobně jako profesor Macht vězněn v Terezíně za svou odbojovou činnost. Naštěstí jsem si vzpomněla na to, jak mi má prateta Stáňa vyprávěla o pradědečkovi Františkovi a prababičce Heleně, a právě tyto paměti jsem se rozhodla použít při psaní svého příspěvku. František Drábek se narodil na začátku první světové války do rodiny řezníka a obchodnice s textilním zbožím roku 1914. Tehdejší rodina Drábkových si roku 1906 koupila dům v ulici Arnoštské, nyní známé jako ulice Svaté Anežky České, číslo popisné 31 na Starém městě v Pardubicích. V tomto domě naše rodina sídlí dodnes.

Vokolkovi byli pokoncilní katolíci. Druhý vatikánský koncil v nich probudil otevřenost pro ekuménu a živou touhu po lepším a hlubším poznání bible. To jim dalo odvahu obrátit se na nás, na evangelickou církev v Pardubicích. To byla úžasná, námi nepředvídaná, překvapující událost, když se jedné neděle ? muselo to být v druhé polovině šedesátých let ? po bohoslužbách v naší farní kanceláři objevili bratři Vlastimil a Vojmír Vokolkovi. Přišli s přáním, zda se mohou účastnit našich biblických hodin. Oni a jejich sestra Květa ? provázené skupinkou mladých děvčat ? pak sedávali každou středu v naší sborové místnosti a dychtivě naslouchali čtení a vykládání jednotlivých biblických knih. Řečeno slovy Hanse Künga, začala tak u nás v Pardubicích ?ekuména v terénu?.

Před časem jsem v seriálu ?Pardubický Slavín? psal o hrobu Václava Durycha (1863-1897), jenž se nachází ve staré části Městských hřbitovů (podle plánu J.Janiše v sektoru I.B/21). Jde o malý pomníček takřka zanikající ve vysoké trávě, neudržovaný, ale opatřený nápisem ?zasloužilý redaktor a buditel?. Roku 2001 vydalo nakladatelství VOTOBIA knihu jeho vnuka a jmenovce RNDr. Václava Durycha ?Vzpomínky na mého otce. Životopis Jaroslava Durycha?, z níž vyplývá, že V.Durych pohřbený v Pardubicích ve věku pouhých 34 let byl otcem známého spisovatele a publicisty MUDr. Jaroslava Durycha (1886-1962), m.j. známého autora ?Sedmikrásky?, ?Bloudění? a ?Služebníků neužitečných?. Z toho vysvítá evidentní význam uchování hrobu jako kulturní památky. Václav Durych (nar. 27.1.1863 v Turnově, zemřel 27.12.1897 v Pardubicích) byl kromě své staročeské…

odborná škola pro ženská povolání v Pardubicích Počátky Východočeské Vesny sahají do roku 1882, kdy byla 9. 10. slavnostně otevřena tzv. devátá třída, která se připojila k měšťanské škole dívčí za ředitele Josefy Svobody. Vyučovalo se předmětům literárním se zřetelem k praktickým potřebám životním (vychovatelství, české literatuře, jazyku německému, dějinám vzdělání, zeměpisu, počtům, jazyku francouzskému, šití prádla a pestrému vyšívání). V tomto duchu pokračovalo vzdělávání až do roku 1904, kdy se stal novým správcem Čeněk Váňa. Škola byla oddělena správou od ředitelství měšťanské školy dívčí a umístěna ve školní budově U kostelíčka. Prosazována byla myšlenka, zdokonalit devátou třídu na ústav, jenž by poskytoval dívkám škole odrostlým všeho, čeho potřebuje znáti budoucí hospodyně a matka k vedení domácnosti, k výchově dívek, pro…