Vyšetřování J. S. Machara za báseň, věnovanou primáři Messanymu

Josef Svatopluk Machar byl v letech 1891 - 1918 bankovním úředníkem ve Vídni. Na jaře 1915 vydal pod titulem „Krůpěje“ knihu drobné a časové lyriky. Kniha byla 27. září 1915 zkonfiskována. Za necelé tři měsíce nato, 7. prosince 1915, stanul Machar jako svědek před vojenským tribunálem ve Vídni v trestné věci dr. Kramáře (od roku 1910 čestného občana města Pardubic), souzeného pro velezradu. Machar svým štiplavým vystoupením ze svědecké lavice značně podráždil soudce v uniformách, a tak si vykoledoval, že si rakouská justice na něho posvítila: 7. května 1916 byl ve Vídni na základě § 65a (rušení veřejného pořádku) zatčen a dán do vyšetřovací vazby ve známé Blindengasse. Trestní věc proti němu vedl auditor npor. dr. Frank.

Teprve při výslechu se Machar dozvěděl, čím se vlastně provinil: v knize „Krůpěje“ byly čtyři básně, které podle mínění cenzury a policie podkopávaly v době války veřejnou morálku a oslabovaly tak rakouskou monarchii. Byla to báseň „Na památku 5. listopadu 1905“ (vyšla časopisecky v roce 1905 v Besedě Času), dále „Humanita nemocniční“ (vyšla v roce 1908 rovněž v Besedě Času), báseň „MUDru. Františku Mesanymu“ (i Machar používá nesprávně pouze jedno -s-; báseň vyšla 1913 také v Besedě Času) a konečně sloky „Dvacet roků“ (v roce 1913 otištěna v Samostatnosti).

Při výsleších, které se pochopitelně vedly v němčině, musel Machar obšírně vysvětlovat, „co chtěl básník verši říci“. Nás pochopitelně zajímá, co řekl do policejního protokolu k básni „MUDru. Františku Mesanymu“ obsahující tyto verše:

    Kdybych králem byl, tvou šíji

ověnčil bych mnohou chloubou.

    Mauriciem, Theoboldem,

vlastnoruční list pak holdem

přivěsil by baronii

k jménu tvému -

Machar smysl a poslání básně vysvětloval dr. Frankovi takto:1)

„... V únoru 1913 mě dr. Mesany operoval a do konce dubna s bezpříkladnou pečlivostí a obětavostí ošetřoval až k úplnému ozdravení. Moje přerušená literární činnost, když byla zase obnovena, nemohl začít jinak, než tímto díkem záchranci života. Společenské postavení Mesanyho bylo tehdy tuze nepříjemné. Žil s milovanou ženou bez církevního schválení, nad čímž se počestná individua obojího pohlaví pohoršovala, c.k. pošta zásadně vracela dopisy, adresované jeho ženě, byla-li označena rodinným jménem jeho, inu, soud malého města našel svou oběť a soudil ji tvrdě a bez milosrdenství, jak takový tribunál dovede. Přítel tím trpěl nesmírně a já o tom všem věděl. A zde byla příležitost říci mu, jak je soud takových mravníků okolnostní: kdybych králem byl a dal mu baronii a řády, ohýbali by své hřbety před ním, byl by ozdobou společnosti, výtečník, muž „chvalně známý, náš“ atd.“

„A není v tom trochu posmívání se řádům?“ ptal se tehdy vyšetřovatel dr. Frank.

„Posmíval bych se jen řádům svým, ale i jinak v tom posměchu není. Důkaz: v prvém konceptu této básně, jenž vyšel i v Besedě Času, zněla třetí řádka:

zlatým rounem, Leopoldem -

Když jsem pak připravoval báseň pro knihu, přeměnil jsem verš ten v znění nynější (Mauriciem, Theoboldem), právě proto, abych se vyhnul i stínečku podezření takového, ačkoli i v prvém znění posměchu není a já úmysly neměl do té básně jej vkládat“.

Vyšetřovatel se Macharovým vysvětlením ke všem čtyřem básním spokojil, po dvou měsících vazby Machara propustil na svobodu a vyšetřovací spis odložil, aniž by Machar stanul před soudem.

Poznámky:

1) Viz J.S. Machar: KRIMINÁL, Nákladem Gustava Dubského v Praze, 1924, III. vydání, s. 154 - 155.