Počátky školství v Bohdanči - 1. část

Bohdaneč byl pro učitele prachbídnou štací. Kantor si zde na počátku 17. stol. vydělával mizerných 16 grošů měsíčně. Celý plat šel na stravu, šatstvo a nájem. Ostatní „důchody“ byly nepatrné a hlavně nejisté, plynuly z pohřbů, případně od žáků, kteří byli povinni platit čtvrtročně po 15 -ti groších míšenských. Žáci přispívali k obživě učitele tzv. rekordacemi, jež se podobaly koledám. V Bohdanči se rekordace prováděly vždy v neděli, a to ve formě zpívání před domy (benedikatum). Také butyrace (tzv. máselné) patřily k jistému druhu rekordací. V Bohdanči žáci chodili na butyrace ještě v roce 1669, každou sobotu (sebraná částka činila většinou jen dva bílé groše).

V počtech obecního důchodu v rubrice „Vydání“ je zajímavá zmínka o škole: Rok 1749 ... Obecní domek na rynku i chlebné krámky rozbořeny, na jejich místě bude nová škola. Kotlárna z tohoto místa bude přeložena do ul. Bělské, kde bude vystavěna ze starého dřeva... Nejsouce již několika roků tady škola, nýbrž toliko v domě nynějšího kantora (Matěj Sobola, čp. 43), vedle fary, pro dítky místo se platí, který jsouce již velmi věku sešlého, tehdy o budoucí školu zapotřebenou pečovati...

Z téhož pramene pochází i následovný zápis: Rok 1757... Kantorovi (Václav Stach, čp. 38) 1 sud piva, který (poněvadž on svůj dům za školu dítkám propůjčil), tehdy ten k umenšení přívarkův, jemu se na penězích platí 9 zl... Roku 1766 byla prodána kotlárna a koupen domek na rynku od Václava Syruška (čp. 47) za 200 zl. Stál mezi domem Josefa Tonara (čp. 46) a domem Josefa Andrese (čp. 48). Stavba této školy (zachoval se seznam jednotlivých položek) si vyžádala celkem 288 zl. 2 kr. 1 gr. Zednící pracovali od 26. června do 2. října 1767, 12. 4. 1772 však byla tato nově postavená škola zničena požárem. Tehdy hořelo v Bohdanči 68 domů. Provizorní škola byla zřízena v domě Matěje Kotka (čp. 37). Žáci se tu však učili jen 7 neděl. Za tu dobu dostal M. Kotek 3 zl. 30 kr.

Dne 6. června 1799 došlo ke smlouvě, v níž byl zakoupen dům vedle fary (čp. 43), ve kterém bydlel Václav Pelikán. Dům byl zakoupen za 1000 zl., pro zřízení nové školy. Dům byl prohlídnut, jestli splňuje všechny požadavky pro vyučování. Dům prohlédl architekt Josef Brauner. Ten však zjistil, že vyhovuje jen část budovy a že by se na přestavbu musela vynaložit částka 8 983 zl. Magistrátu se tyto výlohy zdály příliš vysoké, hledalo se tudíž nové řešení.

5. července 1800 navrhuje vrchnostenský úřad koupit dům čp. 105 od Frant. Zeyferta (bývalého vojenského rytmistra) a bývalého majitele přemístit do domu čp. 43. Zároveň bylo požádáno o povolení prodeje ve veřejné dražbě spáleniště staré školy (čp. 47). Návrh byl schválen 25. 7. 1800. Spáleniště koupil ve veřejné dražbě Frant. Tomiška za 447 zl. 29. 8. 1800 magistrát koupil dům čp. 105 za 2 250 zl. (kurátorem byl advokát Benedetti).

Dne 6. 11. 1805 však vypukl nový požár a zasáhl částečně i novou školu (především střechu). Škola byla opravena. Učili v ní v tu dobu dva učitelé, Josef Steiman (s roč. platem 59 zl.) a pomocný učitel Václav Veselý.

Josef Sakař uvádí ve své knize Dějiny Pardubic nad Labem (str. 157), že v Bohdanči bylo v roce 1801 zapsáno 175 žáků. Ve srovnání s Pardubicemi, kde bylo v témž roce zapsáno 421 žáků, není tento počet nikterak velký. Pro srovnání v nedalekých Opatovicích nad Labem bylo zapsáno v roce 1801 pouhých 87 žáků a v Dolanech a Libišanech stejně, 60 žáků. Na počátku 19. stol. patřila bohdanečská škola k tzv. farním školám, stejně jako např. škola v Přelouči, Týnci nad Labem, Sezemicích, Holicích a Dašicích (tento typ škol byl spojován s farami a tzv. localiemi). Vyučování na farních školách bylo po r. 1774 česko-německé. Na vesnických školách se učilo česky jen dvě hodiny týdně. Hlavním předmětem bylo pochopitelně náboženství. Dále se učily počty, tzv. krasopis, pravopis, návody o povinnostech občanských atd. Farní školy prospívaly od roku 1803 zavedením novinky - pěstováním ovocných stromků ve vlastních zahradách. Obec a panství vykázaly většinou škole pozemek a dodaly i dříví k oplocení.

Děti chodily ve městech do školy více měsíců, než děti z venkovských škol. V Bohdanči docházely děti do školy v zimních měsících, v ostatním čase pomáhaly při hospodářství. Nová škola v Bohdanči měla jediné patro. Součástí školní budovy byla kuchyň, jež sousedila s další komnatou. Interiér byl velmi prostý a chudý, ale vyznačoval se vzornou čistotou. V malé zasklené skříňce byla napodobenina voskového Jezulátka na červené podušce. Nejkrásnější byl učitelův pokoj.

Seznam použitých materiálů:

1) Sakař, Josef: Dějiny Pardubic nad Labem. III. díl. Pardubice 1927.

2) Bachman, Oldřich: Školství v Bohdanči. B.r.

3) II. pamětní kniha města Bohdanče (konec 19. stol. - r. 1948).

(pokračování)