Za Dr. Ing. Teodorem Petryšínem

Po celou dobu studií na reálce ho provázel zájem o letectví a již v té době shromažďoval různý materiál, týkající se našeho letectví a prvého našeho letce ing. Kašpara. Také jeho předmaturitní práce, t. zv. řečnické cvičení, se týkala letectví, byly to „Dojmy z prvého letu“, kde se neomezil jen na popis svého prvního letu, ale i zabýval se vývojem čs. letectví.

Třicátá léta, doba hospodářské krize, nenabízela maturantům žádné vyhlídky na dobré zaměstnání. Zbývala dvě povolání, kde se mohli maturanti reálky uplatnit. Byla to kantořina, nebo vojenské povolání. Pod vlivem svého bratra Julia, v té době již nadporučíka dělostřelectva, zvolil si vojenské povolání a samozřejmě se přihlásil k letectvu.

Po absolvování vojenské akademie sloužil jako poručík letectva převážně v Olomouci, kde také prodělal jednu leteckou havárii.

Po vypuknutí války se mu nepodařilo odjet do zahraničí. Byl zprvu zaměstnán na okresním úřadě a nakonec byl totálně nasazen. Po celou dobu války byl zapojen do ilegální činnosti v Pardubicích.

Po válce nastoupil opět k letectvu, ale po r. 1949 byl z armády bez udání důvodů propuštěn. Následovalo násilné a bezohledné vystěhování z bytu a následně rodinná tragedie. Při tom všem dokázal vystudovat přírodovědeckou fakultu. Jeho oborem byla vzduchotechnika a životní prostředí. V sedmdesátých letech pracoval na zmapování životního prostředí na Pardubicku. Výsledkem jeho práce byla obsáhlá zpráva obsahující spoustu diagramů a map, ale zůstala v té době bez povšimnutí, neboť tehdejší vládní garnitura nerada slyšela, jak jsme na tom špatně v životním prostředí.

Po celý svůj život se věnoval shromažďování materiálu, fotografií, týkajících se letectví a působení ing. Kašpara. Bádal v archivech, zaznamenal vzpomínky současníků a spolupracovníků ing. Kašpara. Výsledkem jeho činnosti jsou dvoudílné dějiny čs. letectví, které však zůstaly jen v rukopise. Vydání tiskem a smlouva s nakladatelstvím byl již uzavřena, avšak jeho vážné onemocnění zamezilo dokončení posledních úprav rukopisu a odevzdání do tisku.

Dokud mu to zdraví dovolilo, jezdil každý měsíc do Pardubic, kde se scházel se svými spolužáky a kamarádem, též letcem Jarkou Benešem a nikdy neopomněl zajít na Kunětickou horu, nebo alespoň pod Kuňku.

Pardubice i Kunětická hora byly jeho velkou láskou, ale už nebylo splněno přání, ještě jednou navštívit své rodné město, Kunětickou horu a sejít se se svými přáteli.