Obchodní a živnostenská komora v Pardubicích (Dokončení)

Oživení zájmu o východočeské komorní poměry přinesl teprve rok 1918 a budování nového státu. Již na sklonku roku 1918 se začínají objevovat první hlasy volající nejen po řešení situace na východě Čech, ale po celé reformě systému obchodních a živnostenských komor. Vznik Československa totiž navodil zcela novou situaci, ve které staré rakouské a uherské zákony o OŽKách již nedostačovaly. Bylo třeba sjednotit komorní poměry v českých zemích a na Slovensku. Bylo třeba zřídit vedle východočeské OŽK zejména obchodní komoru pro Podkarpatskou Rus. V nové národnostní situaci bylo třeba zvlášť citlivě zrekonstruovat obvody jednotlivých OŽeK tak, aby byly pokud možno zachovány přirozené hospodářské oblasti, aby obvody byly zhruba stejně velké a aby obvody byly z jednotlivých komor dobře komunikačně dostupné. Klíčovým problémem pak byla potřeba takové konstrukce obvodů, aby nebyly zbytečně jitřeny zejména česko-německé národnostní vztahy. Zároveň však obvody musely být nově postaveny tak, aby se komory nemohly stát potenciálními ohnisky dalšího pokračování německé iredenty.  Stejně tak však bylo důležité nově definovat postavení OŽeK vůči státu a převést jejich vliv z původní rakouské spíše politické roviny do modernější roviny ekonomické. To vše by bylo možné realizovat jen pomocí zcela nového zákona o obchodních a živnostenských komorách.

První krok byl učiněn dne 19. března 1919 výnosem Ministerstva průmyslu, obchodu a živností ČSR (MPOŽ) č. j. 5368, který odstraňoval alespoň nejhrubší disproporci v českých komorních poměrech - neexistenci komorní instituce se sídlem ve východních Čechách. Tímto výnosem byly totiž Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředně českých interesentů komorního obvodu libereckého v Hradci Králové svěřeny některé pravomoci obchodní komory. Ta se zároveň přejmenovala na Obchodní, živnostenskou a průmyslovou ústřednu v Hradci Králové (dále jen OŽPÚ). Nebyla však plnohodnotnou obchodní komorou (některé zásadní pravomoci správního charakteru zůstaly nadále v kompetenci OŽK Liberec). Obvod OŽPÚ byl tvořen politickými okresy Hradec Králové, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Semily, Nový Bydžov, Dvůr Králové nad Labem, Nová Paka, Jičín, Roudnice nad Labem, Nové Město nad Metují, Náchod,  Rychnov nad Kněžnou a soudními okresy Jilemnice, Vysoké nad Jizerou, Police nad Metují, Úpice, Turnov a Žamberk.1)

Tímto krokem se sice problém československého komorního systému nevyřešil. Nevyřešil se ani problém východočeské obchodní komory. Přesto se však situace na východě Čech zčásti vyjasnila. Začleněním královéhradecké OŽPÚ do čs. komorního systému v podstatě pro tuto chvíli padly reálné naděje na zřízení samostatné obchodní komory pro celou oblast východních Čech se sídlem v Pardubicích nebo v Chrudimi. Hradec Králové se stal příliš silným konkurentem. Obě města se tedy zaměřila na otázku rozdělení příliš velkého obvodu OŽK v Praze, do něhož celá jižní část východních Čech patřila. Chrudimští v tomto směru jednali u příslušného pracovníka MPOŽ, ministerského rady dr. Františka Bendy dne 6. 4. 1920, leč neúspěšně. Referentská osnova nového zákona o OŽK, který je na ministerstvu připravován, s ničím takovým nepočítá. Stejného výsledku se dočkali i Pardubičtí, kteří u dr. Bendy byli někdy těsně před Chrudimskými.2)

Pardubičtí interesenti tedy novou situaci začali řešit po vzoru Královéhradeckých a dne 19. 9. 1920 ustavují Průmyslovou, obchodní a živnostenskou poradnu v Pardubicích. Jednalo se o spolek vzniklý za podpory města a řady dalších korporací, jehož posláním byla zprostředkovatelská a zejména poradní a osvětová činnost v oboru průmyslu, obchodu a živností. Poradna tedy velmi připomínala královéhradeckou OŽPÚ před rokem 1919. Vedení poradny také skutečně očekávalo postupnou analogii vývoje jako v Hradci Králové. Očekávalo, že tedy jejich spolek po jisté době obdrží (stejně jako OŽPÚ)  některé pravomoci obchodní komory a částečně se tím zařadí do čs. komorního systému jako zárodek plnohodnotné OŽK. Obvod poradny se vztahoval na politické okresy Chrudim, Lanškroun, Litomyšl, Pardubice, Polička a Vysoké Mýto.3)

Ministerstvo mezitím v květnu 1920 dokončilo práce na referentské osnově komorního zákona. Reforma OŽeK měla korespondovat s celkovou reformou státní správy a územní samosprávy, tedy s župním zřízením, které bylo za bouřlivých okolností schváleno parlamentem v únoru  téhož roku. Léto 1920 však přineslo krizi ve vládní sociální demokracii a v září Tusarova vláda odstoupila. Příprava nového zákona tedy byla pozastavena, neboť Černého úřednická vláda si v přípravě tohoto citlivého zákona pokračovat nedovolila.4) Benešova vláda všenárodní koalice pak vnesla do příprav nový elán, ale i nové představy. Otevřel se tak prostor pro vznesení požadavků z regionů a toho Pardubičtí neváhali využít. Prostřednictvím vlivných přímluvců, jakým byl např. ministr obrany Udržal či dr. Josef Samek – sekretář OŽK Praha, opět nastolili otázku zřízení obchodní komory pro celé východní Čechy v Pardubicích.5) To samozřejmě vzbudilo odpor představitelů Hradce Králové. Byl to zejména královéhradecký starosta a předseda OŽPÚ dr. František Ulrich, který proti pardubické snaze velmi emocionálně protestoval u poslanců, na ministerstvu i v prezidentské kanceláři.6) Ani tentokrát však Pardubice neuspěly. V únoru byl referentský návrh zákona hotov a počítal s OŽK v Hradci Králové. Do jejího obvodu neměly patřit jen okresy z obvodu OŽPÚ, ale i okresy Pardubice, Chrudim, Lanškroun, Litomyšl, Vysoké Mýto a Polička.7) Toto řešení zase nezůstalo bez negativní odezvy v Pardubicích. Ostrá vlna nesouhlasu se zdvihla i kolem celkové koncepce uspořádání komorních obvodů.8) Pardubičtí na nastalý stav reagovali kompromisem. Od května 1922 počali požadovat, aby v Pardubicích byla zřízena filiálka oné plánované královéhradecké OŽK.9) Všechny tyto protesty a nedostatky návrhu nového zákona vedly nakonec k tomu, že zákon byl vrácen ministerstvu k přepracování, které na něm přes zimu 1922/1923 intenzivně pracovalo. Pardubice mezitím svůj požadavek specifikovaly, aby v jejich městě byla zřízena filiálka plánované OŽK Hradec Králové pro věci průmyslové, která by řídila celou průmyslovou sekci královéhradecké OŽK. Na toto řešení OŽPÚ nehodlala v žádném případě přistoupit a na MPOŽ se opět začalo uvažovat o rozdělení původně navrhované královéhradecké OŽK na komory dvě – hradeckou a pardubickou. Ani toto řešení nakonec neprošlo. Pardubická komora by byla natolik malá, že by těžko byla finančně soběstačná. A tak byly „nepohodlné” Pardubice (tedy okres Pardubice) vyjmuty z obvodu OŽK Hradec Králové a vráceny zpět do lůna mateřské OŽK Praha. Jak praktické řešení… Třenice kolem obvodů však pokračovaly též na severu východních Čech i jinde. Proto byl nakonec nový návrh zákona v dubnu 1923 vládě předložen bez návrhu obvodů. Ani tentokrát však nebylo možné najít koncenzus, a tak byl zákon ministerskou radou opět vrácen ministerstvu, které jej odložilo k dalšímu řízení.10)

Zajímavým způsobem do otázky obchodní komory pro Pardubice zasáhly vládní úvahy o rekonstrukci nezrealizovaného župního zřízení. Na podzim roku 1923 pronikla mimo ministerstvo vnitra zpráva, že se uvažuje o redukci žup v Čechách. Zřejmě pod vlivem ministra obrany Udržala se uvažovalo o zrušení župy Královéhradecké a její přidělení do obvodu župy Pardubické. Neznáme příliš dobře pozadí průniku této informace, víme však, že v Hradci Králové tato zpráva vyvolala zděšení, a to takové, že starosta Ulrich intervenoval u dr. Šámala – přednosty Kanceláře prezidenta republiky a dokonce nabízel tento kompromis: Hradec Králové je ochoten vzdát se obchodní komory ve prospěch Pardubic, jen ať zůstane župním městem. Královéhradečtí se v tomto směru angažovali až do roku 1925. Jak postupně pohasínala hvězda žup, i tato aféra nakonec usnula nerealizována a upadla v zapomnění.11)

V roce 1926 se návrh zákona o obchodních a živnostenských komorách znovu vynořil na veřejnost. Nová verze jeho referentské osnovy opět počítala se zřízení OŽK v Hradci Králové. Její obvod však již neměl zasahovat na jih východních Čech, naopak měl být rozšířen směrem na sever. Jižní okresy (Pardubice, Chrudim, Lanškroun, Litomyšl, Vysoké Mýto a Polička) měly zůstat v obvodu OŽK Praha. Když byl pak v červenci 1927 přijat známý tzv. organizační zákon, který župy rušil a pro celé území ČSR zaváděl jednotný systém okresů a zemí, byl návrh zákona o OŽK opět stažen k přizpůsobení novému správnímu systému. Nová verze, která byla zveřejněna na jaře 1928, pak ve věci pardubické snahy o samostatnou obchodní komoru nepřinesla žádné změny.12) 

V roce 1926, když bylo jasné, že Pardubice těžko dosáhnou vlastní OŽK, byla zdejšími průmyslníky a zastupiteli opět oživena myšlenka na zřízení komorní expozitury, tentokrát pražské obchodní komory, v Pardubicích. Znamenalo to však prosadit do vládního návrhu zákona o OŽK příslušný paragraf, který by vznik takových úřadoven vůbec umožňoval. Pardubičtí tedy jeli několikrát intervenovat v této věci na MPOŽ k referentu Bendovi.13) Do osnovy zákona z jara 1928 se jim tento paragraf vložit ještě nepodařilo, ale úspěch pardubičtí zaznamenali na jaře 1929. Návrh zákona z jara 1928, který se mezitím již dostal do sněmovních výborů, byl totiž pro rozpor mezi zájmy OŽPÚ a OŽK Praha nakonec parlamentem vrácen zpět k dalšímu přepracování  komorních obvodů. Nová verze zákona se objevila v lednu 1929 a ta již obsahovala §7, který umožňoval se svolením ministerstva zřizovat úřadovny OŽK v místech, která jsou z hlediska obchodu a průmyslu zvlášť významná. Dr. Benda zároveň neoficiálně naznačil, že zřízení expozitury v Pardubicích je velmi reálné. Lze se jen domnívat, proč najednou MPOŽ vyšlo vstříc. Jednak šlo jistě o to, že expozitura v Pardubicích již nebyl takový citlivý a zamotaný politický problém, jakým by bylo zřízení plnohodnotné OŽK, jednak svou roli možná sehrál kladný postoj OŽK Praha k této otázce a jistě i vliv mocných přímluvců Pardubic ve vládě a v parlamentu.14) Nyní již tedy šlo již jen o to, aby zákon o obchodních a živnostenských komorách byl Národním shromážděním přijat. To však nebylo nic jednoduchého, neboť diskuze a spory kolem komorního zákona nebraly konce. Na podzim 1930 byl návrh zákona kvůli národnostní česko-německé neprůchodnosti vrácen parlamentem zpět ministerstvu. Další osnovu MPOŽ zveřejnilo k diskuzi v dubnu 1932. I ta byla vrácena zpět, zejména pro neshody ve věci hranic komorních obvodů na česko – německém národnostním pomezí. Po řadě problémů, které však nejsou předmětem tohoto článku, se další návrh zákona opět objevil na jaře 1937. Na stanovení obvodů jednotlivých OŽK již ministerstvo rezignovalo a jejich podobu ponechalo na dohodě jednotlivých komor. Ty se však dohodnout nebyly schopny, zvláště pak OŽK Liberec a OŽPÚ Hradec Králové se opět střetly. V únoru 1938 se proto konalo společné jednání komor s ministrem Rudolfem Mlčochem. Zde bylo teprve dosaženo kompromisu a ministerstvo tedy začalo chystat definitivní text návrhu zákona.15)

Vraťme se však zpět do Pardubic. První zmínka o konkrétních pardubických plánech budoucí úřadovny pochází až z května 1932. Tehdy (30. 5. 1932) se pardubická městská rada smluvila s městským Průmyslovým muzeem a městským úřadem pro zvelebování živností, že obvod působnosti budoucí úřadovny by mohly tvořit politické okresy Pardubice, Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl, Lanškroun, Polička, Chotěboř a Německý Brod. Úřadovna by pak mohla fyzicky vzniknout přeměnou Průmyslové, obchodní a živnostenské poradny v Pardubicích.16)  Pardubičtí tedy zahájili působení, aby k této přeměně získali i oficiální souhlas ministerstva. To se však v situaci, kdy novela komorního zákona stále ještě nebyla přijata, závazně vyjádřit nemohlo. Když nový zákon stále nepřicházel, rozhodli se Pardubičtí své pozice si pojistit. Dne 18. 3. 1936 se pardubická poradna spolu s Průmyslovým muzeem obrátila na pardubickou radnici s návrhem, aby byla společně provedena další intervence na ministerstvu. Pardubická městská rada návrh odsouhlasila a dne 14. 5. 1936 se obrátila na ministerstvo průmyslu, obchodu a živností s žádostí o audienci u ministra Najmana. Pardubická poradna mezitím na ministerstvo vypravila memorandum s pardubickou žádostí. Ministr pardubickou delegaci nepotěšil. Nejen že jim odmítl dát oficiální příslib na zřízení úřadovny v Pardubicích, ale navíc je informoval, že o východočeskou úřadovnu pražské OŽK projevili zájem i Chrudimští.17)

  V tomto stavu však zůstala otázka úřadovny OŽK Praha pro východní Čechy nezměněna až do okupace. Příliš se nezměnila ani situace kolem celého komorního zákona. V době mnichovských událostí byla osnova zákona stále ještě na MPOŽ a zůstala tam i po celé období druhé republiky i okupace. Jedinou změnu přineslo opatření Stálého výboru Národního shromáždění č. 238/1938 Sb. z 18. 10. 1938, kterým byla OŽPÚ v Hradci Králové prohlášena za OŽK v Hradci Králové a nouzově byl stanoven obvod její i ostatních komor v Čechách a na Moravě.18)

Po osvobození Československa v roce 1945 byla zahájena jeho hospodářská obnova a restrukturalizace. Opět se počítalo i s reformou obchodních a živnostenských komor, a to tak, aby vyhovovaly dvouletému hospodářskému plánu.Všeobecně se očekávalo, že jižní východočeské okresy budou při té příležitosti z obvodu OŽK Praha vyňaty.19)  Na veřejnost při té příležitosti pronikly informace o navýšení počtu OŽK v Čechách na 9 a o jejich přeměně v hospodářské komory. Sídlem jedné z těchto nových komor by se pak dle těchto zvěstí měly stát i Pardubice. Tyto nepříliš podložené informace pronikly již koncem listopadu 1945 i do pardubické poradny a odtamtud i do rady pardubického MNV. Zde vyvolaly takovou psychózu, že již bylo dokonce uvažováno o vyčlenění příslušných místností pro novou hospodářskou komoru. Vyřízením byl pověřen předsedův náměstek JUDr. Pavel Thein.20)  Rada MNV však byla natolik realistická, že zároveň přistoupila k opětovným krokům za získání klasické samostatné OŽK či alespoň expozitury pražské OŽK do Pardubic. Pardubická průmyslová poradna vypracovala jménem svým i jménem MNV memorandum prezentující tyto požadavky a rozeslala jej úřadům. Zároveň bylo radou MNV vyneseno rozhodnutí, že budoucí komora či expozitura bude sídlit ve dvou uvolněných bytech v tzv. Kerhartově domě ve Sladkovského ulici č. 1787. Bytovému referátu bylo uloženo, aby tyto prostory neobsazoval, což byl ve stávající městské bytové krizi poněkud problematický čin.21)

Koncem ledna 1946 Pardubice navštívili pracovníci úseku zvelebování živností ministerstva vnitřního obchodu a při té příležitosti se hovořilo i o případném zřízení komorní instituce v Pardubicích. Pardubičtí po této návštěvě omezili své požadavky jen na zřízení pouhé expozitury OŽK Praha. Mezitím se do věci vložila Národohospodářská komise KSČ, která zprostředkovala jednání mezi představiteli MNV, pardubické poradny a OŽK Praha. Tato i další jednání byla úspěšná a dne 23.7.1946 prezidium OŽK Praha pověřilo Průmyslovou, obchodní a živnostenskou poradnu v Pardubicích výkonem činnosti expozitury OŽK Praha v politických okresech Pardubice, Havlíčkův Brod, Čáslav, Chotěboř, Chrudim, Lanškroun, Litomyšl, Vysoké Mýto, Polička a Ústí n. Orlicí. Předsedou expozitury byl jmenován Jaroslav Suchánek. Úřadovna byla na svém území pověřena výkonem jen části komorní agendy OŽK Praha. Jednalo se zejména o činnost poradní a informačně osvětovou, dále pak o činnost živnostensko zvelebovací a o přímý dohled na území obvodu. Původní poradna s novou expoziturou nakonec zcela splynula. Oficiálně provizorním, avšak ve skutečnosti trvalým sídlem expozitury se stal Kerhartův dům.22)

V souvislosti s projednáváním dvouletky ve vládě se veřejností na toto téma šířila opět celá řada zvěstí. Počátkem srpna např. pronikla do rady pardubického MNV informace, že změna dosavadních OŽK na hospodářské komory bude zahrnuta přímo v dvouletce tak, že oblast Čech bude spravovat pět těchto komor s tím, že východní Čechy budou řízeny komorou v Hradci Králové. Rada tedy požádala zástupce jednotlivých politických stran, aby ve svých ústředích působily proti sloučení východních Čech v jeden celek, nebo aby bylo zřízeno komor více, a tak byly uspokojeny i Pardubice. Dvouletka však nakonec ve své definitivní podobě transformaci obchodních komor neobsahovala.23)

Součástí vládního programu reorganizace hospodářského řízení však neměla být jen přeměna obchodních a živnostenských komor na komory hospodářské, ale i rozdělení státu na jednotlivé hospodářské oblasti. (Zároveň se začalo opět zvažovat rozdělení státního území na kraje či župy tak, že sídlo župy bude i sídlem hospodářské komory, a tím i centrem hospodářské oblasti.) Na podzim 1946 vystoupila Ústřední rada odborů s návrhem, aby oněch hospodářských oblastí bylo celkem 8 s tím, že celé východní Čechy budou součástí královéhradecké oblasti. Rada MNV v Pardubicích o tomto návrhu ÚRO jednala dne 10. 10. 1946 a komentovala jej jako zákulisní snahu Královéhradeckých, kteří uměle budují důležitost svého města, odsunout Pardubice na druhou kolej. Rada se totiž domnívá, že župa bude v Pardubicích „skoro jistě“ a měla by zde tedy být i komora. Proto bylo rozhodnuto zahájit patřičné „obranné” kroky formou intervencí u vlády a u politických stran. Schváleno bylo též provedení intervence u prezidenta republiky dr. E. Beneše a vytvoření zvláštní informační komise, která měla informace před tiskem prozatím utajit. K iniciativám se připojil i Národohospodářský ústav v Pardubicích, který zřízení hospodářské komory požadoval ve zvláštním memorandu. 24) Veškeré žádosti však byly zcela předčasné a -jak se brzy ukáže- i zcela zbytečné.

V červnu 1947 byl dokončen projekt na stavbu definitivního sídla expozitury OŽK Praha v ulici Na Hrázi, který měl nahradit dosavadní provizorium v Kerhartově domě.25)

Zánik obchodních komor byl však rychlejší než stavba tohoto domu. Historický vývoj tak, jak jej známe, totiž nakonec vyústil v konstrukci zcela jiného systému hospodářské správy. K 1. lednu 1949 bylo realizováno krajské zřízení, které pro všechny OŽK v ČSR znamenalo zánik. Jejich agendu převzaly příslušné referáty KNV. Samosprávná role obchodních komor již byla v poúnorové realitě bezpředmětná. Spolu s obchodními komorami ukončila svou činnost i expozitura OŽK Praha v Pardubicích. Pardubický komorní problém tak definitivně skončil.

Snahy zřídit v Pardubicích obchodní a živnostenskou komoru pro východní Čechy, nebo alespoň pro jejich část, popřípadě zřídit zde alespoň úřadovnu obchodní komory zaplňovaly s přestávkami mysl současníků i stránky dobového tisku od roku 1890. Samotná touha Východočechů po vlastní komoře je ještě starší, od roku 1868. Všechny tyto plány byly naplněny jen z části, ale bezpochyby patří mezi velmi zajímavé kapitoly našich hospodářských i politických dějin.

Poznámky a odkazy

1) SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 446 - 449 a výnos ministerstva průmyslu, obchodu a živností (dále jen MPOŽ) č. 5368-19 z 29. 3. 1919.

    Tomuto kroku předcházelo uzavření neveřejného paktu mezi OŽK Liberec a královéhradeckou ústřednou

2) SOkA Chrudim, fond Archiv města Chrudim, zápisy ze schůzí městské rady, jednání 24. 3.  1920, i.č. 74, kniha 74

3) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubic, spisy, i.č. 1991, kart. 119

4) SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 446 - 449 a též SOA Zámrsk, fond OŽK v Hradci Králové, spisy, i.č. 75, kart. 13

5) Archiv Kanceláře prezidenta republiky, fond Tajné, sign. T118/22, dále SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 448 a též (Nesign.) Nová obchodní a živnostenská komora v Čechách. Venkov. Roč. 17, 1922, č. 73, nestr.

6) Tamtéž

7) SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 446 – 449 a dále SOA Zámrsk, fond OŽK v Hradci Králové, spisy, i.č. 75 a 396, kart. 13

8) MPOŽ totiž v návrhu počítalo s národnostně jednotnými obvody jednotlivých OŽK, což z národně bezpečnostního ani národnostně politického hlediska nebylo vůbec šťastné.

9) SOkA Chrudim, fond Obchodní grémium Chrudim, zápisy ze schůzí, jednání 28. 7. 1922, i.č. 15, kniha 15

10)    SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 446 – 449, dále SOA Zámrsk, fond OŽK v Hradci Králové, i. č. 75, kart. 13, i. č. 85, kart. 15 a dále ZA Opava - Olomouc, fond OŽK v Olomouci, spisy, i. č. 7983 , kart. 1007

11) Archiv kanceláře prezidenta republiky, fond Tajné, sign. T118/22.

12) SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 446 – 449 a dále ZA Opava - Olomouc, fond OŽK v Olomouci, spisy, i. č. 7983, kart. 1007

13) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, spisy, i.č. 1991, kart. 119

14) Tamtéž a Věstník Ústředny čsl. obchodních a živnostenských komor  v Praze. Roč. 8, 1929, č. 2, str.30-37

    Úkolem úřadoven mělo být:

    -Podávání iniciativních návrhů, týkajících se průmyslu,  obchodu, živností, dopravy, silnic, vodohospodářských  záležitostí, pokud mají vztah k obvodu úřadovny.

    -Činnost živnostensko zvelebovací.

    -Poskytování informací a osvědčení.

    -Realizace komorního rozhodčího soudu.

15)    SÚA Praha, fond MPOŽ, spisy, sign. 11.483/22, kart. 446 - 449 srov. též 1. zasedání poslanecké sněmovny Národního shromáždění, Návrh poslanců Jana Slavíčka, Josefa Netolického a druhů na reorganisaci živnostenských a obchodních komor, sněmovní tisk č. 236, s. 1 an, dále SOA Zámrsk, fond OŽK v Hradci Králové, spisy, i.č. 75, kart. 13, dále ZA Opava-Olomouc, fond OŽK v Olomouci, spisy, i.č. 7985, kart.  1008 a i. č. 17119, kart. 2062, dále Věstník Ústředny čsl. obchodních a živnostenských komor  v Praze. Roč. 15, 1936, č. 1, s. 2  a tamtéž, roč. 16, 1937, č. 12, s. 186 a dále, (Nesign.) Ústředna čsl. obchodních a  obchodních a živnostenských komor v Praze. Obchodní komora. Roč. 20,  1938, č. 4, s.. 73-74 a též i Grulich, P.: Úsilí o zřízení samostatné obchodní a živnostenské komory pro východní Čechy. (Diplomová práce.) Hradec Králové, VŠP 1996, s. 102 an..

    Nejednalo se jen o problémy kolem obvodů, ale i o další problémy, jako například problematiku voleb do komor, otázku postavení OŽeK vůči MPOŽ, otázku, zda OŽKy jsou či nejsou státními orgány a zda tedy mohou používat státní znak nebo ne a jiné.

16)    SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, spisy, i.č. 1991, kart. 119. Městský úřad pro zvelebování živností byl organizací  fungující při Průmyslové, obchodní a živnostenské  poradně v Pardubicích.

17)    SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice, zápisy ze schůzí MR, jednání 30. 5. 1932, i.č. 200, kniha 169 a jednání 3. 6.  1936, i.č. 204, kniha 173, dále tamtéž spisy, i.č. 1991, kart. 119

18)    Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky  Československé ze dne 18. října 1938 o některých  změnách v organisaci obchodních a živnostenských komor. Roč.1938, č. 238, s. 1061-1062.

19)    SOA Praha, fond OŽK Praha, spisy, i.č. 1804, kart. 1215

20)    SOkA Pardubice, fond MNV Pardubice 1945-1949, zápisy ze schůzí rady,  jednání 30. 11. 1945, i.č. 1, kniha 1

21)    SOkA Pardubice, fond MNV Pardubice 1945-1949, zápisy ze schůzí rady,  jednání 24. 1. 1946, i.č. 2, kniha 2

22)    SOA Praha, fond OŽK Praha, spisy, i.č. 1804, 1805, kart. 1215 a i.č. 2656, kart. 1711, dále SOkA Pardubice, fond MNV Pardubice 1945-1949, zápisy ze schůzí rady, i.č. 2, kniha 2 a též (Nesign.) Ústav pro zvelebování živností v  Pardubicích. Rudá záře. Roč. 2, 1946, č. 5, str. 2 a (Nesign.) Expozitura pražské obchodní a  živnostenské komory v Pardubicích. Rudá záře. Roč. 2, 1946, č. 29,  str. 3

    Rozsah činnosti expozitury byl takovýto:

    Referát živnostensko-právní: poradní činnost a posuzování žádostí o nová živnostenská oprávnění, dále pak  vyřizování změn v evidenci sídel firem.

    Referát daňový a poplatkový: poradní činnost. (Zde bylo  navázáno na činnost poradny, která tuto činnost  fakticky vykonávala.)

    Referát obchodně-politický, zahraničně obchodní a  celní: činnost informační a poradenská, prodej  tiskopisů, ověřování původu zboží.

     Referát práva známkového, vzorkového a patentního:  poradenská činnost.

    Referát dopravní: poradenská činnost.

    Referát zvelebovací: Činností byl pověřen Ústav pro  zvelebování živností jako anexní ústav pardubické  expozitury.

    Referát všeobecný, oddělení učňovské: zabezpečování  přímého styku s živnostenskými společenstvy,  poskytování informací, dohled nad učňovskými zkouškami  a vyřizování s tím související administrativy.

    Referát všeobecný oddělení cenové a zásobovací a  oddělení sociálně-politické: poradenská činnost.

23)    SOkA Pardubice, fond MNV Pardubice 1945-1949, zápisy ze schůzí rady, i.č. 2, kniha 2

24) Tamtéž

25) SOkA Pardubice, fond MNV Pardubice 1945-1949, zápisy ze schůzí rady, i.č. 3, kniha 3