KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO FAŠISMU V PARDUBICÍCH - 7. část

2. srpna se konal v Pardubicích sjezd národně socialistické strany. Přítomni byli zakladatel strany Václav Klofáč a ministr zahraničních věcí ČSR Edvard Beneš. Na Pernštýnském náměstí promluvil senátor V. Klofáč (1868 – 1942). Okresní hejtman Vítek ve zprávě prezídiu Zemského úřadu v Praze konstatoval: „Ačkoliv bylo známo, že příslušníci fašistického hnutí, z nichž někteří přijeli z Prahy a byli ve městě již 1. 8. zpozorováni, chystají nějakou akci… a třebaže bylo zjištěno, že bylo v Pardubicích přítomno asi 50 členů úderných  rot, kteří v hloučcích po 10 až po 20 vmísili se mezi obecenstvo sledující průvod a pak mezi posluchače na táboru lidu, přece nedošlo k žádnému rušivému případu.” Obklopeni policií, „rozjeli se …. prohlašujíce, že se jim to nepovedlo.“ 28) Oněch 50 mužů pocházelo z olomoucké župy NOF, ve „Stráži říše“ se psalo o jejich zájezdu do Pardubic. Olomoucký krajský náčelník NOF Alois Roch, vrchní oficiál ČSD v. v., žádal, aby jim bylo vyhrazeno místo při projevu V. Klofáče na pardubickém náměstí. Do Pardubic přijeli autobusy. 29)

20. srpna 1931 se v hostinci Josefa Kmenta v Ostřetíně (čp. 40) konala důvěrná schůze NOF za účasti 150 osob, též z okolí. Pořadatelem byl sám p. hostinský Kment. Na schůzi, jež trvala od 20 hodin do jedné hodiny po půlnoci, hovořil jednatel NOF v Pardubicích Kučera (o 53 miliardách státního dluhu, korupci a aféře J. Stříbrného). Přítomný občan Kyttler z Horního Jelení ve schůzi ostře napadal Gajdu. 30) 30. srpna t.r. pak NOF uspořádala na Kunětické hoře u Pardubic tzv. národní slavnost za účasti 1800 lidí. Akce byla povolena Okresním úřadem v Pardubicích 24. srpna a bylo z ní pořízeno hlášení oficiála B. Ihla, z něhož cituji: „Veřejný průvod se seřadil o 13. hodině u Labského mostu a když přijel o půl 14. hodině generál ruských legií, poslanec NS Gajda, dal se na pochod na Kunětickou horu. V čele pochodu na koni jel jakýsi obchodní zástupce Andrýs z Pardubic ve staročeském kroji (s palcátem v ruce), za ním rovněž koňmo jeli: pořadatel průvodu Sovina, majitel závodu krejčovského z Pardubic 31), dále Hybský, majitel reklamní kanceláře v Pardubicích a v jejich středu poslanec Gajda v uniformě ruského generála se všemi vojenskými vyznamenáními. Za nimi šla krojová družina s pestrou kyticí, která zdobila velkou korunu svatováclavskou (z papíru) a měla  představovat symbol nedělitelnosti a nedotknutelnosti zemí Koruny české. Průvod šel přes Hradiště, Brozany a Ráby.“ 32)  V Rábech se zastavil u pomníku padlých ve světové válce. Promluvil  zde katolický farář z Kunětic František Štefan 33), který nabádal národ ke svornosti, abychom se nedočkali druhých Lipan a Bílé Hory. Gajdu uvítala dcera rolníka z Rábů Arnošta Kopeckého a předala mu malou kytičku z klasů. Gajda poděkoval za uvítání a zdůraznil, že je nutno stále vzpomínat hrdinů, nezapomínat na vdovy, sirotky a válečné invalidy. Byla zazpívána národní hymna a píseň „Hej Slované!“ Na Kunětickou horu vystoupil průvod 200 osob se 4 jezdci. Dále přibylo 400 lidí, druhá hudba a 3 jezdci (v čele Selské jízdy se představil bývalý starosta Bukač z Bukoviny, ruský legionář). Pořadatelé užívali sokolských povelů. Výklad o historii hradu podal MUDr. F. Novotný z Chrudimi, který připomněl zákaz politických projevů. Řekl, že komunistům se však povolují. Průvod přišel nahoru asi v 15,30, slavnost  skončila v 18 hodin. Podle počtu prodaných vstupenek odhadl B. Ihl účast na 1800 lidí. Hlavními účastníky byli podle něj domkáři a rolníci z Hradecka, Náchodska, Vysokomýtska, Chrudimska,ale i z Peček. Gajda byl hojně fotografován, podepisoval se na pohlednice a lidé si prý pochvalovali jeho demokratické chování. Z Kunětické hory pak odjel autem pardubického architekta Stanislava Manycha (bytem Smilova ul. 343) do bytu lékaře MUDr. Jaromíra Kučery (Smilova ul. 307 – tzv. Štolbův dům), kde byl hostem přes noc.

Ještě 29. a 30. srpna 1931 pořádal Gajda 5 důvěrných schůzí NOF v obcích pardubického okresu. Jednu z nich, v Počáplech, popsalo „Národní osvobození“ v článku ze 6. října 1931: „V sále mezi čekajícími nalézáme některé lidi velmi nespokojené. Jeden byl pokutován  proto, že neměl na velocipedu v noci světlo. Jiný má bratra, který nemohl dostati místo u pošty, třetí dostal za hrušky málo peněz. Všichni proto již napřed souhlasí s Gajdou, o němž slyšeli, že míní udělat pořádek. Také jsou tu vojáci v civilu. Schůze je v malé zelinářské obci u Labe (Podčaply), zbohatlí statkáři domnívají se míti málo vlivu na veřejné záležitosti než odpovídá jejich kapitálu. Založili proto v obci fašistickou organizaci. Prohlížím je – tito lidé by tedy mnou neomezeně vládli, kdyby byla nějaká ta diktatura. Ale také mezi dělníky a chuďasy jsou fašisté – jak si představují tu spoluvládu, dost dobře nechápu. Pohání oboje závist a nespokojenost, domněnka, že by oni měli i uměli vládnouti také jako ti, co vládnou teď. V sále je také několik mladíků, ustrojených do černých lesklých košil .  Mají v nich kulaté, stařecké hřbety. Tváří se nadmíru vážně a přísně. Jenom jeden silně nosatý nemůže dobrácký vzhled zakrýti. Na divadelním jevišti usedá potom předsednictvo schůze, čtyři mladíci v košilích se řadí a přichází Gajda. V civilu. Je nejistý a velmi nervosní. Hlas mu přeskakuje, jako by mu někdo sevřel hrdlo, vyslovuje chybně „ř“. Je to řečník nevalný. Mluví chybně (vážené pánové!) a neumí užívati přechodníků. Parlament líčí jako shromáždění zlodějů (kdo tam má ruce, ten krade!), je pln narážek na veřejné osobnosti, mluví o milionech, vilách předáků a jejich jmění, o zbytečnosti parlamentu, výhodě nevázaných kandidátek, slovo demokracie používá několikrát k hříčkám slovním s výrazy „krásti“ apod., zkrátka nemůžete si nikdy představiti, i máte-li silnou fantasii, úroveň řeči, stylu a nápadů. To je, myslím si se zklamáním, „Vůdce”, nápadník diktátorského místa? Pomyslím-li pak, že přece našel lidi, kteří jsou za ním, je mi úzko a nevolně od žaludku a raduji se, že Němec, který stojí vedle mne, mu nerozumí: soudil by na národ celý, že je takový jako tento „Vůdce“ a přívrženci. Celé toto počínání „Vůdce“ a jeho strany, neurčitost a úmyslná nejasnost programu (je-li vůbec jaký), očerňování druhých, mě rmoutí, vidím-li prostoduché naslouchající tváře. Odejdou nakaženi, s podezřením a nechutí k vážné činnosti. Zdá se, že hlouběji nemohl již Gajda sejíti.“ 34)

11. září 1931 oznámil agrární list „Východočeský republikán“ (č. 37, s. 37), že R. Gajda byl odsouzen u Okresního soudu v Přelouči za urážlivé výroky o soc. dem. poslanci L. Pikovi. V listopadu t. r. (12. 11.) oznámil okresní soudce V. Vážný Okresnímu úřadu v Pardubicích, že hodlá od 17. listopadu vydávat periodický časopis NOF „Český směr“, který bude vydáván třikrát týdně (v úterý, čtvrtek a sobotu). Za odpovědného redaktora navrhl Karla Jiřího Marka (bytem Wilsonova tř. 97). Časopis měl být tištěn v tiskárně B. Turka v Havlíčkově ullci. Okresní  úřad v Pardubicích vydal NOF výměr na vydávání listu okamžitě – 12. listopadu, pod č. j. 53 229. 35) Na důvěrné schůzi Národní ligy 36) konané 15. listopadu v Pardubicích U Zelené žáby za účasti poslance J. Stříbrného a V. Vážného mělo dojít k dohodě mezi Ligou a NOF o společném postupu při obecních volbách. K dohodě však nedošlo, protože NOF se v Pardubicích cítila silnější než Stříbrného ligisté a chtěla být uvedena v názvu kandidátky. Vážný chtěl kandidovat sám, protože měl ve městě slušnou pověst nesdiskreditovaného člověka. Stříbrný upozornil při pardubickém jednání Vážného, že periodikum s názvem „Český směr“ vychází již v Plzni. Na základě toho požádal V. Vážný Okresní úřad 16. 11. o změnu názvu na „České směry“. 18. listopadu uvedl jako vydavatele a majitele výše zmíněného K. J. Marka. Okresní úřad na nové periodikum NOF vydal nový výměr 18. 11. 1931 (č. j. 54 132). První číslo bylo vydáno 17. listopadu 1931 s článkem „Jak se časy mění“, kde byl kritizován F. Udržal za to, že dříve chválil Gajdu, „kdežto Syrového bych neudělal ani feldvéblem“, jak prý řekl v kroužku svých známých. Okresní hejtman dr. Vítek dal list s článkem 19. listopadu osobně do rukou v Praze min. předsedovi Udržalovi. Ten se rozhodl k žalobě na list. Vítek předložil 1. číslo k nahlédnutí k prezídiu Zemského úřadu a zdůraznil, že „Českým směrům“ bude věnována ze strany jeho úřadu náležitá pozornost. 37)

10. prosince 1931 svolala na 19. hodinu NOF schůzi do hotelu GRAND v Pardubicích, v níž měl být za účasti „Vůdce“ R. Gajdy projednán postoj NOF k místním volbám. Svolavatelem byl krejčí J. Sovina, pořadateli další pardubický krejčí J. Bareš a vrchní soudní rada v. v. Roman Jungr. Schůze se podle relace komisaře politické správy dr. A. Kotta zúčastnilo 679 lidí a promluvili na ní MUDr. F. Novotný z Chrudimě, jeho švagr V. Vážný, R. Gajda, kunětický farář F. Štefan a gen. zdravotní služby MUDr. B. Konopásek. 38) Konkurenci dělala v závěru roku 1931 Národní obci fašistické Národní liga, která pořádala 21. 12. v Pardubicích veřejnou schůzi (svolavatelem byl zástupce pojišťovny v Pardubicích Karel Jakubička). Promluvili tu bývalý senátor V. Kometa z Kolína a současný senátor Karel Trnobranský. 39) Pro hluk však za pouhých 20 minut schůzi úředně rozpustil vrchní komisař polit. správy dr. J. Rais. 40)

pokračování

Poznámky:

27) Hlášení četnické stanice v Přelouči Okresnímu úřadu v Pardubicích 30. 7. 1931.

28) Pres. spisy 1931, č. 796 z 3. 8. 1931.

29) Stráž říše, č. 30, roč. 1931, s. 4.

30) Hlášení četnické stanice v D. Rovni z 22. 8. 1931 Okresnímu úřadu v Pardubicích.

31) Krejčí Josef Sovina byl vůdcem tzv. Junáků NOF v Pardubicích. Zajímavé je zneužití husitské symboliky Nár. obcí fašistickou.

32) Hlášení B. Ihla z 31. 8. 1931 v pres. spisech č. 870.

33) Farář František Štefan (nar. 1889 ve Studenci, o. Jilemnice) byl v této době členem NOF. V okolí byl znám jako milovník historie, sběratel starožitností a bibliofil.

34) Národní osvobození 6. 10. 1931, článek „Z Gajdovy schůze“ (podepsán Šanda).

35) Zpráva okresního hejtmana J. Vítka prezídiu ZÚ v Praze z 20. 11. 1931.

36) Národní liga v čele s J. Stříbrným vznikla r. 1929 z Ligy proti vázaným kandidátkám. Usilovala o dobré styky s Kramářovou národní demokracii i Gajdovou NOF. Shodné cíle Ligy i NOF přijal sjezd Ligy roku 1932, který přijal program korporativního zřízení v ČSR.

37) viz pozn. 35.

38) pres. spisy 1931, č. 1264.

39) J. Trnobranský zakládal r. 1927 spolu s J. Stříbrným a F. Kahánkem tzv. Stranu slovanských národních socialistů, jež se r. 1929 přejmenovala na Stranu radikálních socialistů (vzápětí na Ligu proti vázaným kandidátkám), roku 1929 pak na Národní ligu.

40) Pres. spisy 1931, č. 1347.