ZE ŽIVOTA POČESTNÝCH MĚŠŤANŮ PARDUBICKÝCH

A když pak různé nepřístojnosti se děly na pardubickém rathauze, vyvolalo to pohoršení v celém městě a přimělo i hejtmana k ráznému zakročení. 17. února 1733 obdržel pardubický primátor z hejtmanské kanceláře ostrý přípis, ve kterém se znovu připomíná magistrátu jeho povinnost při udržování veřejného pořádku a příkladné trestání přistižených osob „beze všeho privátního ohledu dle povahy spáchaného pohoršlivého skutku“. Míra trpělivosti byla asi dovršena příhodou, která je podrobně v přípisu pana hejtmana pardubického panství vylíčena. Na konec pro nás je to úsměvná příhoda, ale tenkrát vzbudila rozruch v celém městě, jak ukazuje následující výňatek z dopisu p. hejtmana:  „… kdežto vy k tomu všemu bedlivému pozorování ode mě mnohdykrát oustně i písemně napomenuti jste byli, avšak s nemalým pohoršením patrně seznati musím, že až dosaváde velmi špatný effect následoval, anobrž že čím dále tím více při městě zdejším všeliké hry, užralství, zlořečení a jiné pohoršlivy povyky mimo nadálosti k potupě celému městu poznovu znamenitě, když i v domě radním všeliky pohoršlivy schůzky, hry a jiné neřády, jak v nějakém peleši neb hampejzu cely noci se tropějí a provádějí, když před nedávným časem, tak jak již vůbec a veřejně povědomě  jest, František Pařízek majíce sobě proti vší zasloužilosti šenk vinný svěřený, takovy neřády dobrým způsobem přetrhnouti povinen jest, on ale sám s Františkem Flyglem velice ožraly celou noc až do rána v znamenitou a proti J. Mti cís. Patentův směřující hru se vpustili, Flygl ale když peníze na něm vyhrál, k nemalému pohoršení k manželce jeho do postele se položiti odvážil, až ostanouce pravého Flygla manželka v soukromí o tom pohoršlivém oučinku vědomost do rathausu s velikou bolestí brečíce manžela svého od cizí ženy za vlasy vytáhla, o zem praštila a Pařízkovou netoliko hanebně vyplísnila. Ale taky ten oučinek veřejně po rynku s nemalou zuřivostí jest vyhlásila. Odkudž já jináče se nedomnívajíce, než že vy to veřejné pohoršení náležitě vytrestáte a dokonalé polepšení následovati bude. Nic však méně opáčlivě hodnověrná zpráva mně dokročila, že podotknutý Pařízek s Flyglem a mladým Skalickým zase v neděli celou noc až do druhého dne žráti a čtveříti se osmělili. Když to potkajíce já dnešního dne Pařízka ze zámku jsoucího, když jakoby takových her, žraní a jiných neslušných oučinkův zanechal a raděj dobrým příkladem jiným předcházel, jsem napomenul, on grobiánsky a tvrdošile, mezi jinšími taky in verbis: kdo pak mně k tomu co přidá? Odpověděti se osmělil, odkudž patrně vyplejvá, že on od toho zlého předsevzetí na žádný způsob upustiti nemíní“. 1)

To už si pan hejtman nemohl nechat líbit, pročež z moci J. Mti cís. Ouřadu hejtmanského nařídil, aby Pařízek, který byl městským kontribučním, byl svého úřadu zbaven, neboť přes mnoha napomenutí žádné naděje není, že by se mohl polepšit. Mimo to je velice se obávati, že by peníze kontribučenské jemu svěřené, při „rauši do hry rozhorlený“ mohl zpronevěřit. Magistrát má také si zvoliti nového kontribučního, do tří dnů provést s Pařízkem likvidaci kontrib. peněz a výsledek odeslati k rukám p. hejtmana. Pro Pařízka jistě nemilé rozhodnutí, neboť jako kontribuční dostával za vybírání kontribuce určitou odměnu.

Netrvalo to dlouho a vypukla další aféra, která nadělala další velké starosti p. hejtmanu, a to větší, že se o tom dozvěděl s nemalým pohoršením Jeho Vys. hrab. Excel. pan král. komory České president . Pardubičtí občané se bavili na účet bývalého hejtmana pardubického panství pana Václava Josefa de Bossi. 2) Po Pardubicích kolovaly různé písničky a říkanky, ve kterých byl bývalý hejtman zesměšňován, a nejen on, ale i někteří vrchnostenští úředníci stali se předmětem zábavy mnohých pardubických měšťanů. A ani Přelouč nechtěla zůstat pozadu a podobné „pasquily“ a zlé řeči, nemilé pro vrchnostenské uši, se vyskytly i v Přelouči. To ovšem byl těžký prohřešek a urážka a tak 23. 6. 1733 pardubický magistrát  obdržel od úřadu hejtmanského další dopis: „Jakož  teď pravenému magistrátu lépeji než někomu jinému povědomo býti musí a jest, jaké tak pasquilly, pohoršlivé písničky a jiné všeliké utrhačné řeči po odchodu zde bývalého hejtmana pana Václava de Bossi obzvláště v tomto městě povstaly a bez ohledu na mou v té případlnosti již předešlé učiněnou oustní zápověď, opovážlivě a trestanlivě roztroušené a roznešené jsou, skrze kteréžto netoliko on teď pravený bývalý pan hejtman do Bossi, ale i taky někteří z zdejších hospodářských pánův oficírův dotýkáni a na jich dobré cti a jménu nemálo uraženi jsou.“

Dopis dále pokračuje a končí:

„Pročež tehdy při častěj praveným magistrátu města Pardubic tímto se přísně nařizuje, aby on dalšímu roztrušování a roznášení, též zpívání a rozprávění opáčených pasquillův, písní a řečí netoliko bez odkladu v cestu vkročiti a je všem měšťanům a obyvatelům města Pardubic pod skutečným ostrým trestem přísně zapověděti, ale i taky odkud takové posly ostře inquizorovati, následovně původu jich k vyměřenému zasloužilému trestu beze všeho privátního ohledu potáhnouti, pak nález a zaopatření té věci na vejš pravený ouřad hejtmanský písebně vznést neopominul.“ 3)

A to ještě nebyl konec. Mladý Bělský žalobně přednesl v hejtmanské kanceláři, že syn primátora pardubického Fiedlera „netoliko proti častej zmíněnému ouřednímu zaopatření, ale i taky proti Vysoce pravené Jeho hraběcí Excel. panu presidentu potupné řeči byl vylíti jměl“. Mladý Fiedler však všechno popřel a žádal, „aby on udavatel a žalující mladý Bělský za takovou jemu učiněnou křivdu a zlehčení dobrého jména a poctivosti, s pokutou práva městského vyměřenou s vynahrazením všech škod, outrat vytrestán byl“. 4) Zlo se obrátilo proti tomu, kdo chtěl ublížit a důsledky postihly udavače. Zdali tomu tak bylo ve skutečnosti, nelze dnes posoudit. Mladý Fiedler byl synem pardubického primátora Václava Frant. Josefa Fiedlera, o kterém Sakař píše „jeden z nejlepších rodáků pardubských“ (1671 – 1750). Byl primátorem v letech 1719 až 1745. Mladý Bělský pocházel také z přední pardubické rodiny, takže asi jeho vytrestání nebylo přísné a tím celá aféra končí.

1) SOA Zámrsk, VS Pardubice kniha 223 (kniha misii v městům a městečkám (fol 98)

2) Vladyka Václav Josef de Bossi byl hejtmanem Pardubického a Smrkovského panství v letech 1722 až 1732. Po něm následoval vladyka Jan František Brandštein (v letech 1733 až 1758).

3) SOA Zámrsk, VS Pardubice kniha 223 fol. 110v

4) Tamtéž fol.114