Živelné pohromy v obci Křičeň

II. díl pamětní kroniky se o požárech (a dalších pohromách) zmiňuje již mnohem podrobněji.

V roce 1861 vypukl v obci největší požár v její dosavadní historii. Vznikl v čp. 23, jehož majitelem byl pan Žáček. Oheň vznikl podle popisu kronikáře opravdu velmi kuriózním způsobem, totiž výstřelem ze staré pušky. K výstřelu došlo v noci, kdy se po dvoře usedlosti potulovala údajně postava neznámého muže. Pan Žáček na stín muže vystřelil v domnění, že se jedná o lupiče. Od výstřelu (vyhozená těsnící koudel z pušky) se vznítila došková střecha stodoly. Vítr pak snadno dokonal dílo zkázy a přenesl oheň na dalších 12 domů (např. čp. 24, 25, 26 atd.)

V roce 1885 vyhořelo (znovu) čp. 43.

Z roku 1899 je první přesnější údaj. Hořelo 25. 11. čp. 36 a čp. 22 (sousedící spolu). První stavení patřilo Františku Štěpánkovi a druhé Františku Širokému.

Na počátku nového století (1900, 28. 10.) vyhořelo stavení čp. 31 patřící Janu Štěpánkovi.

Během první světové války jsou záznamy o dvou požárech. V obou případech majitelé vyhořelých domů byli na frontě. V roce 1914 to bylo stavení čp. 21 patřící Janu Malému a v roce 1916 stavení čp. 1 patřící Františku Nešetřilovi (k požáru došlo krátce po žních).

V roce 1919 vyhořelo čp. 10 Františky Panchártkové a o tři roky později jiskra z komína způsobila katastrofu na čp. 5 patřící Ladislavu Slavíkovi.

K roku 1929 (4. 7. ) se už tradičně vztahuje popis větrné smršti. Kolem půl osmé večer se i na Křičeň přihnala směrem od JZ větrná smršť. Lidé, kteří byli kousek od svých domovů na polích nestačili doběhnout. Do vzduchu se vznesl prach, písek, došky, listí a posléze i ulomené větve stromů. Jako první byla v obci zlikvidována stodola pana Slavíka (čp. 5), která měla historickou cenu. Těžce byla poškozena stodola i dům pana Čecha (čp. 30). Následovala pohroma v podobě zničených střech čp. 40 (Křepský) , čp. 50 (Bekera) a čp. 9 (Horský). V dalších minutách byl zasažen dům čp. 49 (Skála).

Smršť doslova převrátila půl stodoly u čp. 18 (Noskovi) a stejně tak u čp. 44 (Štěpánkovi). Z uvedených domů byla zároveň strhána většina tašek (mnohde doškových). Smršť se nevyhnula ani hřbitovu, který taktéž těžce poškodila. Strhla západní plot, poškodila kostelní střechu a vyvrátila mnoho pomníků. Nejvíce škod napáchala vichřice v okolních lesích (především směrem na Bohdaneč). Na odklízení následků se podílela i četa ženijního pardubického pluku. Celková škoda na domech v obci byla odhadnuta na 0,5 mil. Kč.

Ve stejný rok (29. 4.) došlo kolem 11. hod. dopolední v semtínské továrně k mohutné explozi (5 mrtvých  a 15 raněných). Tlak vzduchu vyrazil v obci okenní tabule v čp. 71, 72. 81 a 64.

V roce 1930 (3. 1.) kolem 7. hod. večerní vypukl požár v čp. 42 patřícím Františku Malému. Požár vznikl neopatrností. Majitel nechal ve zděném chlévě petrolejovou lampu, do které kopla koza. Oheň byl naštěstí spatřen sousedy. V blízkosti ohně se nacházely dva sudy petroleje!

V roce 1931 (6. 7.) na Husův svátek vyhořela krátce před půlnocí stodola čp. 66 Jindřicha Součka.

Následující rok (24. 4.) vypukl kolem 10. hod. večerní požár v čp. 61. Postižen byl tesař Antonín Doležal. Požár vypukl krátce po obecní schůzi.

V roce 1933 (17. 4.) hořelo v obci znovu. Kolem 11. hod.(?) vypukl požár v čp. 65 patřícím Josefu Kalousovi. Oheň vznikl asi na mlatě.

V roce následujícím (2. 9.) hořelo kolem 2. hod. noční v čp. 54 patřícím vdovci Vincentu Štěpánkovi (přezdívaný „Rybář“). Shořel tak poslední dům, který byl ukázkou, jak se dříve za starých časů v obci bydlelo (hliněná podlaha, doškový kryt, původní lomenice apod.).

Seznam použitého materiálu:

1) Pamětní kniha pro obec Křičeň (I. část, doba starší).

2) Totéž, (II. část, od r. 1928).