Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Karel Bezdíček, praporečník
Ve zprávách KPP č. 9 ? 10/1988 ? vlastivědná abeceda Dr. Theina bylo uvedeno heslo Karel Bezdíček, praporečník, od prof. dr. Jiřího Frajdla, CSc.
Protože tento dobrovolník byl znám jako praporečník 1. roty praporu C, dovolím si uvedené heslo doplnit údaji týkajícími se konkrétně tohoto praporu.
Informace jsou uvedeny v publikaci „Kronika Československé legie ve Francii“ vydané roku 1938 nakladatelstvím Naše záloha.
Vznik praporu
Zásluhou Bayonnského starosty poslance Garata povolil major Noiret, aby místní dámy směly vyšít pro Čechy a Poláky rotné prapory. Naši dobrovolníci nakreslili si sami českého lva a prozradili, jaká by měli přání. Starosta Garat pak vyjednal s velitelem posádky, kdy a jakým způsobem budou oba prapory předány. K předání praporu naší rotě došlo dne 12. října 1914 na zaplněném cvičišti.
Prapor
Prapor roty „Nazdar“ (viz obr. 2) byl zhotoven z červené hedvábné látky, napjaté jednou z úzkých stran na žerdi. Obrouben byl stříbrnou šňůrou a třásněmi. Na líci byl vyšit stříbrný Český lev s bohatě zdobenou korunou. Podle způsobu užívání praporních a rotních praporků ve francouzském vojsku nosil se na pušce připevněn šňůrou buď na konci nasazeného bodáku, nebo zavěšen na kovové tenké tyči zasunuté do hlavně pušky. Pro české dobrovolníky bylo předání praporu velmi důležitou událostí (viz obr. č. 3)
Předání praporu (12. října 1914)
„Poslanec a starosta města pan Garat přichází s praporem v ruce kolem něho delegace bayonnských dam, zastupitelstvo města a zástupci české kolonie ve Francii. Zazněl povel „K poctě zbraň“ a poslanec Garat mluví:
„Čeští dobrovolníci, svobodně jste přišli, abyste sloužili naší drahé Francii. Vy, kteří cítíte co nejvíce útisk Němců, přicházíte, abyste sloužili humanitě a demokracii. Jste synové národa, kterému dala reformace veliké muže a ti vám dali slavné dějiny. Jste nyní ukázněni, jednejte tak, jak jednali vaši slavní předkové! Příští svoboda a mír budou i vašimi a proto volám vaši budoucnosti srdečné nazdar!“
Na to odevzdává pan Garat prapor kapitánovi a my přísaháme: „Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v republiku slibujeme, že budeme bojovati pro práva republiky a lidskosti až do posledního muže a do poslední kapky krve!“
Nastalo hrobové ticho a za několik okamžiků si z našich hrudí razí cestu národní hymna, „Kde domov můj“. Po zpěvu zase ovace a potlesk. Sta bodáků trčí jako svědci.
Po odevzdání praporu kapitán přichází k bratru Bezdíčkovi a praví: „Ty budeš prapor nositi. Mám v tebe důvěru, chraň ho!“ Od této chvíle ho nosil bratr Bezdíček u sebe.
Odjezd na frontu 23. 10. 1914
Odjezd dobrovolníků byl na nádraží doprovázen voláním slávy a zpěvem. Praporečník Bezdíček šel s praporem podél železničních vozů, četaři Štafl a Svoboda (z Jezbořic) ho doprovázeli.
Praporečník padl
Nyní se přesuneme až na 9. květen 1915. Ten den v těžkém boji u praporu „C“, kde nastoupil i zbytek chrabré české roty, padlo u Arrasu 42 českých dobrovolníků, 90 jich bylo raněno. Padl zde také praporečník roty „Nazdar“ Karel Bezdíček.
Před útokem roty praporu „C“ dostali dobrovolníci rozkaz, aby prapory během útoku nerozvinovali. Proto dobrovolník Karel Bezdíček nerozvinul český praporec a nechal si jej zabalený na prsou ve stanoveném dílci. Hned při útoku na Ouvrages blanes český praporečník padl a klesaje do německého zákopu vykřikl prý: „Ach, můj praporek“.
Teritoriální vojáci, kteří v pátek 14. května 1915 pohřbívali padlé, nevšimli si českého praporce, ukrytého na prsou padlého a pohřbili tělo tak, jak jej našli.
