Živelné pohromy v obci Vostřešany Ostřešany 1818 ? 1967

V roce 1910 (28. 6. v dopol. hodinách) vznikl v obci tak velký požár, že „po silnici v těch místech nemohl se nikdo odvážiti pro velký žár jíti.“ Oheň vznikl ve stodole pana Čabana (čp. 42) a rozšířil se tak rychle, že vyhořelo celkem 10 stavení (např. čp. 41, čp. 38, čp. 84 atd.) Nejvíce byli ohněm postiženi: Štěpánkovi, Hebký a Ryšavý. Oheň po čtyři hodiny likvidovalo celkem osm požárních sborů.

V roce 1845 udeřily na Ostřešany velké mrazy. O velikonočních svátcích se lidé brodili vysokými závějemi sněhu. Následovalo náhlé tání a povodně.

V květnu téhož roku přišlo velké krupobití a nastala drahota. Vše se opakovalo v roce 1847. Chudáci jedli jednou denně, vařili lebedu s otrubami a pařili šťovík. Za velkého hladu se prodávaly pozemky za bochník chleba, nebo též za pečení. Zvláštní je kronikářova poznámka, že téhož roku padala na několika místech „jakási mana“. V Přelouči a okolí z ní prý pekli kvalitní chléb!

Živelné pohromy v podobě extrémních vrtochů počasí se do Ostřešan vrátily v r. 1888, kdy velké krupobití zničilo veškerou úrodu u obce.

V roce 1903 se píše o katastrofálním suchu.

Roku 1922 (15. 8.) v neděli před osmou hodinou večerní „zachvátila“ část okresu Pardubického větrná smršť. Vichřice se přihnala směrem od západu. Vyvracela stromy a lámala větve, bourala střechy, ploty a na polích rozhazovala mandele a snopy odnášela daleko na jiná pole. „Blesky se křižovaly a z mraků lily se proudy vody!“

Stodola Ladislava Kabrhele (čp. 2), nacházející se poblíž cihelny, byla vichřicí rozbourána tak, že zůstaly jen trosky zdí.

U nové školy rozbila vichřice okenní tabule a smetla ze střechy tašky. Vichřice zlikvidovala starou lípu u hřiště a urazila ze školní věže kus číselníku. Lidé jej nalezli až u rybníka.

Blesk zapálil dům čp. 63, patřící Václavu Křičenskému. Jiný blesk téhož roku (11. 6.) udeřil do hostince Václava Čabana (čp. 31) a zapálil jej. Shořela krytina obytných místností a sálu. K ohni se dostavil místní hasičský sbor. Během likvidace ohně začalo silně pršet, což napomohlo ke zmírnění škod na stavení. Hostinec byl postaven ještě téhož roku.

Roku 1924 udeřila opět neobyčejná zima. Větrné vánice utvořily velké závěje, které znemožňovaly průjezd na Chrudim. Jezdilo se směrem na Mikulovice.

V roce 1924 zaznamenal kronikář opět jednu pozoruhodnost. V srpnu se objevili neočekávaně „okřídlení mravenci ve velkém množství“. Lidé před nimi museli z polí utéci.

Roku 1925 (21. 6.) se v poledne v obci „z ničeho nic“ náhle zablesklo  z oblohy sjel blesk. Zasáhl řadu vysokých topolů na zahradě u Čabanů (čp. 80) a jeden z nich po celé délce rozštípl. Třísky ze stromu byly drobné jako stébla trávy a ležely rozházené všude kolem. V celé obci se zachvěla okna a v blízkých domácnostech“ tancovalo na policích nádobí“.

Poblíž topolů se nacházel v onu kritickou chvíli dělník Jelínek se synem. Toho vzduchová vlna srazila k zemi.

V r. 1929 byla zima neobyčejně krutá a dlouhá. Ke konci roku 1928 napadlo velké množství sněhu. Obec zůstala odříznuta od okolního světa. Ti, co vlastnili tehdy auta, sebou vozili lopaty, aby si mohli proházet případně cestu!

Státní autobusová linka z Pardubic do Chrudimi byla na několik dnů přerušena.

Dne 11. 2. bylo v obci naměřeno rekordních – 35°C!

Ke konci února nastaly opět sněhové vánice a obec zůstala jako počátkem roku 1929 odříznuta od okolí.

Každé stavení v obci pocítilo sílu vichřice za 4. 7. 1929. Největší škodu utrpěl J. Matěna (čp. 156), kterému vichřice rozházela docela střední krytinu. Janu Horákovi odnesla štít u domu. R. Drábkovi (čp. 99) rozbořila střechu. V. Čabanovi (čp. 31) vichr poposadil celou střechu dřevěné stodoly o celý metr. Nebýt blízkého stromu, ulétla by střecha zřejmě docela!

U největší lípy v obci byla přeražena větev, která sama o sobě byla jako dospělý strom. Byla mrštěna do blízkého rybníka. Téměř byla zdevastována školní zahrada a alej javorů.

V roce 1967 (13. 2) vznikl požár u Dolešů v Doležalově ul. (čp. 124). Požár vznikl před 15. hodinou a dostavil se k němu velmi rychle místní požární sbor a sbory z Pardubic. I přes včasné záchranné akce dům lehl popelem. Oheň založil 7 letý syn Miroslav při neopatrném zacházení se svíčkou.