Kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích

Kostel je jediný pozůstatek z bývalého kláštera, který přežil zničení kláštera v dubnu 1421. Byl vystavěn jako typická stavba cisterciáckého řádu, vyznačuje se jednoduchostí a prostotou, neboť směrnice cisterc. řádu pro stavbu kostelů odmítají veškerý zbytečný přepych jak v umění, tak i ve stavitelství. Podle předpisu řádu postrádá také věž, místo ní je na kostele barokní sanktusová věžička, postavená mnohem později. Kostel je orientovaná stavba a skládá se z poměrně dlouhé lodi (délka přes 26 m, šířka asi 9 m), zakončené kněžištěm (délka asi 9 m) a ze dvou kaplí. Že kostel byl kostelem klášterním, ukazuje také umístění kazatelny, která se nachází na pravé straně, na rozdíl od ostatních kostelů, které mají kazatelnu na straně levé.  Kostel nebyl jenom kostelem klášterním, ale byl určen i pro duchovní správu městečka. Je pravděpodobné, že byl pokračováním původního farního kostela, který zde stával již před založením kláštera. Měl proto část veřejně přístupnou a část oddělenou, kde se scházely jeptišky k denním modlitbám, t. j. kůr panen (oratoř). Dr. Wágner a Ing. Kotrba se domnívají, že původní kostel vznikl v letech 1140 až 1150 (zaznamenáno ve Farní pamětní knize).

Se stavbou kláštera i kostela bylo započato po polovině 13. století. Stavbu provedla pravděpodobně některá huť, která byla ve službách cister. Řádu. Je možné, že stavitelé přišli ze Slezska, kde se stavělo podobným způsobem.  Ve stavebním vývoji kostela lze rozeznat několik období. Nejstarší a nejpozoruhodnější část kostela je pod kruchtou. Je to pozůstatek z původního kostela, který byl poměrně malý. Sahal až po nízký opěrný pilíř u severní zdi, kde podle starší zprávy byla široká svislá spára. V jižní zdi až po místo, kde začíná zdvojená zeď (tj. naproti opěrnému pilíři na severní zdi). V těchto místech byly při opravě r. 1941 také nalezeny zbytky základů průčelní zdi kostela. Při opravě kostela v r. 1972, kdy byla otlučena na celém kostele omítka, byla v těchto místech zřetelná vodorovná čára, takže možno soudit, že část zdi nad touto čárou byla přistavěna až později. Původní kostel byl postaven z cihel rozměrů 27 x 12,5 x 9 cm. Cihelné zdivo bylo odkryto při opravě r. 1941, je pečlivě provedeno a vázáno vazbou raně gotickou, tj. po dvou běhounech následuje vazák a každá řada cihel je posunuta o čtvrt cihly doprava. Tato sestava ale není všude důsledně zachována. Tuto vazbu i cihly podobných rozměrů najdeme i na jiných středověkých stavbách v Čechách. Zdejší zvláštností je, že cihly jsou barevně odlišné. Čela vazáků jsou pokryta hnědozelenou polevou, běhouny, které polevu nemají, jsou sytě červené. Spáry jsou vypouklé, jsou pečlivě provedeny a jsou obíleny vápnem. Tento způsob zdiva působí velmi dekorativně a sezemický kostel je jediné místo v Čechách, kde se vyskytuje. Tuto vazbu nazvali Dr. Wágner a Ing. Kotrba z Památkového ústavu vazbou sezemickou. Cihelné zdi jsou nahoře ukončeny polokruhovitými oblouky, ustupujícími o půl cihly, které tvořily kapsy pro dvě křížové klenby. Klenby musely být ale v pozdější době při rozšiřování kostela zrušeny. Ve výši vrcholu oblouků byla odkryty otvory pro trámy, které nesly asi po rozšíření kostela kůr. Prostor po kůrem byl osvětlen dvěma malými úzkými, pravděpodobně později prolomenými okny. Okenní špalety byl opatřeny tenkou vrstvou omítky, což bylo velmi oblíbeno v cisterc. stavbách. Při průzkumu provedeném při opravě kostela r. 1941 bylo zjištěno, že původní podlaha kostela byla provedena z dusané hlíny a je asi 70 cm a v presbytáři asi 1 metr pod dnešní podlahou. Navážka byla provedena při opravě kostela v 18. století. (v navážce bylo nalezeno ve vchodu do zákristie gotické pískovcové ostění.) Při opravě r. 1941 bylo v kostele i venku provedeno několik sond, při tom byl zjištěn po úrovní dnešního terénu na jižní straně pískovcový sokl, který měl podle průzkumu provedeného V. Kotrbou zcela románský  charakter (nyní je zabetonován).

Nejstarší část kostela je tudíž na západě. Podobným způsobem stavěli cisterciáci od počátku 13. století v oblastech kolem Baltického moře a ve Slezsku. Byl to zejména dům ve Vratislavi, postavený v létech 1244 až 1277, kde stěny presbytáře mají podobnou úpravu jako v Sezemicích. I zde je použito barevně odlišených cihel s pečlivě provedenými spárami, které plasticky vystupují.

Další část kostela, tj. zbytek lodi a presbytář, byly postaveny později, asi v polovině 14. století, v době největšího rozkvětu kláštera. Klenutí v presbytáři bylo gotické, i vítězný oblouk byl gotický (stopy toho jsou podnes patrny na půdě). Klenba v presbytáři měla dvě pole, z nichž přední mělo klenbu křížovou a zadní klenbu paprskovou. Klenba spočívala na příporách, které byly zakončeny asi 5,5 metrů nad dlažbou presbytáře. Zbytky odsekané přípory byly také nalezeny při opravě r. 1941 na meziokenním pilíři severní stěny. Přípory ukončené v určité výšce nad podlahou byly příznačné pro většinu cisterciáckých staveb. Zda byla klenba v hlavní lodi a jak vypadala, není známo. Na severní straně presbytáře byla také odkryta spodní část trojdílného gotického okna. Okno mělo špaletu s výžlabkem a bylo lemováno tmavozelenými malbami listů, mezi kterými jsou namalovány tenké stonky s kvítky. Tato malba je již rázu renesančního. Vedle okna se zachoval gotický konsekrační kříž s opsaným kruhem. Na jižní straně presbytáře byl odkryt výklenek, zakončený polokruhovitým obloukem. Ve výklenku je namalován anděl, který drží v pravé ruce kaditelnici a v levé pásku s nápisem: „In principio Deus erat verbum“ (na počátku bylo Slovo), provedeným gotickou minuskulí. Je to renesanční sedile a pochází asi z let 1500 – 1550. Sedile bylo v době, kdy byla v presbytáři zvýšena podlaha, zazděno, neboť tím vlastně pozbylo svého účelu. V r. 1873 bylo odkryto, ale znovu zazděno. Říď. učitel Fr. Schiller o fresce v sedile poznamenal: „Při opravě kostela otevřeli jsme, oškrábali jsme, ale neporozuměli jsme. Hmožděte se i vy budoucí. 2. 8. 1873 Fr. Schiller.“ Mezi kazatelnou a oltářem sv. Josefa byla oratoř jeptišek. Podle zprávy Ot. Schillera nachází se tam ozdobná gotická linka, tesaná v pískovci, která byla zakryta maltou. Nynější vchod z hlavní lodi do kaple sv. Anny byl probourán, resp. původní vchod rozšířen v r. 1873. Pozoruhodná je jižní zeď kostela, která je dvojitá, přičemž mezi cihelnou zdí kostela a kamennou zdí je menší prostora. V této prostoře prý hledali v r. 1848 zazděnou jeptišku. Proč je tam dojitá zeď, nevíme, snad to mělo souvislost s bývalým klášterem.

Gotický ráz si zachoval kostel až do 18. století. (v gotické podobě je kostel ještě v r. 1724). 18. století je doba, kdy přicházel do obliby nový sloh barokní. Odstraňovalo se vše, co připomínalo dřívější slohy a mnohé kostely byly násilně přestavovány na barokní. Projevilo se to i v sezemickém kostele. Restaurátorem kostela byl tehdejší děkan Václav Tesánek, který za své zásluhy o přestavbu kostela obdržel titul Restaurator ecclesiae. Kostel ve své brožurce „Sezemice“ uvádí: Z plánů a zpráv zachovaných v archivu pražského hradu se dovídáme, že se v kostele zřítila klenba a že administrátor císařských statků dal stavitelem Karlem Antonínem Rejnou poříditi plány na přestavbu a nové zaklenutí prostoru (tj. lodi). Ježto však nebylo dosti peněz, rozhodl cís. Hejtman De Bossi, aby byla provedena jen nejnutnější přestavba a aby spadlá klenba byla nahrazena toliko prkennou klenbou, na kterou byla namalována Nejsvětější Trojice. Z té doby (r. 1724) se zachoval v tomto archivu i pohled na starý kostel. Je to dosti zběžná a nepřesná kresba, která ukazuje v presbytáři v oknech ještě gotické kružby a nad kaplí sv. Anny dřevěný přístavek, pravděpodobně zvonici. Na západ od kaple je nakreslen obdélníkový přístavek s arkádami, asi předsíň kostela, nad kterou je jakási loggie. O pět let později chválí se v relaci o císařských patronátních stavbách v Čechách, krásný, prostorný a nově renovovaný kostel, jehož presbytář je však ještě goticky zaklenut. Nový strop v lodi je opatřen velikým obrazem Nejsvětější Trojice. Kostel má krásný oltář, kazatelnu, nové lavice a na hřbitově stojí nová mohutná zvonice. Při této přestavbě se však nepřestalo, a záhy došlo k dalším změnám a přestavbám. Gotická klenba v presbytáři byla nahrazena novou klenbou valenou a výsečemi. Také ostatní gotický stavební prvky (kružby v oknech, dveřní ostění) byly odstraněny. Strop v chrámové lodi byl opatřen novou dřevěnou stlačenou klenbou a byl pomalován barokními freskami. Fresky namaloval v r. 1784 Josef Kramolín a představují pět obrazů, z nichž první v presbytáři znázorňuje klanění andělů u Abraháma. O Sáře, která naslouchá u dveří, vypráví pověst, že to má být jistá Všetečková, která prý odmítla poskytnout malíři mléko do barev a ten ji proto za trest zvěčnil. Třetí obraz znázorňuje křest Ježíše Krista v řece Jordán. Čtvrtý obraz znázorňuje rozeslání apoštolů a pátý nad kůrem představuje skupinu andělů. V téže době byla za hlavním oltářem namalována červená visutá drapérie a po stranách znaky – český lev a rakouská orlice.