Zprávy 11-12 / 2005

V knize o Ing. Janu Kašparovi, kterou v roce 2003 vydalo Východočeské muzeum, jsem se pokusil především zachytit život a aviatickou činnost prvního českého letce Ing. Jana Kašpara. Troufám si tvrdit, že k poznání jeho osobnosti lze dnes už přinést pouze dílčí doplňky a upřesnění, byť jsem si vědom, že například Kašparovo působení v Německu se ani mně nepodařilo dobovými dokumenty doložit v dostatečné šíři.

V pondělí 5. září 2005 se pardubická veřejnost rozloučila v chrámu sv. Bartoloměje se známým sběratelem p. Karlem PIKLEM, který zemřel ve věku 80. let. Jako příslušník významné rodiny pohřebnické profese na Třídě Míru vstoupil do širšího podvědomí jako renomovaný zákonný sběratel a pořadatel výměnných burz v t. zv. TAXISU. Svou sbírku (skví pohlednice, mince, poštovní známky, pardubicensia erc.) pravidelně zpřístupňoval na výstavách, většinou pořádaných ve Státním okresním archivu. Nerealizován zůstane zřejmě bohužel ? jeho projekt výstavní síně na Třídě Míru, kde na polovinu 2004 v rámci Městských slavností umožnil výstavu filatelistů.

V sobotní poledni 9. 7. přišla smutná zpráva. Dlouhé nemoci podlehl ve věku šedesáti čtyř let básník, editor, signatář Charty 77 a nositel Státní ceny za literaturu Petr Kabeš. Narodil se v 1941 v Pardubicích. Po maturitě byl přijat na pražskou Vysokou školu ekonomickou, kde absolvoval obor politická ekonomie a dějiny ekonomických teorií. Během studia však již vydal básnický debut Čáry na dlani (1961). Ve stejném roce debutoval také Ivan Wernisch a Jiří Pištora, o rok později ? vedle Pištory ? další Kabešův pardubický souputník Jiří Gruša.

První záznam o živelné pohromě v obci Moravany je z roku 1718. Tehdy, jak uvádí kronikář v pamětní knize, nepršelo od Velkého pátku do sv. Václava a nastalo obrovské sucho. Vypukla velká neúroda a následná drahota. Roku 1739 byla tak tuhá zima, že zmrzlo mnoho lidí. Dobytek se musel ustájit přímo ve staveních a pro nedostatek vody se nemohlo mlýt. V roce 1746 bylo od května do srpna velké sucho, že voda v řekách i ve studních vyschla.

Mezi nejkrásnější příklady průmyslové heraldiky patří zcela jistě ty, které nějakým způsobem navazují na středověké klasické erby a pokouší se zachovat v moderní, stylizované formě jejich interpretaci.

Národní jednota střelecká byla podle okresního četnického velitele v Pardubicích roku 1934 již ve spolehlivých rukou. Roku 1933 z ní byli vyloučeni členové NOF, někteří vystoupili sami. Zdráhali se podepsat revers, že nejsou členy strany s protistátní tendencí. Členy byli r. 1934 převážně agrárníci. Cvičitelem NJS byl škpt. František Jílek (nar. 1891, bytem Pardubice, Rabínova tř. 1093) od jezdeckého pluku č. 8. Instruktorem NJS byl již od 1. 7. 1930 do konce r. 1932. S členy NOF se t. č. nestýká. 37) To plně neodpovídalo skutečnosti, protože dřívější hlášení téhož četnického velitele ze 17. 2. 1934 uvádělo, že Jílek se stýká s L. Budějovským, členem NOF, bývalým inspektorem státních drah v. v. 38) 13. května 1934 byla provedena perlustrace důvěrné schůze Národní fronty v Pardubicích v restauraci Řemeslnické besedy na Smetanově náměstí.

Listováním v ročníku 1937 ?Východočeského republikána? 1) jsem náhodně objevil následující článek: Náš film Přítelkyně Hitlerova chodila do pardubské školy

Nejznámější uličkou v Pardubicích byla cesta do Bubenče. Na hlavní třídě, v domě čp. 94 byl vchod do nevábné uličky, věčně znečistěné, mezi ploty zahrad a dvorů, směrem severním, do zahrady restaurace, zvané Bubeneč. Odtud se mohlo vyjít vraty k cestě další, směr Labe. Po zbourání Bubenče a vykácení krásných stromů, postavilo se zde několik semtínských domů a ulička byla zazděná. Asi kolem roku 1970 nový majitel domu čp. 94 (Park kultury a oddechu) otevřel tuto uličku a získal tudy přístup k malé výstavní síni.

Jak je hořké muset výsadní postavení na radnici opustit, poznali z novodobých pardubických starostů mnozí, zadostiučinění z návratu si však mohli vychutnat jen málokteří. Tak se v minulém století po sedmi letech na radnici vrátil Václav Bubeník a o čtyři roky déle to trvalo Františkovi Hoblíkovi.

Ve sbírce Rukopisy Východočeského muzea pod inventárním číslem Rkp 372/22 je uložen český rukopis lékařského obsahu. Jedná se o vzácný sborník, který byl Muzejnímu spolku darován roku 1897 Františkem Riegrem, ředitelem Franckovy továrny na kávovinové náhražky.