LENI Riefenstahlová a PARDUBICE

V těchto dnech byl noviny plny zpráv o pozoruhodném obratu v osudu proslulé německé filmové herečky Leni Riefenstahlové. Riefenstahlová, jak známo, po Hitlerově uchopení moci dovedla vzbuditi zájem o svou osobu mezi nacistickými vůdci a stala se nejpřednější osobou ve filmovém světě hitlerovského Německa. Dostala se do nejvyšší berlínské společnosti (podobně jako nyní Lida Baarová) a svou přízní ji vyznamenával sám Hitler. Na výsluní nacistické přízně  se hřála po čtyři léta. Ve filmu ji byly svěřovány nejodpovědnější úkoly a šikovná a diplomatická Riefenstahlová je provedla vždy dobře. Je v paměti velkorysý film o norimberském sjezdu, který byl natočen pod jejím vedením (u nás byl zakázán). Její úspěchy a obliba však vzbudily závist v prostředí, které je ve své přízni tak proměnlivé a v minulých dnech prý došlo na recepci ke skandálu, když, jak se uvádí, ministr Dr. Goebbels prohlásil, že se židovkou nebude seděti u jednoho stolu. Trapnou situaci musela rozřešit sama Riefenstahlová tím, že místnost opustila. Toto zakročení bylo signálem k útoku na její posice a herečka po houževnatém, ale marném boji musila odejít do ústraní a žije nyní v nemilosti. Z jejího mládí se uvádí, je že dcerou berlínského knihkupce a dcery bývalého pardubského továrníka Opitze. Ještě před válkou přestěhovali se Riefenstalovi na čas do Pardubic, kde spoluvedli zdejší továrnu. Maličká Leni prý se zde naučila v krátkém čase obstojně česky a chodila prý zde potom také do školy. Dostalo se tedy bývalé oblíbenkyni hitlerovců zčásti i českého vychování.

Článek není bohužel podepsán. Vzhledem k tomu, že nedávno vydalo nakladatelství PROSTOR memoáry L. Riefenstahlové „ V mé paměti“  2), lze z této knihy dokonce odvodit pramen  tohoto novinového článku. Německá filmová herečka a režisérka  (1902 – 2003) v kapitole nazvané „Padlý anděl Třetí říše“ píše, že v květnu či červnu 1937 byla pozvána na říšské kancléřství k Adolfu Hitlerovi. Ten jí ukázal článek švýcarských novin WELTWOCHE s názvem „Padlý anděl Třetí říše“ s následujícím textem:

„Při večeři, kterou pořádal říšský ministr dr. Frick pro domácí i zahraniční hosty, mezi nimiž se nacházeli i dr. Goebbels a herečka L. Riefenstahlová, mělo dojít k neuvěřitelnému skandálu. Dr. Goebbels během jídla povstal a uvedl, že slečna Riefenstahlová je židovského původu. Požadoval, aby okamžitě opustila dům, načež ona odjela do říšského kancléřství. Příští ráno přijel pro její věci stěhovací vůz a Leni, která náhle upadla v nemilost, musela opustit Německo. Teď se jako „padlý anděl Třetí říše“ ukrývá někde ve Švýcarsku.“

Hitler požádal Riefenstahlovou, aby umožnila jemu a dr. Goebbelsovi návštěvu ve svém domě, kde by jí Goebbels předal kytici rudých růží, což by vyfotografoval H. Hoffmann. Riefenstahlová  souhlasila a tak vznikla skupinová fotografie ze zahrady jejího domu, jež uváděla na pravou míru článek švýcarských novin. 3)

Ani závěr článku pardubických novin „Východočeský republikán“ o vztazích L. Reifenstahlové k Pardubicím se nepotvrdil. Již v první kapitole zmíněných  memoárů 4) mluví autorka narozená 22. srpna 1902 v Berlíně o svých rodičích: „Můj otec Alfred Riefenstahl  byl moderní, předvídavý obchodník, majitel firmy vyrábějící tepelná a ventilační zařízení. S matkou Bertou Scherlachovou se seznámil na maškarním bále. Před první světovou válkou vybavoval otec berlínské domy sanitárním zařízením.“ 5) Je pravda, že dcera Carla Opitze (zemřel 30. 8. 1902), spolumajitele pardubické továrny na mlýnské stroje Hermína byla provdána za Ottu Riefenstahla, továrníka v Berlíně. Když zemřel 23. března 1902 syn C. Opitze Carl Opitz junior, firma byla převedena na Ottu Riefenstahla. Od 1. prosince 1907 byl Otto jediným majitelem. V roce 1914 hrozilo firmě pod jeho vedením uvalení konkurzu. Od 17. září t. r. vykonávaly nad ní obchodní dozor známé pardubické osobnosti – tiskař František Hoblík a právník JUDr. František Hermann. 30. září t. r. Riefenstahl vyrovnal své dluhy a byla zrušena omezení na volné nakládání s majetkem firmy. Potíže firmy však pokračovaly. 4. července t. r. byl O. Rienfenstahl vybídnut, aby dal z obchodního rejstříku vymazat firmu Hübner a Opitz, protože v Haliči a Uhrách byly za ní pohledávky. Otto nastoupil vojenskou službu v německé armádě a roku 1915 se odstěhoval z Berlína (bydlel v Karlshorstu, Holzmannstrasse 63). Jeho generální plnomocník pardubický právník JUDr. Berthold Thein požádal však 2. září 1918 o výmaz původního rozhodnutí o zrušení firmy. Výmaz byl učiněn 7. 9. 1918, což bylo oznámeno v Úředním listu Pražských novin (č. 216) 21. září t. r. 18. listopadu 1919 požádal pak dr. B. Thein Krajský soud v Chrudimi o potvrzení, že Otto Riefenstahl je jediným majitelem firmy. Potud lze sledovat tyto věci přes archiválie Krajského soudu v Chrudimi. Teoreticky nelze samozřejmě vyloučit příbuzenství Lenina otce Alfreda Riefenstahla s Otto, ale Lenin údajný pobyt v Pardubicích před první světovou válkou není prokazatelný. Z jejích memoárů se jen dozvídáme, že navštívila dvakrát Prahu. V roce 1934, když jí při tanečním večeru prasklo vazivo v koleni 7) a v roce 1944, kdy v barrandovských ateliérech dokončila film „Nížina“. 8) Domnívám se, že při dosti podrobném líčení svého dětství ve svých pamětech by autorka nevynechala pobyt v české škole před Velkou válkou. Na Městských hřbitovech v Pardubicích, na t. zv.  Nové části, se nachází rodinná hrobka J. Hübnera (zemřel jako dítě 14. 8. 1870) a továrníkova žena Kateřina, rozená Šanderová (zemřela 11. 3. 1916 ve věku 74 let). Nikdo z rodiny Riefenstahlů není v této hrobce pohřben. 9)

Poznámky:

1)    Východočeský republikán, roč. XIX. (1937), č. 29, 16. 7. 1937, s. 5.

2)    L. Riefenstahlová, V mé paměti, nakl. PROSTOR 2002 (2. vydání 2004).

3)    Ibidem, s. 229 – 230.

4)    Ibidem, kap. Slunce, měsíc a hvězdy, s. 21 an.

5)    Ibidem, s. 21.

6)    Státní oblastní archiv Zámrsk, fond Krajský soud Chrudim, č. 784. Děkuji tu pracovnici SokA v Hradci Králové Mgr. J. Rychlíkové za možnost studia z tohoto fondu v SokA v H. Králové.

7)    Cit. dílo kap. Neštěstí v Praze, s. 61.

8)    Tamtéž, s. 318.

9)    Děkuji za možnost prohlídky interiéru hrobky její dnešní majitelce paní Hofericové.

Přílohy:

1)    Rodiče L. Riefenstahlové – reprofoto z knihy „V mé paměti“

2)    S bratrem Heinzem – reprofoto z téže knihy

3)    Firemní papír fy Hütner a Opitz z 5. 5. 1913, kde je uveden O. Riefenstahl jako „Inhaber“, tedy majitel. Kopii firemního papíru jsem získal z fondu KS Chrudim ve SOA Zámrsk.