ŽILI MEZI NÁMI Petr Kabeš Básník, který se za Husáka ?nekonal?

Sešity a Milešovka

V roce 1963, kdy nastoupil základní vojenskou službu, vyšla pak Petru Kabešovi básnická druhotina Zahrady na boso. Po návratu do civilu pracoval v Ústavu pro technické a ekonomické informace, ale již od roku 1966 redigoval vedle Tváře další kvalitní literární časopis z 60. let – Sešity pro mladou literaturu a diskusí. V redakci měsíčníku pracovali překladatel Dušan Karpatský a básníci Ivan Diviš a Jiří Gruša. Kromě současné české beletrie se časopis hojně věnoval překladům z rozličných jazykových oblastí. Když pak byla činnost Tváře pozastavena, neváhali jejím autorům dát prostor v Sešitech. Rok 1969 ale znamenal již definitivní konec pro obě periodika. Navíc byli Petr Kabeš, Jiří Gruša a překladatel Jaroslav Kořán trestně stíháni za údajné šíření pornografie.

Mezitím ještě ale Petr Kabeš stihl publikovat další sbírku Mrtvá sezóna (1968). Náklad té následující – Odklad krajiny – z roku 1970 však byl již zničen a nového oficiální vydání se zde dočkala až v roce 1992. Petr Kabeš byl odstaven postupně pracoval jako plavčík, výčepní, či pozorovatel počasí v observatoři na Milešovce. Nové sbírky tak vycházely pouze v samizdatu či v exilu. Po podpisu Charty 77 se živil jako stavební dělník a noční hlídač. Taktéž se podílel na redigování samizdatových titulů a je jedním z autorů samizdatového Slovníku zakázaných autorů (1948 – 1980).

„Ivan Wernisch, Jiří Gruša, Pavel Šrut, Zbyněk Hejda, Petr Kabeš nebo Miloslav Topinka se prostě – až do odvolání – nekonají, stejně jako tucet dalších mladých literátů“, psal v polovině 70. let z německého exilu básník a kritik Antonín Brousek.

„Co jiného taky očekávat v situaci, kdy nesmějí publikovat nic nového národní umělci Holan a Seifert, zatímco tento proskribovaný titul je propůjčován Josefu Rybákovi a M. V. Kratochvílovi, kdy osudy české literatury řídí socialistický růralista Jan Kozák, asistován takovými velikány, jako je zasloužilý umělec Donát Šajner či Rudolf Kalčík, a zaštítěn autoritami jako Ladislav Štoll či Jiří Taufer, Ivan Skála, Václav Pekárek a Sáva Šabouk?“

Těžítka, ta těžítka

Po listopadu 1989 jsou postupně publikovány Kabešovy samizdatové sbírky. V roce 1994 vyšel také soubor Těžítka, který je konvolutem výpisků z četby, veřejných projevů či zaslechnutých vět a výrazů. ¨

Na konci 90. let pak začalo souborné vydání Kabešova díla. Hlavní slovo při pořádání čtyř svazků měl však sám autor, a tak například z prvotiny Čáry na dlani se v něm ocitla pouze jediná báseň, zato do něj byla zakomponována i zcela nová sbírka Soukromí trojzubce. Než bylo vydání díla dokončeno, vyšla také samostatně – dnes víme, že poslední – sbírka Cash (2001). Za závěrečný svazek díla Těžítka, ta těžítka Petr Kabeš v roce 2003 získal Státní cenu za literaturu.

„S Petrem Kabešem jsme si byli téměř čtyřicet let velmi blízko, až do samé smrti“, říká básník Miloslav Topinka. „Poslední z třiatřiceti zlomků, který jsem napsal místo doslovu k svazku Těžítka, ta těžítka začíná citací ze samých Těžítek: „Zapiš si za uši: Jsi v tom až po krk.“ A pak pokračuje: „To nic není! Jsem v tom, jsem bez ustání v tom, píše sedmnáctiletý Rimbaud. Ano, jsem v tom bez ustání. Beznávratně v tom, až po uši. A není z toho úniku. Nejmíň až do smrti.“ Původně tam bylo jen: „Není z toho úniku až do smrti“. Když jsem Petrovi ten text přinesl, prosil mě, abych tam doplnil to slovo „nejmíň“ Dneska tomu přání rozumím mnohem víc než kdykoliv jindy“.

Jak napsal sám Petr Kabeš: „O knihách zde hovoří jiné knihy (o zvířatech a stromech svědčí jejich řídké stíny) o nás samotných naše nepřítomnost.“

                                                                                               Ondřej Horák

Obr. Petr Kabeš (1941 – 2005) se po podpisu Charty 77 živil jako stavební dělník a noční hlídač, předloni získal Státní cenu za literaturu.