Žili mezi námi - za Zdeňkem Cinkanem

Pardubická veřejnost znala p. Cinkana hlavně přes jeho koníčky. Byl zkušeným značkařem Klubu českých turistů na Pardubicku a Chrudimsku, nadšeným sběratelem autogramů, pohlednic a starých fotografií Pardubic.

V poslední době sbíral především papírové betlémy, takže se stal i předsedou pardubické pobočky České společnosti přátel betlémů. Byl rovněž členem předsednictva ČSPB v Hradci Králové.

Pardubáci jej znali i z mnoha výstav, na nichž prezentoval pozoruhodné výsledky své sběratelské činnosti, většinou v prostorách Státního okresního archivu v Pardubicích, ale i na mnoha dalších místech v Pardubicích a v celé republice. Jako výborný znalec Vysočiny, jejích přírodních i kulturních krás, publikoval i v Chrudimských vlastivědných listech a v Našem Chrudimsku.

Dnes si již málokdo pamatuje na jeho trpělivou práci se školními dětmi, jeho přednášky a vycházky připravené pro historický kroužek ZŠ Na Višňovce a vedení kroniky kroužku. Řadu let se vzorně a obětavě staral i o vedení skříňky KPP na budově bývalé pošty Na Skřivánku poblíž svého bydliště. Se čtenáři našich Zpráv se symbolicky rozloučil zveřejněním Betléma J. Pírky, který jsme použili jako PF 2006 na závěr ročníku 2005.

Z. Cinkan pocházel z učitelské rodiny, jeho otec učil matematiku na měšťanské škole na Starém Městě v Pardubicích, určitou dobu působil také jako školní inspektor na Chrudimsku. Matka vyučovala domácí nauky (ruční práce pro dívky). Syn Zdeněk nejprve pracoval v Transportě Chrudim, pak v Dopravním závodě spojů v Pardubicích na Ležánkách, potom v oddělení odbytu Okresní správy spojů a jako vedoucí jejího skladu. Do důchodu odešel jako vedoucí dopravy ve Vitaně Pardubice.

V padesátých letech byl Zdeněk Cinkan aktivním členem a kronikářem pěveckého sboru VŠCHT. Jako turista organizoval dálkové pochody a sám se jich také aktivně zúčastňoval (zimní táboření na Lichnici, pěší putování okolo ČSR). Byl členem organizačního štábu Pochodu míru Ležáky, o jehož propagaci se staral, a účastníkem všech 50 km tras, později cyklotras. Zúčastňoval se Pardubické podkovy, Novoročních srazů cykloturistů na Kunětické hoře apod. Jako cvičitel turistiky pořádal mnoho výletů a zájezdů, hlavně pro KPP, ale i pro ČSČK a organizoval i besedy a přednášky s promítáním diapozitivů ze svých cest. Byl též aktivním členem oddílu orientačního běhu TJ Lokomotiva Pardubice. Zpracovával mapy a doprovodné texty na mapách Klubu českých turistů. Až do konce svého života byl

navíc obecním kronikářem v Řestokách.

Obětavost, nápaditost a láska k rodině a vlasti opírající se o podrobnou znalost regionu východních Čech zůstanou trvalou součástí odkazu pana Cinkana. V tomto smyslu jsou hluboce pravdivá úvodní slova motta z jeho smutečního oznámení: „Opouštím všechno, co mně bylo drahé, rodinu milovanou a rodnou českou zem...“ Dokázal být i vášnivým diskutérem, který vždy uměl obhájit své názory, i vypravěčem zajímavých a veselých historek, jež píše sám život. Jeho práci dlouhodobě a soustavně popularizovala redaktorka Pardubických novin Jiřina Mikešová. Rejstříky našich Zpráv pak přesně evidují jeho publikační činnost na našich stránkách.

Čest jeho památce!