Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Střelba v hotelu Grand roku 1952
Dějiště: Pardubice, hotel Grand, po 22. hodině
Vlastní příběh: V daný večer byla kavárna hotelu téměř obsazena. U jednoho ze stolků seděla skupina Moraváků, z nichž dva byli mými spoluzaměstnanci (dělník) a druhý mistrem na provozu Léčiva/Farmacie ve Východočeských chemických závodech Rybitví.
V určitý okamžik se před stolem těchto hostů zastavil uniformovaný muž (uniforma vězeňské služby?), který je oslovil a podle reakcí této malé společnosti jí byl na obtíž. Obrátili se na pomoc k vrchnímu číšníkovi, který poté muže vyzýval, aby hosty neobtěžoval. Slyšitelná i na druhém konci kavárny byla závěrečná slova: ?Nerozumíte česky, pane??, což se projevilo jako spouštěč dalších událostí. (Bohužel, muž mluvil skutečně velmi špatně česky). Muž odpověděl něco v tom smyslu, že až bude on chtít, že oni budou mluvit španělsky. Vytáhl pistoli a vystřelil směrem k sedící společnosti. Nastala panika. Ostatní hosté buď prchali nebo se vrhali na zem a snažili se krýt pod sedadly boxů. S kamarádem jsme rovněž vyběhli do chodby, která v kavárně sloužila jako sídlo šatny a zároveň spojovala kuchyň hotelu a další sály, mezi jiným i tzv. velký sál, kde právě skončila jakási veřejná schůze, jejímž hlavním aktérem byla ministryně Jankovcová. 1) Později jsme zjistili od šatnářek, že její strážci na střelbu reagovali tak, že se vrhli do šatny a ukryli se (ležmo!) v šatnovém pultu.
Další popis je již rekonstrukcí svědeckých výpovědí lidí, kteří se shromáždili před hotelem a event. pozdějších informací. My dva spolupracovníci byli střelbou zasaženi (mistr do oka, spoludělník lehčeji), přesto z dostupných informací vyplynulo, že v té chvíli přežili. Po této střelbě se zřejmě opilý střelec vydal do nitra hotelu a dostal se až do prvního patra, kde v té době manželka vedoucího hotelu vyšla z bytu. Při spatření ozbrojeného muže duchapřítomně zhasla chodbovým vypínačem světlo, což přimělo opilce k tomu, aby se vrátil do přízemí. Zde se dostal do kuchyně hotelu.
V těchto chvílích již mnozí lidé reagovali aktivněji, mezi nimi vedoucí hotelu, který chtěl muže odzbrojit. I když jej překvapil útokem ze strany,
muž pistoli nepustil a nakonec během rvačky vedoucího hotelu zastřelil.
Tohoto útočníka pak údajně zneškodnil důstojník ČSA. (Zde jde o určitou racionalizaci či zjednodušení, protože střelec byl rovněž spatřen na chodníku přiléhajícím k hlavnímu vchodu do velkého sálu. Na jeho pohyb pak reagovala samopalem ozbrojená stráž KV KSČ stojící o 30 m dál tím, že rozkopla vchodové dveře do střežené instituce a zmizela za nimi(!). Srovnej s jednáním důstojníka.) Prý se později se „zjistilo“, že dozorce tentýž den eskortoval skupinu politických vězňů z Jáchymova k pardubickému soudu. Shodou okolností v této skupině měl být i můj třídní profesor, náčelník čáslavského Sokola, odsouzený ve vykonstruovaném procesu k 17 letům (?) vězení. Pohřeb oběti incidentu nebyl pochopitelně veřejný.
O dalších osudech zraněných, důstojníka ČSA, manželky vedoucího hotelu a vraha v té době toho do veřejnosti mnoho neproniklo. V lednu 1953 jsem z Pardubic odešel.
V Praze dne 3. dubna 2002
Ing. Antonín Klika
Na Vrších 18, 100 00 Praha 10
Toto jsem poskytl (viz datum)
Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu.
Prosíme o další event. informace na adresu redakce.
1) Ludmila Jankovcová (1897–1990), soc. demokratka, po únoru 1948 členka KSČ,
ministryně výživy. Do r. 1969 v ÚV KSČ, pak vyloučena, signatářka Charty 77.
