Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Přátelství Alena Diviše a Bohuslava Martinů
„Každý den jsem něco změnil, překreslil nové figury, jiné smazal, celé dny a měsíce jsem pracoval na těchto skvrnách, zvolna, stále jsem opravoval a komponoval spolu s nápisy, které byly na zdech, s trhlinami a děrami spadlé omítky, které v mé fantazii něco představovaly. Přitom jsem musel stále dávat pozor, aby mne bachař nepřistihl. Nápisy na zdech dávaly mi mnoho látky k ilustrování. Dověděl jsem se z nich příhody mnoha vězňů, kteří byli v cele přede mnou." Tak vzpomíná na svůj sedmiměsíční pobyt v samovazební cele pařížské věznice La Santé na rozhraní let 1939 - 40 český malíř první poloviny století, rodák z obce Blatno na jižním pomezí našeho okresu, Alen Diviš. Do Paříže přišel krátce po první světové válce. Prožil zde těžká léta, období bídy a strašného hladu, jednu dobu se živil jako čistič bot. Na začátku války, v roce 1939, byl spolu s dalšími českými umělci, kteří v té době žili v Paříži (např. s Adolfem Hoffmeistrem, Antonínem Pelcem aj.), z nepochopitelných důvodů zatčen a uvězněn do La Santé. Po skončení samo-vazby ho vozili po koncentračních táborech ve Francii, v Maroku a na Martiniku, odkud se mu podařilo uprchnout do USA. Domů, do Prahy, se vrátil v roce 1947. Zemřel zcela zapomenut v roce 1956.
Divišova počáteční díla silně ovlivnil kubismus, od kterého se v třicátých letech odklonil tvorbou, která připomínala „art brut" (surové umění). Zachycoval zážitky ze svých cest a fantazijní vidiny, ve kterých se stále vracel ke svému pobytu ve vězení. Posléze přešel k informelu (abstraktní malbě). Ani po válce nezmizela z jeho tvorby deprese, smutek. V té době vytvořil i kvaše a oleje k Erbenovým Svatebním košilím. Vedle K. J. Erbena jej inspirovaly povídky Edgara Allana Poa a Oskara Wilda. Poslední roky svého života se zabýval biblickými výjevy.
Za pobytu v Paříži i potom za války v New Yorku v 73. ulici East Side byl jeho důvěrným přítelem hudební skladatel Bohuslav Martinů, který později často na toto přátelství vzpomínal. Ve vzpomínkách odmítal názor, jímž jiní Diviše pasovali na samotáře: „...byl jsem přesvědčen, že Diviš není samotář, nýbrž někdo, kdo chce mít klid a pokoj od lidí, což je vlastně sympatické a neznamená, že někoho podceňuje nebo že se sami povyšujeme nad ostatní smrtelníky. Tyto obě vlastnosti byly vzdáleny Divišova cítění na míle. Bylo to skoro naopak: poznal jsem málo lidí, kteří byli tak pozorní a zúčastněni i na malých, téměř bezvýznamných událostech, kde bylo lze nalézt i malý lidský kontakt. Tak tento proslulý samotář Diviš patřil podle mého soudu k nejlepším společníkům, jež jsem kdy poznal. Musíte se ovšem k němu dostat a je málo lidí, kteří se k němu dostali, ne proto, že by se bránil, ale proto, že jeho vnitřní svět byl vzdálen od denních příhod, a byl to svět, před nímž mi často úmyslně zavíráme oči..."
V Americe se Diviš, jak již řečeno, ve své tvorbě vracel k prožitkům z vězení. V kresbách i olejích. Nikdy nebyl se svou prací spokojen. „Je to špatné, musím to celé předělat," říkával Bohuslavovi Martinů. Ten se snažil najít a pochopit, co Diviš shledával špatné. Přitom se dozvídal mnoho věcí o teplých a studených barvách a mnoho teorií o malbě, o obrazech. A tak obrazy zmizely ze štaflí, přišly na zeď, pak na zem, kde se dlouho válely. Nakonec do skladiště v zadním pokoji, kde už se v nich nikdo nevyznal, ani Diviš. Na jejich místo přišly obrazy nové, zdánlivě tytéž, podobné, ale při podrobnějším pohledu velmi odlišné. A tak kupa obrazů ve skladišti, kde bylo zima jako v lednici, rostla, a občas, po dlouhé době, Diviš udělal v nich pořádek," vzpomíná Martinů, „roztřídil je na různé skupiny a vyřazená plátna použil na nové obrazy. Nakonec jsem celou tu kupu obrazů viděl asi ve dvou třech pěkně vypadajících balících, připravených k cestě do Evropy... Byly výsledkem malířovy vůle a jeho bolestné vytrvalosti a umíněnosti v neústupném a nekompromisním sledování své představy, svého vidění i své víry."
Alen Diviš se narodil 16. dubna 1900 v Blátě u Pardubic a zemřel před 40 lety, 15. listopadu 1956, v Praze.
