Josef Maro - zapomenutý muzikant z Dolních Ředic

V této dříve převážně zemědělské a zelinářské obci se dne 20. ledna 1901 narodil pozdější český hudební pedagog Joža (Josef) JARO.

Po základním všeobecném vzdělání jej láska k hudbě odvádí z rodné obce a odchází studovat do Přerova, a to na nižší gymnázium. Zde se seznamuje s bohatou historií tohoto města, kde působil spisovatel Jiří Sumín (Zapadlý kraj, Zrádné proudy a Potomstvo) a kde také ovlivňoval historii města biskup Jednoty bratrské Tůma Přeloučský (zde také v roce 1518 zemřel). Během studia se Joža Jaro na gymnáziu také seznámil i s tím, že od roku 1608 chodil do místní latinské školy a v letech 1614–1618 tu učil J. A. Komenský (byl i školním správcem). Zde pravděpodobně pracoval na konceptu díla „Theatrum uni-versitatis rerum“. Zde také uzavřel sňatek s Magdalenou Vizovskou ze Zábřehu.

Dalším poznatkem pro mladého studenta bylo i to, že se zde narodil Jan Blahoslav (1523), biskup Jedhoty bratrské, gramatik a překladatel Nového zákona, první český teoretik hudby, který později zemřel roku 1571 v Moravském Krumlově (pochován v Ivančicích).

Z Přerova odchází J. Jaro do Českých Budějovic, kde se stává posluchačem městské hudební školy, kde byl ředitelem Bohuslav Jeremiáš 1).

Za jeho vedení se pozdvihla k pověsti „jihočeské konzervatoře“. Pod vedením tohoto pedagoga získává Joža Jaro další hudební poznatky

a vzdělání.

Z Českých Budějovic ve věku 23 let odchází Joža Jaro studovat na pražskou konzervatoř , obor sborový zpěv. Píše se rok 1924. Na této nejstarší konzervatoři ve střední Evropě začíná studovat v roce 1924. Později se začíná zajímat o historii tohoto ústavu. 2)

J. Jaro studoval na hudebním učilišti, jehož prvním ředitelem byl Diviš Weber, hudební pedagog, organizátor a skladatel. O jeho životě Joža Jaro postupně získal velmi bohaté poznatky. 3)

Joža Jaro po dvouletém studiu na pražské konzervatoři ukončuje studium a dne 15. 6. 1926 získává vysvědčení o učební způsobilosti, a to v odvětví hudebně-pedagogickém a oboru sborového zpěvu.

Souběžně se studiem na pražské konzervatoři absolvoval soubor přednášek na Masarykově univerzitě, kde po úspěšném ukončení studia získal atest ze sborového zpěvu pro střední školy stát se učitelem hudby. Na základě získané kvalifikace odchází do města Písku, za svým dřívějším učitelem Bohuslavem Jeremiášem.



PÍSEK

V roce 1926 přichází do města škol, studentů a umělců, zbohatlého zlatem Opavy i voroplavby, památného nejstarším dochovaným kamenným mostem v Čechách, města založeného na obou březích řeky. Do města Písku, jehož význam jako kulturního střediska dosvědčovala i ta skutečnost, že nejstarší jihočeský časopis „Poutník od Otavy“ začal vycházet již v roce 1858.

Později se stal Joža Jaro pravidelným dopisovatelem do rubriky „Písecký obzor“. Přichází do města, se starou tradicí ve školství: gymnázium začalo vyučovat již v 18. století, z roku 1860 to byla reálka, jedna z nejstarších v Čechách, o něco mladší to byla škola rolnická a lesnická. Písek se také stal sídlem první české vyšší školy dívčí. Z těchto škol vycházely podněty k vlastenecké a kulturní činnosti.

Přípisem ředitele školy byl Joža Jaro ustanoven vedlejším učitelem zpěvu na gymnáziu, a to s platností od 1. 9.1926 s povinností 8 hodin týdně. Začíná působit ve městě škol, kde pouhý seznam slavných absolventů písec-

kých škol by byl značně obsáhlý. 4)

Po ročním pedagogickém vyučování na Reálném gymnáziu dr. Adolfa Heyduka podává Josef Jaro žádost o propůjčení místa učitele zpěvu na Zemskou školní radu, dne 9. 7. 1927.

Přípis ředitele školy Reálného gymnázia dr. A. Heyduka v Písku, Komenského ulice č. 20 (1850–1949), k. č. 19 ze dne 10. 11. 1927: byl J. Jaro v souladu s výnosem Zemské školní rady ze dne 2. 11. 1927, čís. III-c 2082/8 ai 1926 – 112049 ai 1927 ustanoven vedlejším učitelem zpěvu po 2 hodinách týdně na školní rok 1927–28 za odměnu 960 Kč v 10 měsíčních lhůtách předem splatných.

Dotazník o učitelích zpěvu zemského školního inspektora dr. Klementa Salače a odpověď na něj: „...vedle žádaných údajů je mj. uveden i učitel zpěvu J. Jaro, u kterého ještě je uvedeno, že absolvoval kurs na Masarykově univerzitě v Brně, a že má státní zkoušku ze sborového zpěvu pro střední školy. Závěrem je konstatováno, že je velmi dobrý pedagog.“

Joža Jaro prokázal za poměrně krátkou dobu značný umělecký růst, a to nejen jako pedagog, ale i jako organizátor hudebního života v Písku, kde vedle školních povinností vyučoval soukromé hře na klavír a zpěvu.

Stal se pravidelným spolupracovníkem časopisu „Písecký kraj“, do kterého psal referáty se zaměřením na oblast hudby, o životě a díle významných skladatelů, zaváděl čtenáře na památná místa české hudební minulosti i současnosti a přibližoval zejména mládeži hudebně známé osobnosti i velmi zajímavé rozbory a kritiky v dalších oblastech kulturního dění

města.

Jeho činnost pedagogická se přenesla také i na úsek výkonného organizátora a iniciátora společenského života a později zasáhla i do oblasti

skladatelské a spisovatelské.

Napsal píseň – slavnostní sbor „Buď pozdraven“. Pro loutkovou hru „Pohádka jednoho večera“ komponoval hudbu, dále „Národní písně“ ve všech polohách pro dvoje housle (1940) – věnováno dr. J. Polesnému. Nakladatelství Burian vydalo v Písku studentskou píseň „Když jsem já šel tou Putimskou branou“, s doprovodem klavíru.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2006, číslo 11/12