Poslední den J. Potůčka

Byli jsme ve Stéblové 3) – ve strážním domku – a byl tam přítomen pan Kalhous ze Živanic 4), který byl ve službě, a dále tam byla paní S. (jméno nečitelné – jako Svermová) za příčinou bouře a deště. – Asi za půl hodiny tam přišel pan Florián, který bydlí hned vedle strážního domku. Bylo asi 19 hodin, když déšť ustal.

Viděli jsme člověka, který se k nám blížil z hostince, pana Machače 5) – kde byl schovaný před deštěm. – Bylo na něm vidět, že jde těžko, jako člověk, který je hodně upracovaný a ušlý. Šel s hráběmi, jako ze sušení sena. Když přišel k nám blíže, ptala jsem se ho, proč jde jako po špendlíkách. On se na mne podíval a povídá : „Kdybyste viděla ty moje ubohé nohy, mám je samé puchýře!“ – Také jsem se mu nedivila, poněvadž měl na nohách dámské plátěné polobotky, ve kterých měl hnědé punčochy, které měl svinuté až dolu. – Dále měl kalhoty „pumpky“ a kabát tmavý, oboje jako nové. – Vlasy měl tmavé, skoro černé, sčesané nazad a k jedné straně. Pleť měl hnědou a oči tmavé. Dělal dojem člověka vylekaného a zničeného. – Když k nám přišel, ptal se nás, kdy pojede vlak do Pardubic. Odpověděli jsme, že pojede asi v 21 hodin. Ptala jsem se ho, kam by jel tak daleko, když jde ze sušení, poněvadž jsem měla zato, že je to někdo z okolí. On mi odpověděl, že jede do Černé za Bory 6).

Pan Kalhous ho upozornil, že jsem z Černé a on se zarazil a zalekl. Ptám se ho, ke komu tam jede? Ale on se začal vymlouvat, že jde až do Mnětic k Pepíčkovi Chrbolkovému 7). Řekla jsem mu, že jsem rodačka z Mnětic a že je mi známo, jaké jsou tam poměry. Začala jsem mu cestu vymlouvat, aby tam nejezdil, že Pepíček je odvezený a paní Chrbolková 8) Vás tam nepustí.

Po zprávě, že Pepíček je odvezený – vykřikl: „Mého Pepíčka odvezli?“ a přitom se smutně rozvzlykal. – Dále se mne ptal, jak je daleko do Mnětic. Já jsem mu řekla, že tam musí jít aspoň 4 hodiny, při jeho ubohém stavu. – Dále jsem mu řekla, aby tam nechodil, aby se zbytečně nevystavoval nebezpečí, jestli nemá občanskou legitimaci. On se díval za panem Machačem nejistě a smutně. Vtom tam přišel pan hostinský, u kterého dotyčný seděl po dobu deště – a žádal na něm legitimaci, protože byl zároveň starostou obce. Dotyčný se beze slova obrátil a ubíral se pomalu k Srchu. – Mezitím pan Florián – telefonoval do Pardubic pro četníky. – K 21. hodině ho už sháněli po Srchu a druhý den ho zastřelili u Trnové – (2. 7. 1942) – četnický strážmistr Pulpán 9).

Po 13. hodině mě už sháněla pátračka, ale já jsem sušila seno. – A tak skončilo moje první a poslední setkání s hrdinným mladíkem Jirkou Potůčkem – Tolarem.



Blažena Šimková, Srch u Pardubic



Poznámky (M. Vostatek):

1) Srch – obec 5 km severně od Pardubic.

2) Oplatil – kdysi obora, nyní po těžbě štěrkopísku rozsáhlá vodní plocha.

3) Stéblová – obec 6 km severně od Pardubic ležící na železnici Pardubice – Hradec Králové. Železniční stanice je 9 km severně od Pardubic. Stéblová je známa, když tam došlo v 60. letech k tragické železniční nehodě s více jak stovkou obětí.

4) Živanice – obec 3 km jihozápadně od Lázní Bohdanče. Vzdálenost od železniční stanice Stéblová je 10 km.

5) Hostinec pana Machače byl u železniční stanice Stéblová. Dnes je tam dosud pohostinství.

6) Černá za Bory – obec a železniční stanice 5 km východně od Pardubic (směr Česká Třebová).

7) Josef Chrbolka – bydlel v Mněticích čp. 37 a Potůček u něho pobýval a sblížil se s ním. Dokonce jeden čas tam v úkrytu byla i jeho vysílačka LIBUŠE i náhradní díly. U Chrbolků se na jaře 1942 Potůček léčil i ze zápalu plic. Gestapo Josefa Chrbolku zatklo 25. 6. 1942 a popraven byl na Zámečku dne 2. 7. 1942.

8) Emilie Chrbolková – matka Josefa. Zatčena gestapem 29. 6. 1942. Gestapo ji vyslýchalo a týralo. Nakonec se pokusila o sebevraždu a předstírala duševní poruchu. Konce války se dočkala v Ústavu pro choromyslné v Ně meckém Brodě.

9) Karel Půlpán – příslušník protektorátního četnictva – četnická stanice Doubravice. Zastřelil Jiřího Potůčka. Podle pitevního protokolu byla nalezena střelná rána do pravého temene hlavy bez znamení o blízkém vpálení rány. Rána z pistole 9 mm svědčila o tom, že z pistole muselo být vypáleno na ležícího muže. Po válce Půlpán tvrdil, že vystřelil v sebeobraně. Vypsáno z dokumentů zesnulé paní Marie Horákové-Záleské až na maličkosti (pravopis či číslovky) v duchu strojopisu, kde není datum ani údaje o autorovi.