Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.10.2024 17:00

Návštěva krytu civilní obrany

Kryt se nachází na Dubině na adrese Errno Košťála 1012. Možná doprava MHD č. 8 do zastávky Dubina, penzion s příjezem v 16:46 hodin.

typ akce: Výlety do historie

12.10.2024 08:00

Údolím Chrudimky

Přírodovědná vycházka z Nasavrk údolím Krkanka, k Hradišskému vodopádu a rozhledně Boika pod vedením Jiřího Rejla. Odjezd bude autobusem v 8:05 hodin ze stanoviště 13 autobusového terminálu B v Pardubicích a následně s přestupem v Chrudimi do Nasavrk. Začátek vycházky v Nasavrkách je v 9 hodin u autobusové zastávky Nasavrky, náměstí.

typ akce: Přírodovědné vycházky

13.10.2024 08:25

Kryštofovy kameny

Rtyně v Podkrkonoší  – Kryštofovy kameny – Červený Kostelec. Délka trasy 13 km. Odjezd 8:29 hod. vlak ČD, návrat 17:18 hod. ČD. Ved. L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

13.10.2024 08:25

Podél Divoké Orlice

Litice n. Orlicí – Brná – Potštejn. Délka trasy 7,5 km. Odj. 8:29 ČD, návrat 15:28 h ČD. Ved. A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B pro méně zdatné turisty. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

16.10.2024 18:00

Příběh zvonů

Přednáška Lukáše Pešky o historii zvonů na kostelích nejen v Pardubicích. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Karel Moor a Pardubice - IV. část

obrázek k článku Roku 1904 vydal Karel Moor u J.R.Vilímka v Praze autobiografický román ?Karel Martens?. Pod tímto jménem konal také své některé koncerty. Probral v něm své vztahy k ženám a ukázal dobře život v maloměstských Pardubicích.


Hrdina románu – Karel Martens – navázal v Praze milostný vztah ke zpěvačce Elle Hartwigové a na malém městě, kde působil (zřejmě v Pardubicích), poznal jednu z pěti dcer ředitele závodů Marii Bílou. Martensovi byla odmítnuta jeho první opera 1/ , matka stonala a otcův pekařský krám neprosperoval, protože otec byl na obchod příliš jemným člověkem. Martens navázal v Praze nový poměr, tentokrát s Luisou (Ludvíkou) Kroupovou, dcerou policejního strážníka v. v.

Když ji poznal, bylo jí necelých 20 let, byla to čilá a temperantní dívka, jež se chovala tu jako rozmazlené dítě, tu jako velká koketa. Byla nevěstou jeho přítele Vomáčky. Byla vypočítavá, ctižádostivá a smyslná. Přerušila poměr s Vomáčkou a s Martensem došlo ke vztahu, v němž zvítězila „brutálně smyslná vášeň“. 2/ Její vlastní rodiče ho před ní varovali, když se nastěhoval ke Kroupům na Pětikostelní plácek na Malé Straně.

V lednu 1900 měli svatbu u sv. Tomáše. Byli na svatební cestě v „lázeňském městečku“ (Lázně Bělohrad) a přijeli i k jejím rodičům. Ludvika byla rozhazovačná, dělala dluhy a Martensovým rodičům lhala o svém věnu. Když byla přijata Martensova druhá opera 3/, Ludvika žádala větší byt, který zakoupili na splátky. Začaly hádky v domácnosti, propukla Martensova nenávist k ženě a vše skončilo soudní exekucí bytu. Martens se pak ve Vídni seznámil s dcerou hotelového portýra Růženou Wanickovou, což vedlo k jeho rozchodu s Luisou. S tou se setkal znovu v Terstu, kde ho lákala k sobě na návštěvu. Karel poznal novou dívku, osmnáctiletou slečnu Karlu, herečku kočovné společnosti, což v Martensově maloměstě (Pardubicích) vedlo k pomluvám, zvláště když Karlin nápadník p.Pátek střelil do okna jejího bytu u nádraží. Milenci však spolu odjeli do Itálie. 4/

Následující pasáže románu „Karel Martens“ popisují Pardubice jako typické maloměsto přelomu 19. a 20. století. Místní paničky nikdy nenašly dobrý vztah k jeho skromné matce. Martens našel ve městě konkurenta ve své hudební tvorbě.

Byl to profesionální krejčí, který m.j. složil „Pochod Sokolů do Paříže“, mazaninu s nemožnou interpretací. Krejčí se stal nástupcem Martensovým na střední škole. 5/ Maloměstský život v Pardubicích popisuje Moor takto: “Na náměstí v malé vinárně bylo hlučno, jako každodenně. Scházejí se tam pánové, o něž v žádném městě není nouze – místní kapacity. Vidíš je hned zrána ve vinárně, kdež spokojeně vysedí až do poledne, odpoledne je nalezneš v kavárně při kartách a večer se s nimi můžeš setkat v hospodách, kdež se „nenuceně“ baví až do časného rána. Jsou různého stáří, duchem nevynikají, ve městě však právě proto hrají velké úlohy, hlásí se k politickým stranám, v nichž se soustřeďuje zpátečnictví a šosáctví, čtou jen „svůj“ místní plátek (jinak vůbec nic), panu purkmistrovi by snesli modré s nebe, planou žlutou nenávistí proti silnějším duchem a pokrokáře by utopili na lžíci vody.“ 6/ Martens sám „čmáral do pokrokových novin“ 7/, zdarma také uspořádal koncert pro místní sociální demokraty. 8/ Ve městě však žil i Martensův „stálý dobrodinec dr. Vodňanský“, znalec díla H. Ibsena, a přátelé Pohl a Engel. 9/

Zmiňme se na závěr ještě o Moorově rodině. Roku 1916 se seznámil u divadelní společnosti Františka Zöllnera, jejímž byl kapelníkem, se „zpěvačkou výborného, dobře školeného hlasu“ 10/ Terezou Erazímovou. Začínala jako 15letá u Marie Zieglerové, roku 1908 přešla k Zöllnerovi, pak do smíchovské Arény a Moravské Ostravy, v dubnu 1916 se vrátila k Zöllnerovi. 21. listopadu s ní Karel

Moor nastoupil u ředitele K. Veverky v Městském divadle v Plzni (působil tu i tenorista Vladimír Wuršer, známý později svou činností ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde narazil na tvrdého intendanta dr. Pavla Theina). Moor byl před Vánoci 1916 převezen na doporučení dr. V. Vohryzka do nervového sanatoria dr. Šimsy v Krči, aby nemusel narukovat. 11. září 1917 se Tereze a Karlu Moorovým narodila dcera Pavla 11/, 16. února 1920 pak syn Karel. 12/ To již bydleli u manželčiných rodičů v Praze – Libni a Moor byl kapelníkem Vinohradské zpěvohry (od 1. 11. 1919). Střídal umělecké posty, byl i kapelníkem orchestru kina „Hvězda“ na Václavském náměstí, v letech 1924 – 25 kapelníkem smíchovské Arény. Při příležitosti jeho 60. narozenin (26. 12. 1933) obdržel čestné občanství ve svém rodišti – Lázních Bělohradě. Zemřel 30. března 1945 ve věku 72 let a bylo jen logické, že byl pohřben nedaleko starobylého kostelíka na Byšičkách. 13/ Je typické, že jeho poslední dílo – arie „Ave Maria“ (pro alt s doprovodem varhan) bylo složeno v Pardubicích 13. března 1944. Jeho sbory zpívalo rádo i známé „Pardubické okteto“ pod řízením Jana Kollera.

Dr. Antonín Sixl napsal o Moorovi v úvodu k jeho pamětem: „Snadno vznětlivý a rozevlátý bohém měkkého srdce, nezáludný a důvěřivý, nevtíravý a zatrpklý, přijímal až trpně ústrky, kterými ho osud častoval v přehojné míře. Nevzepřel se, neuměl bojovat s těžkostmi, stavějícími se mu do cesty – ba ani sám se sebou.

Jeho dílo nebylo strastmi vykupováno, nerostlo jimi a nevzplálo v očistném žáru bolesti oslnivým plamenem. Po celý život začínal Moor vždy znovu, aby zasa zas ztroskotával. Proto nedošel vytčeného cíle. Jeho Paměti jsou lidsky zajímavým, někdy až bolestným krutým dokumentem o pozvolném zániku značného tvůrčího talentu vlivem poměrů a prostředí. K.Moor byl – mluveno s Ibsenem – jedním z „pastorků Božích na zemi“. Dnes už spí klidně na svých milovaných Byšičkách a vítr svívá na jeho hrob zažloutlé listí, které jakoby bylo symbolem

nešťastného osudu umělce, jehož život byl příliš, příliš těžký.“ 14/



Poznámky:

1/ Zřejmě Moorův „Mojžíš“ (dokončen 1899).

2/ K. Moor: Karel Martens, vyd. 1904, s. 108. Autor tu evidentně líčí příběh svého prvního nevydařeného manželství.

3/ „Hjördis” (provedena jen třikrát na scéně ND v Praze v režii Adolfa Krössinga 22. 10. – 10. 11. 1905, libreto F. Khol podle H. Ibsena).

4/ K. Moor tu jistě popisu je svůj vztah ke Karle Lauterbachové, jež ho pode jménem Karla Moorová doprovázela jako zpěvačka na jeho klavírních koncertech. Jejich vztah skončil r. 1912 v Zadaru, když Karla odjela parníkem přes Terst do Čech, poněvadž se jí stýskalo po divadle.

5/ Podle údajů J. Sakaře v jeho „Dějinách Pardubic“ lze zjistit, že šlo o slepotického rodáka K. Wittocha st. (nar. 1856), který učil hudbu na reálce v letech 1898 – 1903.

6/ K. Moor: Karel Martens, s. 261 – 262. Je tu věrně popsána politická situace v Pardubicích na přelomu století, kdy zvláště po založení Masarykovy České strany pokrokové v Pardubicích r. 1906 městem zavládla protipokrokářská nálada.

7/ Zřejmě „Osvěta lidu“ redigovaná Aloisem Hajnem. Moor, cit. d., s. 264.

8/ Tamtéž, s. 263.

9/ Jde o MUDr. V. Vohryzka, F. Kohla a K. B. Englicha.

10/ K. Moor: V dlani osudu, vyd. 1947, s. 109.

11/ Pavla, roz. Moorová, provdána za Josefa Maršálka, autora muzikografie K. Moora v jeho pamětech „V dlani osudu“. Pavla Moorová vystudovala dramatické oddělení pražské konzervatoře.

12/ Karel Moor ml., pozdější dirigent olomoucké opery, zemřel 9. dubna 2001. Byl spolupracovníkem dirigentského oddělení pražské konzervatoře.

13/ Tady spočinuly i ostatky jeho ženy Terezy / zemřela r. 1976).

14/ K. Moor: V dlani osudu, s. 4. Pěkné shrnutí života a díla K. Moora viz také Zdeněk Prchal: Hudba Raisova kraje, Lázně Bělohrad 1994, s. 58 – 66.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem