Plavba a splavnění Labe

O splavnění Labe a přístavu Pardubice byla ve Zprávách uveřejněna již řada článků.Klub již před 40 lety uspořádal přednášku Ing. Kubce, tehdy největšího odborníka na splavnění a průplav Labe-Odra-Dunaj, který byl ještě plánován.

Je pozoruhodné, jak se požadavky a možnosti našeho národního hospodářství zmenšují.

Plavba po Labi, jen po proudu, má dlouhou historii a možná sehrála významnou roli při vzniku Pardubic. O splavnění se nemluví 100 let, ale uvažuje se o něm již od 17. století.

Pardubicím chyběly pozemní komunikace. Důležitá Trstenická stezka se od Přelouče (prvně zmiňované r. 1085, 1261 již města) uhýbala ke knížecímu hradišti Chrudimi, zmiňované r. 1055, r. 1260 povýšené na královské město. Na severu již r. 1225 bylo královské město Hradec při Kladské stezce. Mezi těmito královskými městy musela být vedlejší stezka, snad přes Sezemice (zmiňované již 1227) po levém břehu Labe. Ta musela dvakrát překračovat Labe a v Sezemicích se mohla spojovat se stezkou „Hradečnicí“ od Vysokého Mýta vedoucí podél Loučné, po okraji lesa Království, na Hradec. Při stezce od Chrudimi na návrší nad Chrudimkou, neznámo kdy, vznikla ves Pordoby. Neznámý majitel vsi zde založil klášter cyriaků zmiňovaný v papežské bule z r. 1295. To je první písemná zmínka o Pardubicích. Bažinatý a zaplavovaný kraj při ústí Chrudimky do Labe nebyl dle historika Sakaře vhodný k osídlení, ale byl zřejmě výhodný pro ochranu vodní tvrze, sídla majitele výše položené vsi.

Po Labi se plavilo dříví pro Kutnou Horu i dál do Čech. Dříví bylo asi plaveno i po Loučné z lesa Království, sahajícího tehdy až k ní. V tom rozsáhlém hvozdu byly na přelomu 13. a 14. století na mýtinách a „holinách“ založeny Holice, Roveň, Ředice a další obce, prvně zmiňované r. 1336.

Prvním známým majitelem Pardubic vsi i tvrze byl Půta z Dubé, zmiňovaný r. 1318. Ten dostal od krále povolení vybírat clo z plaveného dřeva. Byl to značný příjem, možná vyšší než z ostatního panství. Ze stezky mezi Chrudimí a Hradcem asi žádný příjem nebyl.

Následující majitel Pardubic Arnošt ze Staré se proto mohl po r. 1332 rozhodnout založit u tvrze „město nové“, které odkázal svým synům ve své závěti z r. 1340. Nevýnosnou ves věnoval klášteru cyriaků, nazývala se pak Pardubice Mnichové. O výhodnosti založení „nového města“ může svědčit, že původní tvrz byla přestavěna na kamenný pardubický hrad, kde Arnošt z Pardubic r 1363 hostil císaře Karla IV. Ten arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic, proboštovi Bohušovi z Pardubic a Smilovi z Pardubic, synům Arnošta ze Staré, stvrdil již 19. 8. 1357 právo na vybírání cla za plavení dřeva po Labi.

Je možné, že vodní cesta vedla ke vzniku města Pardubice? Až potom mohla být cesta z Chrudimi na Hradec svedena kolem hradu přes město. Sice se prodloužila, ale mohla být pohodlnější a bezpečnější. Ani pak nemusela zde přecházet brodem přes Labe. Směr nejstarší ulice Kostelní a Svaté Anežky České naznačuje, že směřovala přes Chrudimku opět na Sezemice.

Odbočka z ní přes brod u Brozan mohla později být cestou na Kunětickou horu. Na vorech se mohlo přepravovat zboží i lidé, a to nahrazovalo nedostatečné pozemní spojení Pardubic na západ. Byla to ovšem doprava jen jednosměrná. I to zvyšovalo cenu nevelkého a asi nepříliš výnosného předpernštejnského pardubického panství.

Význam plavení vorů postupně klesal, nejsou o něm další zprávy, ani kdy vybírání cla zaniklo. Vory přes Pardubice se plavily až do počátku 20. století, jak píše F. K. Rosůlek ve sborníku Pardubicko, Holicko, Přeloučsko.

Když r. 1560 pardubické panství získala královská komora, objevil se problém přepravy velkého objemu produktů panství do Prahy. Královská komora to řešila vodní dopravou na prámech po proudu do Brandýsa nad Labem a odtud povozy do Prahy. Dopravovaly se tak i ryby z rybníků na Pardubicku, jejichž prodej měl v Praze přednost před třeboňskými. Tato doprava jen po proudu s překládáním zboží byla nedostatečná. Je pravděpodobné, že se uvažovalo o zlepšení dopravního spojení s výnosným pardubickým panstvím, což by jeho význam ještě zvýšilo.

První zpráva o návrhu vypracování projektu splavnění Labe od Pardubic do Hamburku je z r. 1661. Hospodářské podmínky po třicetileté válce a války o dědictví rakouské v 18. století tyto záměry odsunovaly. Snad také tehdy chyběla silná, prozíravá osobnost a nebyla vůle k výhodné investici. Význam pardubického panství se snižoval a snižoval se i zájem o jeho obnovu. Až raabizace na konci 18. století poněkud zvýšila výnosy. Pro špatné dopravní spojení to však mělo význam jen místní. Pardubice, zničené válkami i v důsledku úpadku panství, upadaly a chudly. Až když r. 1845 železnicí konečně získaly dobré spojení s Prahou i s Vídní, nastává pozvolný obrat. Ovšem tehdy bezkonkurenční železnice na čas odvedla pozornost od vodní dopravy. Teprve na konci 19. století rozvoj zemědělství a průmyslu i růst města Pardubic připomněly důležitost vodní dopravy. Po odlesnění hor a se zvyšováním podílu orné půdy na Pardubicku se zvyšovaly škody působené povodněmi. Začaly se plánovat regulace řek, na Labi spojené se splavněním. V srpnu 1885 se uskutečnilo šetření Ing. Fialy o regulaci Labe v Pardubicích. R. 1889 poslanec Dr. Koldinský předložil českému sněmu žádost o provedení regulace v okrese Pardubice. Jeho iniciativa přiměla pardubickou městskou radu podat 6. 9. 1891 žádost na říšskou radu o spojení Labe s Dunajem. Dne 27. února 1893 byla poslána i zemskému výboru a na její podporu vyslána deputace. Dne 13. 5. 1893 se uskutečnila schůze 240 delegátů pro regulaci „Středního Labe“ na pardubické Veselce. Pílí agitačního komitétu zrychlily se práce tak, že r. 1895 byl dokončen projekt úpravy „Malého Labe“ od Jaroměře po Mělník. V srpnu 1899 již jednala městská rada o výkupu pozemků. Před 1. světovou válkou byla provedena regulace, napřímení Labe, od bývalého Labského mostu k Rosicím.

Po ní zůstala krásná Labišťata - slepá ramena, která pro nezájem města i Povodí Labe pomalu zanikají. Jen Společnost pro rozvoj Pardubicka podala návrh na revitalizaci a proplachování starého Labe u sídliště Polabiny, aby městu byl zachován krásný přírodní a krajinný útvar.



Celý článek naleznete ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka číslo 1/2 rok 2008.