Zveme Vás
19.05.2024 07:05
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
19.05.2024 07:05
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
26.05.2024 07:05
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
26.05.2024 07:50
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Sezemičtí Schillerové
Největším pokladem školy v pravém slova smyslu není ani výstavná budova, ba ani pracovny vybavené nejmodernější didaktickou technikou (to jsou jen podmínky nutné, ne však postačující), ale učitelské osobnosti. Tato skutečnost platila, platí a bude platit i v budoucnosti. Na sezemické škole působila řada učitelů, kteří takovýmito osobnostmi byli. Na mnohé z nich se ještě dodnes ve městě i okolí s úctou a láskou vzpomíná. V jejich čele rozhodně stojí emeritní ředitel sezemické obecné školy František SCHILLER.
Narodil se 27.března 1844 v Dašicích. Působil jako podučitel v Dobrušce a ve Ždánicích, od Lzáří 1871 jako učitel a od Lzáří 1874 až do 31 .srpna 1904 jako řídící učitel na obecné škole v Sezemicích. Při odchodu na odpočinek byl vyznamenán ministerstvem kultu a vyučování titulem ředitel, což bylo v té době pro učitele nejvyšší možné vyznamenání. Zemřel 1 .února 1922.
František Schiller sice absolvoval jen dvouletý učitelský kurs, ale soukromým studiem získal velmi dobré znalosti matematiky a deskriptivní geometrie, byl i zručný kreslíř. Jeho koníčkem bylo stavitelství. Podle jeho projektů byl postaven městský "špitálek" (dnes dům zahrádkářů), kaple Panny Marie u hřbitova, městské jatky, několik rodinných domků a především pak budova školy z r.1898, v níž navrhl i celkové vnitřní zařízení, včetně nábytku, který byl v mnohém účelnější než školní nábytek dnešní. Podle jeho výtvarných návrhů pak byla pořízena okna v presbytáři sezemického kostela Nejsvětější Trojice.
František Schiller byl výborný učitel. Studoval dostupnou pedagogickou literaturu a velmi často navštěvoval školské výstavy jak doma, tak i v zahraničí a poznatky na nich získané pak aplikoval na sezemické škole. Ta v době jeho působení patřila k nejlepším v širokém dalekém okolí. Její učitelé jezdívali přednášet o své práci i do vzdálených okresních měst. Osobnost Františka Schillera byla inspirující nejen pro jeho žáky a kolegy, ale samozřejmě i pro jeho děti. Nejstarší syn JUDr František Schiller se narodil 15.srpna 1876 v Sezemicích. Absolvoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a po maturitě studoval práva v Berlíně a na Karlově univerzitě. Soudní praxi konal u okresního soudu v Pardubicích. V soudní praxi se zaměřoval hlavně na ekonomii. Právnickou kariéru skončil jako rada ministerstva spravedlnosti. 5.října 1920 spáchal v Praze sebevraždu.
Dr.Schiller vydal sbírku básní Kde život chodíval (pod pseudonymem Luděk Ráab) a esej Láska pravá i nepravá (pseudonym Petr Zbirov). Větší význam má ale jeho kniha odborná "Kartely a trusty". Připravoval obsáhlou práci z oboru národohospodářství, ale ta už zůstala nedokončená.
23.května 1880 se narodil v Sezemicích druhý syn Františka Schillera Otomar Schiller. Po ukončení filosofické fakulty Karlovy univerzity studoval jako stipendista kunsthistorii v Německu, Holandsku, Belgii, Itálii a Řecku. Potom působil jako středoškolský profesor na reálkách či gymnáziích, naposledy v Praze - Břevnově.
Z dějin umění vydal "Poznámky k periodizaci dějin českého malířství", napsal úvod a poznámky ke knize J.V.Fůsseliho "Život Jana Kupeckého", obsažnější články "Památky kostela někdy klášterního v Sezemicích nad Loučnou" (Časopis Společnosti přátel starožitností českých, r.1903), "Umělecké památky pardubické" (Národní listy, r. 1931) a řadu drobnějších článků o památkách na českém venkově, jichž byl uznávaným znalcem. Podrobně se zabýval životem Julia Zeyera, o němž napsal větší studie "Julius Zeyer a Itálie" a "Julius Zeyer o výtvarném umění". Byl dále autorem drobnějších článků o A.Sovovi, AUiráskovi, Ad.Heydukovi a o českých cestovatelích po Itálii "I viggiatori cechi in Italia" (Rivisista di Letterature Salvě, r.1927). Vztahům česko-italským věnoval i další práci "Zápas Čech a Itálie o svobodu" a italsky psané pojednání "Gli unizi dellerelazioni italo-ceche" (Rivista di Letterature Salvě, r.1927).
Z dalších zajímavých prací uvedu alespoň "O náhrobní nápis Žižkův v Čáslavi" (Časopis Národního muzea, r.1932), "Původ lidových představ a zkazek o hvězdách" (Český lid, r.1902), "Poslední útulek Tychona Brahe" (Národní Listy r.1931) a "Hvor boede Tycho Brhae i Prag?" (Nordisk astronomisk tidsskift 1932). Otomar Schiller zemřel 4.listopadu 1942 v Praze.
Nejmladší ze synů Františka Schillera Josef Schiller se narodil v Sezemicích 3.ledna 1883. Následoval svého otce, stal se učitelem a svoji kariéru ukončil jako ředitel měšťanské školy v Pardubicích, kde v roce 1965 zemřel.
Byl také literárně činný, ovšem jeho dílo nedosahovalo významu starších bratří a kvalitou nepřesáhlo rámec amatérské tvorby. Zachovaly se tři jeho dramatické pokusy: divadelní hra "Poklad" (1912), jejíž děj je situován do okolí Dašic, pohádka se zpěvy a tanci "Sedm havranů" (1928) a veselohra "Každý má svou slávu aneb Sláva bohemica" (1925).
