Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Za pardubickou Mesánkou
Kdo se s ní setkal - a těch jsou zástupy ze všech měst a vesnic celých východních Čech - byl v rozpacích, neboť tak určitý, energický tón řeči, takové imperativní vystoupení jako u pardubické paní Mesányové sotva se našlo u jiné ženy, i takové, jež byla manželkou lékaře, primáře, populárního chirurga, jež zná z vlastní ošetřovatelské prakse i jinak lidskou bídu a dovede s ní bez dlouhých cavyků zatočit, ať v ordinaci nebo v nemocnici. Toto poznání tělesné bídy, lidské mizérie vedla paní Mesányovou k bezměrnému soucitu se všemi trpícími, zároveň však k heroickému odboji proti maloměstské společenské konvenci, salonním kejklům, paničkovským pokryteckým líbeznostem a všelijakému tomu rukulíbání, pro které mívala chlapsky drsná slova. Neohledná přímost ke komukoliv, ať to byl třeba i pan okresní hejtman, bouřila pardubickou hladinu společenskou a spolkovou do vysokých a zpěněných vln asi tak tři desítiletí. Sám nezapomenu jízdy autem, při níž paní Matylda bila šoféra deštníkem, protože ji nechtěl poslechnout, aby jel docela pomalu. Na auta si nezvykla. Trpce na sobě zakoušejíc různé oplátky, jež jí tak zvaná společnost vracela, co dostávala, zamilovala si malého, vždycky potřebného, když už ne nemocného člověka, matky, hlavně báby - jak říkala - a rozdala mezi ně celé jmění ve věcech, darech, šatstvu i penězích. Byla mnohonásobnou kmotrou nemocničních a také cikánských dětí, a když její manžel, primář dr.Fr.Mesány, nemenší dobroděj, vyjel před vilu a viděl zástup cikánů, volal: "Haló - Matyldo - pojď honem - máš tady příbuzné!" Malý ušlápnutý člověk byl její láskou. Bez míry bylo její sociální cítění a bez míry byla její úcta k ruské literatuře, nad níž při líčení lidské bídy plakávala. Bylo její životní pýchou setkání s TGM, s Herbenem a Macharem, který byl jejím mužem v Pardubicích operován. Spával Machar v jejich vile a den začínal Matyldiným energickým zabušením na dveře: "Machare, vstávej, pojď na kafe a k obědu ti uvařím meruňkové knedlíky, najíš se, až pukneš."
Neodvažujeme se pronášet žádný objektivní soud o této ženě mimo všechen formát. Být s ní, znamenalo býti pohlcen její úžasnou životní energií a slovní pohotovostí. Její dobrotivé srdce však, jež tolik rozdávalo (ne bez peprné poznámky -ovšem) zvítězilo nad vším druhým a Matylda Mesányová jistě našla nebeské brány dokořán otevřené a tam čekajícího svého muže Františka, pardubického primáře a chirurga s viržinkou, s tváří, v níž se nikdy nepohnul ani sval - svého milovaného muže, za kterého v tomto hamživém světě bojovala jako lvice a kterého, při těžké cukrovce, dovedla tak dlouho udržet při životě. Jenže, Matyldo, v nebi už nesmíš tak řáditl Poznámka: Pražské nakladatelství Albatros vydalo v únoru 1980 vzpomínky Heleny Šmahelové na Jaromíra Johna. Spisovatel, umělecký estét, přítel řady slavných lidí uměleckého života, studoval gymnázium v Chrudimi a filosofii a estetiku v Praze. Od roku 1938 se trvale usadil ve Slatiňanech. V Pardubicích měl mnoho přátel, za kterými rád zajížděl a občas novinářsky leccos o nich zajímavě a klípkově neformálního napsal. V prvé řadě to byl primář dr.Fr.Mesány a jeho žena. Při této ediční příležitosti vzpomněla jsem si na nekrolog, který J.John napsal a uveřejnil 20.11.1939 v Lidových novinách.
