Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Z ARCHIVU PARDUBICKÝCH CÍRKEVNÍCH TAJEMNÍKŮ - 1. část
Ve státním okresním archivu v Pardubicích je několik archivních kartonů „pozůstalých“ po roku 1990 zrušeném církevním referátu ONV. Chci tu poděkovat Mgr. Ladislavu Hlouškovi, řediteli SOkA, za laskavé svolení k jejich prostudování.
Po únorovém puči (1948) nastala v ČSR pro křesťanské církve velmi nepříznivá situace, nejhorší však pro církev římskokatolickou, protože měla své vedení za hranicemi ve Vatikánu, jenž byl komunistickou propagandou V. Kopeckého a A. Čepičky nazýván „agenturou amerického imperialismu“. Na papeže Pia XII. (vl. jménem E. Pacelliho) byly jako na přesvědčeného antikomunistu sbírány pomluvy, jež měly zpochybnit jeho odmítavý vztah k nacismu (podobně se to odehrávalo i ve vztahu ke královéhradeckému diecéznímu biskupovi M. Píchovi, jemuž podléhal pardubický vikariát i arciděkanství v Kostelní ulici u sv. Bartoloměje).
Roku 1949 komunisté založili t. zv. Státní úřad pro věci církevní (SÚVC) v čele s agentem NKVD Z. Fierlingerem. Tehdejší ministr spravedlnosti Gottwaldův zeť A. Čepička připravil církevní „Zákony“ č. 218/Sb. O hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností a vládní nařízení č. 219 o vztahu státu a římskokatolické církve. Byly zřízeny nové funkce t. zv. okresních a krajských církevních tajemníků (OCT a KCT) při okresních a krajských národních výborech (ONV a KNV). Tito tajemníci měli v popisu práce „fízlovat“ státem registrované církve, psát t. zv. situační zprávy, a hlavně sledovat religiozitu ve společnosti včetně přihlášek žáků na náboženství. Komunistický stát získal bohužel i ochotné kolaboranty z řad kléru v čele s J. Plojharem, jenž vytvořil t. zv. Mírové hnutí katolického duchovenstva (MHKD). Plojhar se upil k smrti na sovětské ambasádě v Praze při oslavách VŘSR roku 1981. Byla sledována práce kněží s mládeží, což stát nerad viděl, a hrozilo se za to paragrafem, zv. MAŘENA (t. zv. maření státního dohledu nad církvemi). Za to hrozilo odebrání státního souhlasu k duchovenské činnosti. Stát si zavazoval kněze přísahou věrnosti, za což jim poskytoval žebrácké platy, neboť majetek církve byl zkonfiskován. Někteří biskupové byli internováni včetně primasa českého arcibiskupa pražského Josefa Berana (1888-1969). Nástupcem hradeckého biskupa Mořice Píchy (1869-1956) se stal tajně vysvěcený Karel Otčenášek, jenž po svém věznění byl trpěn pouze jako obyčejný farář! V rámci t. zv. Akce K byly uzavřeny kláštery. Církev tak měla být zahnána do ilegality a stát se zabýval plány na prohlášení Církve československé za národní církev.
Literatura:
- Svoboda – A. Tučková – V. Svobodová, Spiknutí proti republice, Melantrich 1949.
- Svoboda – J. V. Polc, Kardinál J. Beran, Vyšehrad 2008.
I.
Římskokatolická církev v Pardubicích očima OCT v 50. a 60. letech
Motto:
Katolictví obstálo už několikrát. Bylo tak i po válce třicetileté i po válkách napoleonských. Z tohoto důvodu je dnes boj proti katolictví zcela pochybený… Boj proti katolictví je dnes šílenost.
Emanuel Rádl, O německé revoluci, vyd. J. Leichter Praha 1933 (2. vyd. Masarykův ústav AV ČR 2003 v edici E. Broklové).
Tato varující slova napsal sice významný český filozof E. Rádl ve 30. letech 20. století, kdy se A. Hitler stal v Německu říšským kancléřem, ale Rádlova slova se stala aktuálními i po válce, kdy čs. komunistický totalitní stát rozpoutal roku 1949 novou štvavou kampaň proti katolictví pod egidou A. Čepičky. Podívejme se na konkrétní projevy t. zv. církevní politiky komunistů v okrese Pardubice.
17. srpna 1950 začala v Pardubicích na Zborovském náměstí likvidace Salesiánského ústavu, jehož ředitelem tehdy byl P. Jan Vtípil, SDB (nar. 12.7.1901 v Krouně u Skutče). 1/ Ve funkci arciděkana v Pardubicích tehdy ještě působil známý Mons. Vincenc Šetina (nar. 6.5.1876 v Břehách u Přelouče). Církevní referentkou mající v gesci likvidaci Salesiánského ústavu byla soudružka Božena Jiroutová, jež po Listopadu 1989 jevila velmi aktivní zájem o členství v pardubické pobočce obnovené Masarykovy společnosti. Do dubna 1951 byli administrátory pardubického arciděkanství p. Otto Šrůtek (nar. 1922) a P. M. Pavlík (nar. 1925), jež oba církevní referát ONV považoval za lidi stále ovlivňované odstraněným V. Šetinou. Další administrátor P. Jindřich Fajman (bytem Pardubice, Sezemická ul. čp. 1011) byl v letech 1951-53 pověřen likvidací kaple sv. Václava na Skřivánku, již chtěli salesiáni transformovat na farní kostel pro skřiváneckou oblast. Fajman nebyl vybrán náhodně, šlo totiž o aktivního člena KSČ!
Roku 1951 uvedl církevní tajemník JNV v Pardubicích do funkce biskupského vikáře na arciděkanství v Pardubicích P. Rudolfa Kopeckého (nar. 20.5.1914 v Rohozné), jenž přišel do Pardubic z Bohdanče, kde byl i členem JZD! Úřad mu předával administrátor P. Otto Šrůtek (nar. 14.7.1922 v Červeném Kostelci). Již od roku 1950 se stal kostelníkem u sv. Bartoloměje p. Andrle, pověřený vzhledem k nedostatku katechetů i výukou náboženství. Andrle se stal známou pardubickou figurou i kvůli své náklonosti k dobrému pití. Posilou vikáři R. Kopeckému se stali dva mladí kaplani – Jaromír Röhrich a Václav Zemanec, o nichž se ještě zmíním dále. 2/
Bývalý pardubický arciděkan Mons. Vincenc Šetina žil tenkrát v Poděbradech (čp. 888), odkud 4. ledna 1954 zaslal do Prahy dopis Státnímu úřadu pro věci církevní (SÚVC) ve věci prohlídky své korespondence StB, při níž mu byly zabaveny i hrobové smlouvy týkající se hrobových míst jeho otce Vincence, strýce Václava a jeho ženy Anny. 8. ledna 1954 si stěžoval na vikáře R. Kopeckého u OCT v Pardubicích, že mu nechce vydat velký obraz sv. Václava (dílo akad. malíře F. V. Danihelky z roku 1936, viz foto), který byl původně určen pro dragounský pluk č.8 knížete Václava Svatého. Šetina za obraz zaplatil 1 000 Kč a umístil jej na schodech do 1. patra pardubického arciděkanství, protože roku 1939 přišla nacistická okupace Pardubic a dílo zůstalo na arciděkanství. Podle sdělení M. Charbuského byl obraz v 90. letech deponován z Přelouče na radnici do Bohdanče.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2021
