ZAJÍMAVOSTI A KURIOZITY KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA V PARDUBICÍCH - 11. část

Upozornění! Již několikráte objevily se stížnosti, že mnozí majitelé zahrad v Pardubicích mají zachvácené jabloně krvavou mšicí a nestarají se o to, aby stromy náležitě očistiti nechali. (šlo o tzv. Vlnatku krvavou, Erisoma lanigerium, která způsobuje při přemnožení deformaci koruny, plodů, zmenšení velikosti plodů apod., pozn. autora). Připomíná se všem majitelům jabloní, že podobné jednání se bude přísně stíhati a bude vyslána komise po všech zahradách, která dostane nařízení, aby každý podobný případ zaznamenala a k potrestání ohlásila.[1]

Nejstarší rukavice na světě! Nejstarším párem rukavic světa byly nesporně ony, které byly objeveny v hrobce krále Tutankhamona (dnes se píše Tutanchamona, nález z podzimu roku 1922, britský archeolog Howard Carter, Údolí králů, pozn. autora). Toto úctyhodné stáří oněch rukavic bylo dosaženo tím, že rukavice do hrobky vloženy nebyly vůbec nošeny…ale výrobky rukavičkáře Josefa Svobody, Pardubice, Pernštýnské náměstí, vzhledem k prvotřídní kůži a zaručenému zpracování, možno každému tak dlouhý čas, ne-li déle nositi. Doporučujeme každému osobně vyzkoušeti![2]

První žena, která dostala povolení od Národní Obrany k letu v balónu, je slečna Jarmila Červenková z Pardubic. Stalo se tak při autozávodech u Milovic v Podkrkonoší. Letěla plných 2500 m a ujišťovala nás, že neměla ani špetku trémy, ale naopak, byl pro ni první let v balóně chvilkou opravdového zážitku, na nějž se nezapomíná![3]

Ctěné dámy! Svůdnou nožkou zraky mužů zvábíte, jestliže si střevíčky u Kohna koupíte Prodejna W. Kohna, Pardubice, passage.[4]

Hubení krys v Pardubicích. Na základě usnesení městské rady ze dne 26. 10. 1927 bude v nejbližších dnech v celém městě prováděno hubení krys odborným systémem na vědeckých základech vypracovaných společnosti RATIN, dr. Passer a spol. v Praze. Majitelé domů se žádají, aby byli sami neb jejich zástupci, pokud možno osobně líčení přítomni a vyšli všemožně orgánům jmenované firmy vstříc. Podotýká se, že preparáty jsou vyráběny za stálého úředního dozoru a jsou jak lidem, tak i domácím mazlíčkům naprosto neškodné. Mezi krysami propukne během několika dnů nákaza a úbytek krys bude patrný až během několika dnů.[5]

Vánoční stromek republiky stal se již symbolem a poetickým doplňkem vánoční poesie a naše město bude míti 21. 12. příležitost obdivovat se a radovati z mohutného, zářícího vánočního stromu, postaveného tentokráte na Wilsonově třídě. Strom 16 m vysoký, je darován správou okresního velkostatku z lesů u Studánky a bude v pondělí 19. 12. skácen, do města dopraven   a vztyčen vojíny železničního pluku. Protektorát vánočních oslav převzala městská rada          a okresní správní komise. Strom zářiti bude ve prospěch trpících a potřebných našeho města     a okresu celý týden.[6]

Záhadná sebevražda! V minulých dnech se na sportovním stadionu otrávila lysolem M. Henzingerová, která přijela do Pardubic hledat práci. Práci sice našla, ale místo, aby do ní nastoupila, tak se otrávila![7]

Americká vzducholoď Los Angeles připravena k novému letu. Geniální konstruktér                 a odvážný pilot, jichž jména se pečlivě tají, připravují zaoceánský let na trati Pardubice – New York. Nesnadno jest nezasvěcenci proniknout v tajemný ruch, jehož je plná pardubická sokolovna. Jen tolik můžeme prozraditi obecenstvu, že let má býti podniknut 4. 2. 1928,          o jeho podrobnostech informují pozvánky, které možno získat v insertní kanceláři p. Františka Kořínka, Wilsonova třída.[8]

Umělecký večer Mobi Urbanové, 13leté hluchoněmé tanečnice, dne 8. 2. v Městském divadle pořádaný, slibuje býti jedním z nejlepších večerů letošní koncertní sezóny. Tato mladá umělkyně přichází do Pardubic po velkém úspěchu v Praze, Táboře a Hamburku, kde všude získala vřelého přijetí pro svoje taneční mění. Bližší informace na plakátech (fotografie tanečnice se objevila ve Východu 4. 2., č. 5, s. 7, dále ve Východu 11. 2, č. 6, s. 5, pozn. autora).[9]

Výroba pardubického perníku před sto lety. Ve výkladní skříni vystavil Josef Šimon, majitel perníkárny v Pardubicích, ukázky pardubického perníku podle starých forem, které jsou uloženy v městském muzeu vlastivědném. Výrobky daroval J. Šimon muzeu a budou vystavovány.[10]

Nemístná dobročinnost! V minulých dnech večer byl jsem na Wilsonově třídě svědkem, kterak malé děvče s chlapcem neodbytně až dotěrně obtěžovali promenující obecenstvo           o almužnu. Upozornil jsem, že je nemístná tato dobročinnost a že naopak mládež kazí. Po obdržení peněz děti běžely k výkladu ke světlu a po zjištění hodnoty honem utíkaly si koupit plněné bonbony. Jindy pozoruji na hlavní třídě chlapce školou povinného, jak na novostavbě škrábe oplzlosti. Ptám se, jestli ho to učí ve škole, a dodávám, že by zasloužil pár pohlavků![11]

Reklama jest jistě účelná věc, je však třeba, aby byla též správně řešena. Nelahodí však ta různá blikátka na způsob lučních světýlek, hned mrknou, pak zase zhasnou! Zraku to není příjemno a pak každý to nesnese. Rovněž návěstní tabulky mají míti správnou volbu místa. Na Wilsonově třídě proti paláci „Na kopečku“ na kandelábru umístěna je plechová tabulka tak nízko, že za deště chodec si může deštník o ní přeraziti, nepřihlížejíc ani k leknutí. Je to maličkost, ale zmínky to zasluhuje![12]

V posledním čase stýská se na to, že se v hostincích používá většinou číšnic. Prostituce se zrušila, a tak se zdá, že se vyhání ďábel belzebubem! Ty spořádanější žijí v soukromí, neb jsou na bytě, majíce různé kurzy a živí se tím, že nějakého „máka“ nachytají, udělají si s ním vážnou známost, pak se s ním dostanou do jiného stavu a aby nemusela být hodně svatba, za tisíc korun si od toho pomohou, jednou, dvakrát, podle toho, jak je „mák“ hloupý. Takových kunšoftů si taková „černá víla“ drží hned několik. A když stav jejich klesne na nulu, podá žalobu za neoprávněné zrušení slibu manželského a následkem uniklé škody diktuje si určitou částku, kterou „mák“ smírnou cestou menší částkou raději uhradí, aby se vyhnul skandálu. Potrefení by však měli věc oznámiti na patřičném místě, aby příslušné úřady s takovými prostitutkami po právu naložily.[13]

Pokus sebevraždy! Ve středu (15. 2., poz. autora) přijel do Pardubic ženatý zedník Josef Ladýř z Rychnova. Na nádraží týž den v 10. hodin dopoledne skočil pod vlak. Šťastnou náhodou však přejeta mu byla pouze noha. Zraněný odvezen byl do okresní nemocnice, kdež mu musela být rozdrcená noha amputována. Nešťastník nechce udati důvod svého sebevražedného pokusu.[14]

Pamětní deska prvního českého aviatika ing. Jana Kašpara. Na jeho rodném domě Veselce v Pardubicích (hotel Veselka zbourán v roce 1972, pozn. autora) má býti odhalena při jubilejní výstavě sportovní v Pardubicích v roce 1929 (Celostátní výstava tělesné výchovy       a sportu byla pak uskutečněna až v roce 1931 – pozn. redakce). Ve valné hromadě Pardubického aviatického klub bylo projednáno, že nejvhodnějším uctěním památky ing. Jana Kašpara bude  zasazení desky na jeho rodném domě podle návrhu B. Dvořáka. Deska ze švédské leštěné žuly zasazena bude na rohu Veselky do předměstí Zeleného. Nad deskou bude bronzová busta ing. J. Kašpara. Umělecké vypracování bylo svěřeno akad. sochaři M. Bašemu z Pardubic, jehož umělecké výtvory zaručují práci cennou a trvalou.[15]

Fordův vůz model 1928 byl vystaven v továrních místnostech Hübner a Opitz v Pardubicích v Rašínově třídě. Nádherný vůz nejdokonalejšího zpracování překvapí netoliko svou účelností a výstavností, ale i cenou. Je opravdu záhadou, jak možno Američanům vyrobit tak levně, čehož u nás ani zdaleka nelze dosáhnouti. Neměly by naše firmy domácí usilovně hledat toto tajemství úspěchu? Krásna fordka těšila se po oba dny zasloužené pozornosti obecenstva.[16]

Bída o desetihaléře na Pardubicku. Dochází k nám stížnosti, že v drobném obchodě už po mnoho neděl nedostává se desetihaléřů. Bůh milý ví, kam se stahují a proč, snad je předělávají na pětihaléře. Mezi žebráky a dráteníky existuje prý dohoda, že nebudou pětihaléře dávat za větší zpět, aby je nemuseli přijímat almužnou – si non vera…Jisto je, že náš nejvyšší mincmistr nedělá dobře, když nám nedává do obchodu peníz, který potřebujeme do obchodu, a naopak dává bít penízek, o který ani obchodník ani žebrák nestojí.[17]

Dryáčnický prodej léků proti žlučovým kaménkům. Bylo zjištěno, že jakási Marie Rotter z Mnichova zasílá důvěřivým lidem prášek proti žlučovým kaménkům za 80 Kč, který neobsahuje prý nic jiného než zažívací sodu v ceně několika haléřů. Poněvadž se zřejmě jedná o klamání obecenstva, žádám za laskavé a bezplatné uveřejnění ve vašem časopisu, aby důvěřivé obecenstvo nestalo se tak předmětem vydírání.[18]

                                                                                                                          (pokračování)