V PARDUBICÍCH PŘIBYLY DALŠÍ STOLPERSTEINY

V rohovém domě č. p. 529 v Polské ulici žila před válkou rodina obchodního zástupce Richarda Kačera (nar. 1879). S manželkou Idou (nar. 1892) měli jedinou dceru Helenu (nar. 1925). Rodina byla ale jinak poměrně široce rozvětvena a většina příbuzných žila v Holicích. Také Kačerovi, podobně jako většina pardubických Židů, dostali v závěru roku 1942 výzvu, aby se dostavili na shromaždiště v budově obchodní akademie, odkud v ranních hodinách dne 9. prosince 1942 nastoupili do transportu s označením Cg směřujícího do ghetta v Terezíně. Richard Kačer zemřel krátce po příjezdu do Terezína, Ida Kačerová s dcerou Helenou byly v lednu 1943 transportovány z Terezína do Osvětimi, kde byly po příjezdu zavražděny.

Na místě novodobé přístavby k budově střední průmyslové školy elektrotechnické na začátku ulice Karla IV. stával před asanací staré Karloviny dům č. p. 14, obývaný rodinou Freundovou. Eduard Freund (nar. 1877) byl spolumajitelem firmy Kartona, která v Milheimově ulici vyráběla krabice, kartonáže a další papírové výrobky. S manželkou Emilií (nar. 1877) měli dceru Boženu (nar. 1908) a syna Eugena (nar. 1909). Božena Freundová díky tzv. smíšenému manželství deportaci do koncentračních táborů unikla. Eugen Freund za okupace navázal spojení s výsadkem Silver A, kterému dodával informace o tovární výrobě v Holicích. Za odbojovou činnost byl dne 2. července 1942 popraven na Zámečku. Rodiče Eduard a Emilie Freundovi byli v prosinci 1942 odesláni do Terezína a o rok později dalším transportem do Osvětimi, kde oba zahynuli, pravděpodobně ihned po příjezdu.

Celkem osm kamenů bylo osazeno u domu č. p. 77, dnešního sídla krajské knihovny na Pernštýnském náměstí. Nacházejí se před vstupem do domu ze Zelenobranské ulice. Dům od 2. poloviny 19. století náležel rodině Marka Österreichera, muže, který se významně zasloužil o ustavení pardubické židovské náboženské obce, vybudování jejího sídla i o výstavbu synagogy. Na počátku okupace v domě žili vdovy a někteří potomci Markových synů Gustava a Bertholda. Spolu s nimi zde bydlela také paní Markéta Zenkerová (nar. 1893), pocházející z Bečova nad Teplou, která v Pardubicích nalezla nový domov po odstoupení pohraničí Německu v důsledku Mnichovské dohody. Také tito lidé byli nejprve nedobrovolně přesídleni do Terezína a následně do Osvětimi. Vdovy Leokádie (nar. 1857) a Berta (nar. 1866) Österreicherovy dožily v Terezíně, ostatní obyvatelé tohoto domu byli zavražděni v Osvětimi.

Poslední dva letošní kameny připomínají před domem č. p. 4 na Pernštýnském náměstí památku manželů Rudolfa (nar. 1909) a Hany (nar. 1921) Gottliebových. Rudolfův dědeček přišel do Pardubic ve 2. polovině 19. století a zařídil si v tomto domě obchod smíšeným zbožím, který po něm převzal syn Karel, Rudolfův otec. Rudolfova manželka Hana Adlerová pocházela z Vysokého Mýta a do Pardubic často jezdívala na návštěvy k příbuzným. Podrobné informace o jejím životě poskytují dva dochované svazky deníku, který si jako dospívající dívka vedla. Při návštěvách Pardubic se seznámila také se svým budoucím manželem, za kterého se provdala v říjnu 1939. Krátké manželství zůstalo bezdětné a Rudolf a Hana Gottliebovi zemřeli společně v lednu 1943 v Osvětimi.     

Finanční prostředky pro výrobu a položení Stolpersteinů také v letošním roce poskytlo město Pardubice a přislíbilo tomuto projektu podporu i do dalších let. Na rok 2022 je u příslušné nadace pro Pardubice již objednáno osm kamenů. Termín jejich instalace se bude odvíjet od případné účasti pana Demniga. Velice rádi bychom jej v Pardubicích v příštím roce při pokládce jeho kamenů přivítali, snad to poměry konečně umožní.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2021