Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Okénko pro hosta - Josef Schneider
Dnes hovoříme s panem Josefem Schneiderem, bývalým šéfem čs. redakce rozhlasové stanice Svobodná Evropa, dnes členem Klubu přátel Pardubicka.
1/ V jakém období Jste pracoval v RFE?
Ve Svobodné Evropě jsem byl plných 30 let, od roku 1953 do roku 1983.
2) Kdy a proč jste odešel z Československa?
To bylo na jaře 1949, když mi komunisté zakázali veškerou novinářskou činnost. 3) Jaký byl Váš podíl na vysílání RFE a které významné spolupracovníky byste rád připomněl?
Do Svobodné Evropy jsem přišel až dva roky po jejím založení, protože jsem tenkrát byl zrovna v Austrálii. Všechna lepší místa už byla obsazena, a tak jsem se musel probíjet tak říkajíc od píky: od písaře přes redaktora po šéfa oddělení zpráv a potom od asistenta ředitele přes českého spolušéfa až po šéfa celé tenkrát ještě československé stanice. Z kolegů, se kterými jsem za ta léta spolupracoval, nejraději vzpomínám na svého prvního šéfa v oddělení zpráv Františka Melouna, starého novinářského kozáka z Melantricha, na šéfredaktora zahraničních pořadů Zdeňka Eliáše, na tvůrce katolického náboženského vysílání dr. Alexandra Heidlera čili Otce Křišťana, z těch pozdějších třeba na Slávu Volného, Lídu Rakušanovou a ovšem Karla Kryla, kterého jsem sám do našich služeb přijímal a s nímž jsem se dost osobně pak sblížil.
4/ Vaše jméno bývá spojováno se stávkou v RFE v roce 1960. Proč k ní došlo a jak skončila?
Vlastně ani nešlo o stávku, nýbrž o protestní akci. Nejdříve se postavili slovenští redaktoři proti slovenskému asistentu Vladimíru Graňcovi, kterého si vybral nový šéf československé stanice Osvald Kostrba. Protestovali právem, neboť to byl člověk pochybného charakteru, doslova hochštapler, který se nakonec dostal do vězení za rozsáhlé manipulace s ruletou v německých i zahraničních hernách. Nový šéf však na něm lpěl, a tak se k protestu, namířenému už i proti šéfovi a jeho metodám přidala také početná skupina českých redaktorů. Mezi nimi jsem byl i já. Dostali jsme ultimátum, ale až na Jaroslava Dreslera jsme všichni odmítli protestní memorandum odvolat, a tak jsme byli na hodinu propuštěni. Stanice ovšem nemohla bez nás přežít a mimo to se aféra dostala do německé a americké veřejnosti, takže jsme za pár týdnů bylí zase zpátky. Zato odešel nový šéf se svým slovenským asistentem a na jeho místo se z důchodu vrátil Julius Firt.
5/ Jaká byla podle Vašeho názoru role Pavla Minaříka v RFE? Odcizil skutečně důležitě dokumenty z archivu J.Firta?
Pavel Minařík byl docela slušný hlasatel, sice bez valného vzdělání, ale s jistou přirozenou inteligencí. Od začátku byl mi sice nápadný jeho nevšední zájem o všecko, co se v československém oddělení dělo, ale přičítal jsem to jeho ctižádosti. Proto mě překvapilo, když se v Praze představil jako profesionální rozvědčík. Já jsem si až do poslední chvíle myslel, že ho naverbovali, až když se dostal pro těžkou a zaviněnou atomobilovou nehodu do svízelné situace. Dokumenty, se kterými se po návratu domů vytasil, se týkají různých programových projektů a politických analýz a nemají aspoň ve své původní podobě se špionáží nic společného. Patřily většinou v té době už důchodci Juliu Firtovi, který ve své důvěřivosti přijal Minaříkovu nabídku, že mu uspořádá soukromý archív.
6) Jste pro přestěhování RFE z Mnichova do Prahy? Jakou roli může podle Vás sehrávat RFE v postkomunistická éře?
Přestěhování Svobodné Evropy do Prahy pokládám za pěkné symbolické vyvrcholení její úspěšné práce. Česká redakce se v Praze může ještě zasvěceněji zabývat domácí scénou a se svým zahraničně politickým rozhledem, který získala za všechna ta léta na Západě, jistě nadále významné přispěje k informovanosti českého posluchače. Mimo to je ještě živým dokladem amerického zájmu o nezávislou a demokratickou Českou republiku a celou střední Evropu. Už proto má RFE i v devadesátých letech důležitou funkci.
7/ Jaký je Váš vztah k Pardubicím? Jak se Vám naie město líbí ve srovnání například s městy v SRN?
Neberte to, prosím Vás, jako lichotku, ale čím déle jsem v Pardubicích, tím víc k nim Inu. Hlavně mě uchvacuje, jak rychle se oprašují z toho letitého socialistického rmutu a jak se vypořádávají s tím, že se pomalu, ale jistě stávají velkoměstem. Pravda, srovnatelná města na Západě mají například víc obchodních domů a restaurací, ale třeba zase ne takové pěkné historické jádro a takové půvabné divadlo a nesmějte se, prosím, mluvím ze zkušeností - tak spolehlivou městskou dopravu.
8/ Jaký je Vái názor na stávající úroveň časopisu našeho klubu? Mohl byste do něj něčím také přispět?
Před časopisem Klubu přátel Pardubicka už dávno smekám (má sestra to dosvědčí), a to nejen co do obsahu, ale i co do neobyčejně pečlivé úpravy. Velmi rád pro něj něco napíšu-třeba nějakou vzpomínku? Děkuji Vám za rozhovor a těším se na další spolupráci s Vámi.
