Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Slavnostní večer k poctě ing. Jana Kašpara
Večírek Aviatického družstva Pardubice se konal dne 8.června 1911 v saloncích hotelu Střebský na Královské třídě. Slavnostního večera k oslavě úspěšného letu inž. Jana Kašpara se zúčastnili zástupci okresního úřadu, městské rady, členové ADP a početná skupina přátel aviatiky, zvláště pak místních dam. Večer zahajoval starosta města a předseda ADP inž. Josef Prokop projevem, ve kterém vyzdvihl významné úspěchy českého inženýra na poli "oboru nové technické práce", veřejně prospěšné pro sportovní Pardubice. Slavnostní projev na závěr ukončil těmito slovy: "Vážený pane inženýre Kašpare, jsem šťasten, že vám mohu tlumočit blahopřání všech členů Aviatického družstva a pardubických občanů a že mohu jejich jménem ocenit význam vašeho úspěchu a předat vám nejvyšší vyznamenání našeho klubu, stříbrný věnec, jako trvalou upomínku na 13.květen 1911, na let aeroplánu, dlouhý 120 km, z Pardubic do Prahy, který jste s úspěchem vykonal na českém stroji vaší konstrukce."Následoval mohutný potlesk a po nastalém tichu se inž. Jan Kašpar pozvedl, aby převzal vzácný dar a poděkoval všem těmito slovy: "Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji vám za prokázanou poctu a hned v počátku se omlouvám za krátkost svého vystoupení. Je-li mně dnes dopřána možnost srdečně poděkovat všem členům Aviatického družstva a občanům svého rodného města Pardubic za uspořádání tohoto nezapomenutelného večera a za čest, jež se mně a tím i Aviatickému družstvu dostala, vděčím za své dosažené úspěchy jen svému otci..." a při tom se otočil směrem do početného obecenstva na místo, na které se hned upřely zraky všech přítomných a všechna ústa vyslovila jedno jméno "starý pán, Kašparův otec..."
Sál na chvíli oněměl a po krátkém zamyšlení se inž. Jan Kašpar znovu a zcela nezvykle dlouze rozhovořil o své aviatické činnosti, o nové konstrukci svého aeroplánu a o dojmech z úspěšného letu z Pardubic do Prahy. V krásné a zajímavé improvizaci oživil znovu vzpomínky na první velkou cestu českého aeroplánu. " ... motor bezvadně připravený mistrem Novotným běžel jak hodinky. Aeroplán natočený proti slabému rannímu vánku se dal na moje znamení "pusťte!" do pohybu. První skoky se tlumily ve vzrostlé trávě, která bičována větrem od vrtule se pokládala pod koly aeroplánu a vytvářela za ním dva v trávě vytlačené pruhy. Ty se začaly přerušovat a tam, kde končily, jsem se v aeroplánu vznesl. Pomalu stoupám, stáčím se a po okruhu ve výšce 120 m nalétávám do směru Popkovice, Staré Čivice, Valy, Přelouč, Kolín, Český Brod a odtud již nesleduji terén a netrpělivě v dálce vyhlížím, kdy se objeví Praha.
Po startu pode mnou, v ranním šeru, rozeznávám na cestách a podél letiště velké množství diváků. Vidím plašící se koně dragounů poručíka Ovčičky, vytrvalého návštěvníka našeho aerodromu. Neustále se orientuji a vyhledávám doprovodné auto. To je však již daleko za mnou a najednou zůstávám ve svém letu zcela sám. Dole vidím pravidelně rozestavěné stromy podél silnic, huňaté lesy, domky krásně čistě omalované, pole pečlivě obdělané a někde, pod záblesky vycházejícího slunce pod čistou klenbou oblohy, na slabě ozářených lukách, pasoucí se dobytek. Řeky, mosty, potoky, rybníky a mokřiny jsou mi dobrými orientačními body a jsou k rozeznání i z výšky 400 m, ve které právě letím. Nařídil jsem si co nejlepší zplynování u motoru. Monotónní hluk motoru mě neustále oblévá a vysiluje až k sladké únavě. Od neustálého sledování a vyhledávání své polohy v prostoru mě pojednou přepadá únava očí.
Po několika minutách letu slyším, že mi ochabuje motor. Vpouštím do něho okamžitě novou velmi bohatou směs a ta vzápětí oživuje motor. Náhle mé zase přepadá zima a otupuje mne hukot motoru. Orientuji se již než podle slunce, Labe a železniční trati Pardubice-Praha
Následovalo mnoho dotazů a odpovědí. Po té přišla volná zábava a mezitím přípitky na zdar rodného města a pardubické aviatiky. Číši pozvedl i baron Artur Kraus. Byla to velmi známá, rázovitá postava pardubického veřejného života. Baron Kraus snesl do Pardubic vše, co se kde nového objevilo ve světě a mělo vztah k bouřlivému rozvoji techniky. Měl rád sport, tenis, propagoval kulturu a zasloužil se o výstavbu pardubického divadla, do kterého však nikdy nevkročil, neb jej za jeho zásluhy ani nikdo nepozval k jeho slavnostnímu otevření. Vlastnil motocykl Hildebrand a Wolf-můller, hvězdářský dalekohled a amatérskou hvězdárnu ve svém domě. Zálibu měl v historických zbraních a když začal létat Lilienthal, sledoval jeho lety. Když Lilienthal zahynul, odkoupil z jeho pozůstalosti jeden z jeho kluzáků, na kterém sám zkoušel létat. Uznával toliko let člověka, uskutečněný vlastní silou, máváním a k tomu vykonstruoval i vlastní ornitoptéru.
Obsluhoval též bezdrátovou telegrafii a přijímal časový signál vysílaný z pařížské hvězdárny. Při svém přípitku na zdar aviatiky uvedl: "Byl jsem hodně nedůvěřivý k pokusům inženýra Kašpara a až teprve vzlétl a úspěšně letěl, získal si plně moji důvěru k jeho letecké činnosti. Proto také jsem první zprávu o úspěšném letu na "circuit fermé" ihned rozšířil do celého světa ..."
Připíjelo se na zdar sportovní žurnalistiky a přítomný redaktor Jaroslav Kalva přijal toto uznání jako vzpruhu k další popularizaci aviatiky.
Kašpar též poděkoval přítomnému redaktoru Neodvislých listů redaktoru Štěpánkovi, který v místním tisku věnoval mnoho stránek aviatickému hnutí v Pardubicích a Kašparově letecké činnosti, pak také místním fotografům, kteří jeho první lety zvěčnili na svých fotografiích. Za zvuků "výborného Schlemrova salonního orchestru" a přátelského besedování se večer protáhl až do ranních hodin a rozcházel se za zvuků Chopinova Loučení.
