Zveme Vás

11.05.2024 09:00

Nemošická stráň

Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.

typ akce: Přírodovědné vycházky

12.05.2024 07:40

Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou

Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

12.05.2024 08:35

Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem

Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

15.05.2024 18:00

Stavební vývoj Pardubic

Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.

typ akce: Hovory o Pardubicku

19.05.2024 07:05

Letohrad - Kopečková pouť

Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Kategorie aktualit

Archiv aktualit

Pardubické parforsní hony II.

1866 – 1913
Za barona F. Zedwitze byl v Pardubicích posádkou opět husarský pluk č.9 knížete Františka Lichtensteina /od Června roku 1854 do roku 1866/. V letech 1864 -1866 byl přidělen tomuto pluku hrabě Nicola Pajacevič, pozdější generál a inspektor jezdeckých útvarů v rakousko-uherské armádě, který zemřel jako velitel posádky v Pešti. Taká rytmistr hrabě Gundakar Wurmbrand, pozdější ministr obchodu v koaliční vládě a nadpor. Ritter von Zajtzek /původem Slovák/, pozdější polní maršál-poručík, patřil k tomuto pluku a zúčastnil se pravidelně honů. Od tohoto posledně uvedeného účastníka pocházejí dosud zachované karikatury z parforsních honů /jsou v hipologickém muzeu ve Slatiňanech/.
Při jednom honu dne 1.12.I865 byl jelen smečkou zahnán do Labe a železničního mostu u Rosic a než přijeli jezdci na břeh řeky, spatřil kníže Rudolf Lichtenstein nějakého muže ve vodě, který pravděpodobně doufal v odměnu a chtěl jelena chytit do ohlávky. přesto, že sám nebyl zcela střízlivý. Proto byl již blízek utonuti. Kníže hned seskočil s koně, skočil do vody, aby muže zachránil. Jelikož sám nebyl dostatečně vytrvalým plavcem, začal se i on topit a musel se rychle vrátit ke břehu. Zatím hrabě Stockau skočil do vody a zachránil tonoucího muže. Při tom mu v posledních tempech záchrany muže pomáhali ještě kníže Hohenlohe a princ Benjamin Rohan. Tito čtyři jezdci, kteří do vody skočili, obdrželi v upomínku na tento statečný Čin od ostatních přítomných jezdců každý po jednom bičíku se šlehounem. Na bičících byla vyryta jména dárců.
Podruhé vystupoval hrabě Stockau jako zachránce při jednom honu, který byl veden po silném nočním mrazíku v okolí Zižína. Tam musel hrabě Jaroslav Sternberg projet se svou dcerou kněžnou Rosou Hohenlohe skrz bažinu v místech poblíž Chrudimky. Bažina byla pokryta ledem, který koně jezdců probořili. Koně se propadli, jejich jezdci spadli. Také kůň kněžny padl, zůstal ve vodě ležet a nemohl vstát, takže byl blízek utonuti. Teprve potom, když se koně podařilo vytáhnout a dostat na pevnou zem, bylo zjištěno, že je na jedno oko slepý a tím se vysvětlilo, proč nemohl vstát. Ležel totiž ve vodě na tá straně, kde měl zdravá oko, takže nic neviděl. Hrabě Stockau vynesl z hluboké bažiny kněžnu. Ta mimo studenou lázeň ae ještě zranila ostrým ledem v obličeji. Na nose měla řezné rány.
Polní taženi v roce 1866 zastavilo zcela honehní provoz. Po ukončeni tažení vrátil se kníže Egon Thurn-Taxis jako plukovnib - po ručík a vystoupil z aktivní vojenská služby. Převzal smečku psů od vdovy po baronu Zedwitzovi i e psatodem Hillnannem a tím také mastrovsví. Pokud se týká Hillmanna, je zajímavá, že na počátku polního tažení byl obviněn jako pruský Špion a jako takový byl uvězněn. Jelikož se však toto obviněni nepotvrdilo, byl opat propuštěn na svobodu.
V důsledku pruská okupace na podzim roku 1866 a v důsledku cholery byly hony konány na podzim roku 1866 v Konigsheiden a Bratislavy, v Uhrách a tamtéž také na jaře roku I867. Teprve od podzimu roku I867 byly hony konány v Pardubicích. Hillmannovym pomocníkem tyl tehdejší slavný a populární překážkový žokej a pozdější trenár v Alagu Hansi Priess^ Tento zvítězil později táž ve Velká pardubická steeplechase v roce 188$ na koni Abracadabraca. Druhým pomocníkem byl Angličan Rendeom, který po odohodu Hillmannově se stal psovodem. Za Rendsoma byli pomocníky Hansi Priess a Adolf Jiroutek. Ten sice tehdy odsluhoval svoji vojenskou službu, přesto však byl svým velitelem hrabětem Josefem Waldateinest pro honební sezonu uvolněn na dovolenou. Waldstein sám byl velmi aktivním účastníkem pardubických parforsních honů.
Toto nová mastrovství přivedlo do Pardubic zcela nový směr v parforsních honech. Princ Egon Thurn-Taxie jako výtečný jezdec a sportman byl velmi snaživý a chtěl hostům ukázat jen dobrý sport. Z Anglie povezeni noví psi, dosud nejrychlejši. Věichni lidé kolem smečky /Rendsom, Hansi a Adolf/ byli výtečnými jezdci, kteří rychlosti psů se přizpůsobili a dobře je řídili a mezi sebou dobře spolupracovali. Jako výstroj používali Červených kabátů s modrým sametovým límcem. Tato jejich výstroj se udržela až do převzetí mastrování hrabětem Jindřichem Larischem.
Původně na červených kabátech i na vestě se nosily knoflíky ze žlutého kovu, na kterých byly jeleni parohy a pod tím jméno „Pardubice". Za prince Egona byly zavedeny žluté klenuté knoflíky s monogramem a písmeny "P.H.C." značící „Pardubitzer Hunting-Club" /Pardubicky honební spolek/. Vtipný hrabě Jaroslav Sternberg, který neměl rád podobná novoty, vyložil zkratku P.H.C. jako „Pardabitzer Hunde-Club", což znehodnocovalo poslání a vykládalo se posměšně jako psi klub nebo společnost. Pozdější master Jindřich Larisoh zavedl plochá knoflíky s vyrytou zkratkou „P.H.". Také nahradil modrý límec psovoda a jeho pomocníků límcem Červené barvy.
Princ Egon byl nejen výtečný, ale i elegantní jezdec. Obzvlášť poskytoval hezký obraz, když jel na svém oblíbeném valachu „Johann von Leyden", který pocházel z hřebčína Labhorn auf der Senné. Na tomto koni je také vyobrazen na obraze Emila Adama, který se nalézal v hařmanomšsteckém zámku /dnes v hipologiokém muzeu ve Slatiňanech/-viz strJ64. S uvedeným kpnšm získal Egon Thurn-Taxis mnoho vítězství v dostizích proti plnokrevným koním. Na obraze Adamů je zachycena i tehdejší celá pardubická parforsní společnost. Nejsou tu však zachyceni všichni Členové této společnosti. V létě roku 1867 zemřel jeden ze zakladatelů pardubického parforsu a jeden z nejstarších podílníků, kníže Vincenc Auersperg. Také princ Franz Liechtenstein nebyl v té době zdráv. A konečně již zmíněný hrabě Nioola Pejacevio, patřící k účastníkům již před rokem 1866. V té době byl na jiném služebním místě. Přes to si občas rád zajel do Pardubic, kde několikrát se zúčastnil honů na koních Kinského. .
Naproti tomu kníže Carl Oettimgen, hrabe Ernst Waldsteina Rudolf Chotek, kteří jsou na obraze, již v té době se honů nezúčastňovali, avšak platili akcie a to byl jistě důvod, proč byli na tomto obraze portrétováni.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1993, číslo 3-4.