Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Obrázky z minulosti Pardubicka - 8.
Úhřetická Lhota První písemná zmínka o vsi je z r. 1340. Její mateřskou obcí byly Úhřetice na Chrudimsku, které bývaly samostatným zbožím se tvrzí. Archeologické nálezy potvrzují její pravěké osídlení. Jak naznačuje jméno Lhota, vznikla ves později, když novým osadníkům byly poskytnuty pozemky zboží Úhřetického na mírném návrší za potokem Olšinkou (Novohradkou) „na lhůtu“. Nálezy žárových hrobů i zde svědčí o dávném osídlení. Pramen mluví o dějinách obce velmi skoupě. Dle historika Josefa Sakaře byla jejich držiteli knížata Minsterberská, synové Jiřího z Poděbrad, kteří měli i Kunětickou horu aj. statky v okolí Pardubic. Ti ves
za 250 uherských zlatých zastavili Štěpánovi Andělovi z Ronovce. Od něho Lhotu získali Pernštejnové, kteří ji včlenili do pardubického panství. R. 1504 je Lhota zmiňována ve smlouvě Viléma z Pernštejna a Mikuláše z Mezilesic (Medlešic) a na Tejnci o „kus řeky Dvakačovické dolů nade Lhotou Úřetickou“. S pardubickým panstvím přešla Lhota r. 1560 do majetku české komory. R. 1588 patřila k rychtě dašické a měla 12 osedlých. Za 30tileté války byly zničeny 3 usedlosti ze 12. Pro víru zběhl z gruntu r. 1635 Jakub Novák, jinak Čížek, a děti zanechal obci.
Uhersko
První písemná zmínka o Uhersku je z r. 1308 v souvislosti s porážkou NěmcůŠvábů v bitvě mezi Turovem a Opočnem českým vojskem vedeným Ctiborem z Uherska a Zámrsku. Dle jednoho mínění název obce prý nemá nic společného s Uhry, ale pochází od slova hořetí – staročesky „horati“. K němu byla připojena předložka u, za stara au nebo také hu. Koncovka -sko značí krajinu. Původní jméno tedy bylo Auhersko, Huhersko, Uhorsko, to znamenalo místo nebo úhor po vypáleném lese.
Ovšem prof. dr. F. Musil v článku „Ke vzniku Uherska“ / ZKPP 5-6/1998 / uvádí, že původ Uherska je ještě starší a souvisí skutečně s usazením uherských zajatců. Český kníže Břetislav I. (1034 – 1055, zemřel v Chrudimi) podnikal výboje na Moravu, do Polska a Uher. Lze předpokládat, že přivedl zajatce a usadil je, jak bylo obvyklé, na nejzazším okraji osídleného území. Tak na Pardubicku vznikly Moravany, Hedčany u Dašic (zajatci z Polska) a Uhersko. Ty osady zřejmě měly být východiskem dalšího osidlování území podél Loučné na východ, kudy procházela komunikace na Moravu. Ovšem tou byla Trstenická stezka vedoucí jižněji, na níž vznikla Chrudim, Vraclav, později Vysoké Mýto. Pokud Uhersko vzniklo již v pol. 11. stol., naskýtá se možnost s ním ztotožnit některá nelokalisovaná místa z listin z 11. – 13. stol. Jedná se především o lokalitu „Vgerczy“, kterou benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce daroval r. 1078 kníže Vratislav II. a která se znovu připomíná jako „Vgerzco“ r. 1160 při potvrzení majetku kláštera králem Vladislavem I. S Uherskem může být také spojena lokalita „Vgerci“ ze závěti Kojaty Hrabišice z r. 1227, kterou Kojata, držící jih dnešního Pardubicka, odkazuje svému družiníkovi Vojslavovi. Pak by bylo možno uvažovat, že onen pověstný Ctibor by mohl být potomkem Vojslava. Ovšem dle statistických údajů obcí je první písemná zmínka o Uhersku až z r. 1349. Je tedy ještě více sporných otázek kolem jména a počátků této významné obce, patřící do r. 1949 k Vysokomýtsku, kterým by historici měli věnovat pozornost.
Rosice nad Labem
Rosice patřily klášteru opatovickému a byly jeho významným hospodářským střediskem již před první zmínkou o Pardubicích. Dle pověsti Rosice bývaly velkou osadou na místě nazývaném „na Bahenci“. Nedaleko ostrova „Tůnice“ prý stával panský nebo klášterní pivovar, což mají připomínat zde odkryté staré zděné základy. Naproti faře za Labem byly podle pamětní348 ZPRÁVY KLUBU PŘÁTEL PARDUBICKA
ků zbytky zdí a příkopu, snad pozůstatek nějaké neznámé tvrze. Tvrz měla v Rosicích být ve 14. stol. a byla sídlem vladyků z Mrdic, jejichž rodná tvrz stála u Klešic nedaleko Heřmanova Městce. Poblíž čp. 27 se v řečišti nalezly zbytky dřevěných pilotů, na nichž podle tradice stál mlýn, který byl zničen požárem. Dle toho byly Rosice starší než Pardubice a asi významnější do r. 1340, kdy Pardubice jsou již nazývány městem. Jako farní obec jsou Rosice uváděny r. 1350 v záznamech o farních obcích přidělených novému biskupství litomyšlskému. Kostel a fara tu ale bývaly již dříve. Prvním farářem byl Zdych, druhým Lukáš. R. 1436 byly Rosice s celým opatovickým panstvím připsány Divišovi Bořkovi z Miletínka, který jeho centrem udělal Kunětickou horu a panství se pak nazývalo Kunětickohorské. Za Pernštejnů to panství splynulo s pardubickým a pak již Rosice sdílejí historii s Pardubicemi. Původní dřevěný kostel r. 1583 vyhořel a ještě téhož roku byl znovu vystavěn za pana Adlsbacha z Damsdorfu, hejtmana pardubického panství. Proti častým povodním byly Rosice a větší část jejich pozemků již dávno chráněny hrázemi. Na sever od vsi býval násadní rybník Rosický, dnes vysušený. Po jeho hrázi, která jej oddělovala od rybníka Semtín, vede bohdanečská silnice.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 11-12.
