Zprávy 11-12 / 2009

Česká pošta vydala 2. ledna 2009 poštovní známku s objevitelem písma pro slepce. Byl to Louis Braille (1809 – 1852). Dodnes písmo nese jeho jméno. Na obálce prvního dne byl připomenut i pardubický rodák K. E. Macan s dodatkem, že šlo o průkopníka české slepecké kultury. Autorem návrhů byl Pavel Dvorský a rytcem pak Jaroslav Tvrdoň. Nás pochopitelně zajímá K. E. Macan. Sluší se dodat, že to byl pedagog, hudební skladatel a osvětový pracovník. Jeho zásluhou byla vylepšena hudební anotace v Braillově písmu. Byl i autorem první české slepecké knihy Jitřenka. V Klárově ústavu nevidomých rozšířil žánrově i tématicky knihovnu. Když založil tiskárnu Český slepecký tisk, tak právě v rámci tiskárny se stala základem veřejné knihovny pro nevidomé. V roce 1917 začal vydávat časopis Zora, který vychází dodnes . Je potěšujícím zjištěním,…

Perníkáři, to jsou – jak známo – obyvatelé Pardubic. Pobočka tohoto klubu v Praze patří k největším místním krajinským sdružením – čítá dnes 44 aktivních členů a stále přibývají noví. Tyto dnešní Pražáky spojuje jejich identita ke stejnému kraji, kde prožili své dětství nebo kus života. Rádi se v Praze scházejí několikrát do roka a na svých schůzkách podnikají exkurze do svého mládí a do svých vzpomínek. Jsou hrdi na své Pardubice a pro své perníkové město nelitují svého času ani námahy. Vybudovali si regionální knihovnu, pomáhají svému městu na dálku, propagují a podporují vše, co má původ v jejich městě a co zvyšuje jeho prestiž. V červnu si na svoji schůzku pozvali slavného pardubického patriota, proslulého dálkového plavce Jana Nováka. Tento fenomenální sportovec se připravoval na přeplavání kanálu La Manche právě v…

31. srpna by se letos dožil 120 let pardubický lékař MUDr. Prokop Jícha. Narodil se 31. 8. 1889 v Kutné Hoře jako syn středoškolského profesora. Vystudoval klasické gymnazium v Praze, Křemencově ulici. Po skončení studií na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze nastoupil v roce 1913 jako sekundář v pardubické nemocnici. Za I. světové války byl jako lékař velitelem nemocničního vlaku na italské frontě. Později se jako lékař dostal do Albánie a nakonec do Terezína, kde byl mimo jiné ošetřujícím lékařem těžce nemocného Gavrilo Principa, který spáchal v r. 1914 atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Po válce se vrátil zpět do pardubické nemocnice. Lékařskou praxi zahájil v roce 1919 jako venkovský lékař v Lázních Bohdaneč. Odtamtud se vrátil zpět do Pardubic jako úřední lékař nově zřízeného Ředitelství…

Kráčíme-li v Pardubicích Štrossovou ulicí od hlavní křižovatky směrem ke Kostelíčku, upoutá nás po levé straně kousek za křižovatkou velká výloha firmy František Kváč –prodej řetězů ČZ. Málokdo dnes ví, že jde již o čtvrtou generaci Františků Kváčů a zároveň tradiční pardubickou firmu, která kdysi patřila mezi významnější pardubické podniky a která stále na stejném místě v letošním roce slaví již 110 let od svého založení. Jejím zakladatelem byl v roce 1899 František Kváč, syn Jana Kváče, který pocházel z Třemošnice, kde se tento rod dodnes vyskytuje. František Kváč (první generace) tehdy opravoval především zemědělské stroje. Jeho provozovna byla na stejném místě, na kterém se nachází dnešní firma, jen s tím rozdílem, že se tu dnes již neopravuje, ale jen prodává. Ten měl čtyři syny: Františka (druhá generace, 1903-1980),…

Úhřetická Lhota První písemná zmínka o vsi je z r. 1340. Její mateřskou obcí byly Úhřetice na Chrudimsku, které bývaly samostatným zbožím se tvrzí. Archeologické nálezy potvrzují její pravěké osídlení. Jak naznačuje jméno Lhota, vznikla ves později, když novým osadníkům byly poskytnuty pozemky zboží Úhřetického na mírném návrší za potokem Olšinkou (Novohradkou) „na lhůtu“. Nálezy žárových hrobů i zde svědčí o dávném osídlení. Pramen mluví o dějinách obce velmi skoupě. Dle historika Josefa Sakaře byla jejich držiteli knížata Minsterberská, synové Jiřího z Poděbrad, kteří měli i Kunětickou horu aj. statky v okolí Pardubic. Ti ves

R. 1996 pokračovala zvýšená aktivita Společnsti zaměřená hlavně na to, aby se Pardubice staly při připravovaném novém územním uspořádání ČR sídlem jednoho nového územně správního celku, jak se tehdy komplikovaně označovaly dnešní kraje. Měly se tak patrně odlišit od starých komunistických krajů, kdy Pardubice patřily pod násilně vytvořený Východočeský kraj, který je těžce poškodil. Snahy Společnosti byly zaměřeny dvěma směry. Ovlivnit Parlament, prostřednicvím několika málo Pardubicím přátelských poslanců. Parlament nebyl příliš nakloněn reorganizaci a zcela nerevolučně se zpočátku přikláněl k zachování totalitních krajů, což se ve značné míře daří dodnes. Druhým směrem bylo působení na představitele města, aby vyvíjeli větší aktivitu pro to, aby se Pardubice opět staly, již potřetí, krajským městem. Také občané nejevili v tom…

Ve druhé polovině třicátých let minulého století – přesnějí řečeno v r. 1938 – se v Československu konaly tzv. komunální volby, tj. volby do městských a okresních zastupitelstev. V jednotlivých okresech pardubického volebního kraje se uskutečnily ve dnech 22. a 29. května a ještě 12. června 1938. V samotných Pardubicích došlo k volbám 12. 6. t.r. a tak tomu bylo pravděpodobně i v dalších městech a obcích pardubického okresu. Nás v této studii zajímají předně volby v Pardubicích a pak v přilehlých – tehdy samostatných – obcích, které později tvořily tzv. Velké Pardubice. Do volebního zápasu před 12. 6. 1938 vstoupilo v Pardubicích osm politických stran, které usilovaly o zastoupení ve dvaačtyřicetičlenném městském zastupitelstvu. Z nich uspělo sedm, Národní obec fašistická nízkým počtem hlasů nezískala ani jeden mandát v…

Stáří je vybaveno významným darem: poskytuje čas na hezké vzpomínky z prožitého života. Zpravidla jsou to vzpomínky na osoby, které jsme měli rádi a které měly rády nás. Vždyť i jedno staré moudro nám říká, že i pro kouzlo vzpomínek stojí za to žít. Při běžném procházení termínů v kalendáři, připadajících na prázdninové období, zastavil jsem se očima u data 5. července. Zde jsem měl v diáři poznamenáno – 33. výročí úmrtí JUDr. Pavla Theina. Po odložení diáře jsem se v klidu ponořil do vzpomínek na tohoto šlechetného člověka – velkou osobnost v divadelní, historické a vlastivědné oblasti-, se kterým jsem prožil určitou etapu totalitní doby ve stavebnictví. Když jsem si procházel klubové „Zprávy“ z dávné minulosti /č. 9–10 roč. 1976 a 1-2 roč. 1988 „Vlastivědné abecedy Dr. Theina“/, zjistil jsem, že v jeho životopise zůstává…

„V noci 5. 8. 1924 konal v ranních hodinách noční hlídač, 42 letý Jan Adámek z Jesničan na nádraží v Pardubicích v topírenském obvodě službu, při které, jdoucí podél železničních kolejí, zakopl a byl v pase přejet několika nákladními vagóny, které byly na onu kolej posunovací lokomotivou posunuty.“ Vlak Adámka na místě usmrtil. Zanechal po sobě ženu a dítě. „Na dvou nebezpečných místech okresní silnice u nás objevily se nedávno výstražné tabulky s nápisem „Auta 6 km.“ Je žádaná rychlost snad až příliš malá, ale rozumnému stačí, aby se dovtípil. Jest s podivem, že se na několika silničních záhybech zdejších nestala dosud větší nehoda. Předejíti ji, jest účelem zmíněné výstrahy. Neučiní-li se ani takto přítrž zbrklému ježdění městem, nezbude, než-li důsledně pokutovati, jinak pozdě bycha honiti.“

O spojeneckých náletech na Pardubice v roce 1944 bylo napsáno mnoho. Nejvíce pardubickým archivářem Zdeňkem Bičíkem (ZKPP 1973-1987, Nálety na Pardubice, Letectví a kosmonautika, Pochodeň atd.), ale také M. Vostatkem, O. Ulrichem, F. Dosoudilem, C. Benešem, V. Matouškem, M. Huňáčkem (ZKPP 1975-2004), dále Milošem Charbuským (Pardubické noviny 1994), byla vydána publikace Letecká válka nad Čechami (Východočeské muzeum Pardubice) a samozřejmě řada dalších článků a publikací od různých autorů. Většinou bylo vše popsáno, vysvětleno a objasněno, zejména po otevření britských archivů. Proto se omezím jen na ty nejdůležitější údaje – zejména o nočním náletu na Pardubice v noci 22. července 1944. Zdeněk Bičík ve své brožurce NÁLETY NA PARDUBICE 1944 (vydalo PKO a KMVČ Pardubice 1984) píše: „Pardubice v této souvislosti získaly smutný…