NS Nedošínský háj
Tržek – NS Nedošínský háj – Velký Košíř - Litomyšl. Délka trasy 7 km. Odjezd ČD R+Os 8:06 h. Návrat Bus+ČD 14:55 h. Vede J. Votrubová. Společná vycházka týmu B pro méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Křížová cesta Hnátnice a Žampach
Hnátnice – Křížová cesta – Žampach – Letohrad. Délka trasy 16 km. Odjezd 9:06 hod. vlak ČD+LEO, návrat 16:01 hod. ČD. Ved. M. Jansa. Společná vycházka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
CHKO Žďárské vrchy
Oldřiš – Dědek – Borovská poznávací stezka – Borová u Poličky. Délka trasy 7,5 km. Odjezd ČD 7:54 h. Návrat Bus+ČD 14:55 / 15:18 h. Vede J. Votrubová. Společná vycházka týmu B pro méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Z Rožďalovic do Kopidlna
Rožďalovice – Bučický rybník – Mlýnec – rybníky Bílý a Šutrák – Kopidlno. Délka trasy 13 km. Odjezd 8:03 hod. vlak ČD, návrat 18:04 hod. ČD. Ved. L. Kvapilová. Společná vycházka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Jaroměř – město tří řek
Smiřice –Jaroměř. Délka trasy 14/11 km. Odjezd 8:09 hod. vlak ČD, návrat 15:51 hod. ČD. Ved. Z. Řehák. Společná vycházka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Božská Ema Destinová (1878 - 1930) a Pardubice
V našem městě existují dvě fámy s vazbou na „božskou Emu“ – tvář Génia
na průčelí Východočeského divadla od sochaře B.Kafky je prý její tvář (Kafka
skutečně vytvořil její sochařský portrét) 0/ a starosta a továrník ing. Josef
Prokop byl prý takovým Eminým ctitelem, že ji prý požádal o ruku. Jde o staré
pověsti pardubické či o cosi, co má reálný základ? Nevíme a odložme bádání o
těchto věcech na později…Pozitivně však víme, že jako již renomovaná pěvkyně navštívila naše město třikrát (roku 1918, 1922 a 1926) a že o jejích vystoupeních zanechaly zasvěcené referáty pardubické noviny národně demokratické strany „Východ“.
„Ema Destinnová (1878-1930) vystupovala v pardubickém Městském divadle 18. a 19. října 1918. Na repertoáru bylo dílo B. Smetany, Dvořáka, Bendla, písně Jindřichovy, Kovařovicovy, Zamrzlovy. „Slavný host náš dopřál nám opravdu neobyčejný požitek svého úchvatného umění pěveckého, které stojí na vrcholu naprosté dokonalosti a které posluchače uvádí v úžas/…/. Jako v opeře nemá pěvkyně naše vůbec žádné snad sobě rovné, tak i na koncertním podiu uchvacuje a strhuje.“ (Východ, 1. listopadu 1918). Během prvního večera zazněla i skladba dirigenta Josefa Charváta působícího ve východočeském angažmá. Druhý večer věnovala Destinnová svým vlastní písním. Divadlo bylo dle recenzenta do posledního místa vyprodáno. Další vystoupení zaznamenáváme už ve zrekonstruovaném divadle v listopadu roku 1926.“
V roce 1922, v V. ročníku své existence, přinesly 8. července v č.28 na s. 2 anonci, že téhož dne (v sobotu) E. Destinnová vystoupí ve 20 hodin „ve dvoraně hotelu Zlatá štika“ za doprovodu klavírního virtuóza prof. Zdeňka Davida. V následujícím čísle (č. 29 z 15. 7., s. 3) přinesly stručnou recenzi jejího vystoupení, z níž se dozvídáme, že pořadateli jejího koncertu byly pěvecké sbory „Pernštýn“ a „Ludmila“. Na programu koncertu byly m.j. Händlova árie z Rinalda, písně F. Schuberta, A. Dvořáka, J. Jindřicha a Čajkovského romance „Žal“, prof. David hrál skladby E. Griega, F. Chopina i své (Sousedskou a Polku Fis-dur). Podle recenze publikum uspořádalo slečně Destinnové nadšené ovace. O druhém koncertu „Božské Emy“ konaném 24. listopadu 1926 referoval „Východ“ (roč. IX.) 4. prosince t.r. (č. 49, s. 3). Pěvkyni doprovázel na klavír hudební skladatel J.Jindřich, jenž také zahrál dvě sóla. Na programu měla Ema Destinnová m.j. Kuncovy písně, Kovařovicovu Slováckou (na vlastní slova), Dvořákovu Žalo dievča, staroitalskou Lote pur dicesti (tu pěvkyně musela dokonce opakovat) a Jindřichovy písně Zvadlý květ a Nucturno. Zazněla i operní árie od C. Saint-Säense Samson a Dalila, jež proslavila pěvkyni za jejího paříšského turné roku 1901. Druhý koncert E. Destinnové v Pardubicích byl součástí jejího turné 20 koncertů po republice. 1/
Roku 1979 natočil filmový režisér Jiří Krejčík podle scénáře Z.Mahlera o E.Destinnové životopisný film „Božská Ema“, v němž postavu pěvkyně výborně zahrála slovenská herečka Božidara Turzonovová (zpívala G.Beňačková). Málokdo ví, že E. Destinnová nebyla jen slavnou pěvkyní, byla též vynikající klavíristkou a houslistkou, ovládala 4 evropské jazyky, z nichž též překládala. Na zámečku ve Stráži nad Nežárkou, kde žila od roku 1914 (za první světové války dokonce pod dohledem c.k. tajné policie!)vytvořila také svou nejrozsáhlejší a nejzdařilejší literární práci – román „Ve stínu modré růže“. Vyšel roku 1924 a byl oceněn i literární kritikou. Zemřela 28. ledna 1930 v nemocnici v Českých Budějovicích po záchvatu mrtvice. Pohřbena je na vyšehradském Slavíně. 2/ Její přítel z mládí (období tzv. Omladiny) pardubický advokát JUDr. Václav Hrbek byl účastníkem jejího druhého koncertu v pardubickém divadle (1926) a po jejím úmrtí zveřejnil ve „Východě“ (č. 6 z 8 .2. 30, s. 1) své osobní vzpomínky nani, jež zveřejňujeme v plném znění. 3/
Poznámky:
0/ Přípravnou studii B. Kafky na „Géniovi“ na průčelí VČD bylo vidět na výstavě VČG v Pardubicích „České umění přelomu 19. a 20. století ze sbírek VČG v Pardubicích“, otevřené od 16. 6. do 13. 11. 2011.
1/ Miroslav Pospíšil: Veliké srdce – Život a umění E.Destinnové, vyd. Praha Supraphon 1974, s. 135.
2/ Tamtéž, s. 150-151.
3/ V roce 2011 uspořádalo Muzeum B. Smetany v Praze na Novotného lávce výstavu předmětů z její pozůstalosti.
