Zprávy 1-2 / 2012

Pro vznik moderního průmyslu byly na Pardubicku a v celém regionu východních Čech vytvořeny vhodné podmínky.1 V první polovině 19. století byly východní Čechy typicky zemědělským krajem. Ve druhé polovině 19. století pak agrárně průmyslovou oblastí. Ve východočeské oblasti vznikal převážně spotřební průmysl s velkou rozdrobeností do celé řady měst a obcí. To platilo i pro Pardubice. I když postupem doby mnohá specifická výrobní odvětví vynikla, ponechal si onu vysokou „oborovou členitost“ pardubický průmysl vlastně až do dnešní doby.

V našem městě existují dvě fámy s vazbou na „božskou Emu“ – tvář Génia na průčelí Východočeského divadla od sochaře B.Kafky je prý její tvář (Kafka skutečně vytvořil její sochařský portrét) 0/ a starosta a továrník ing. Josef Prokop byl prý takovým Eminým ctitelem, že ji prý požádal o ruku. Jde o staré pověsti pardubické či o cosi, co má reálný základ? Nevíme a odložme bádání o těchto věcech na později… Pozitivně však víme, že jako již renomovaná pěvkyně navštívila naše město třikrát (roku 1918, 1922 a 1926) a že o jejích vystoupeních zanechaly zasvěcené referáty pardubické noviny národně demokratické strany „Východ“.

V sobotu 17. září 2011 se v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích uskutečnil podzimní koncert festivalu Le Quattro Stagioni s názvem „Pocta Mistru Josefu Sukovi“. Josef Suk mladší – vnuk hudebního skladatele Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka – se narodil v Praze 8. srpna 1929 a zemřel na začátku léta 8. července loňského roku v nedožitých 82 letech. Tento virtuóz a světoznámý český houslista studoval u profesorů Jaroslava Kociána, Norberta Kubáta a Karla Šneberga. Vedle významné sólové dráhy se především zaměřil na hudbu komorní. Již jako student působil jako primárius v Pražském kvartetu a později založil s klavíristou Janem Panenkou a violoncellistou Josefem Chuchrem Sukovo trio, pojmenované po jeho dědečkovi. S triem absolvoval mnoho koncertů doma i v zahraničí a nahrál mnoho skladeb.

Uhersko je obec, která leží na trati z Pardubic do Chocně. Návštěvník Uherska je bezesporu překvapen jednou neobyčejnou skutečností. Řada domů v obci je vyzdobena rozměrnými sgrafity s různými náměty. Autorem byl místní rodák profesor Alois Mudruňka. Protože se už o jmenovaném na těchto stránkách psalo, pak aspoň toto: Alois Mudruňka se narodil 12. 9. 1888 (+ 3. 4. 1956 v Praze). Byl absolventem pražské UMPRUM, kde studoval u prof. Dítěte a Maška. Později tam zastával funkci asistenta pro ornamentální kreslení a posléze i profesora. V letech 1916- 1918 působil na Státní keramické škole v Bechyni. Z jeho dílny pocházela řada děl, jako byly návrhy plakátů, kostelních oken, akcií, poštovních známek, bankovek, navrhoval i mozaiky aj. Nejdříve k bankovkám. Podílel se i na čs. bankovkách, navrhoval je i pro Litvu. U nás se…

Když jsem se v létě 2011 zabýval podrobněji studiem okolností stávky v Telegrafii Pardubice roku 1941, od níž uplynulo 60 let, nemohl jsem opomenout ani dva starší články bývalých členů komise regionálních dějin při OV KSČ v Pardubicích – stať bývalého předsedy MěstNV ing. Jindřicha Klimeše „Co předcházelo stávce v Tesle před 40 lety“ ze září 1981 1/ a studii dr. Františka Dosoudila „55 let od stávky dělníků a zaměstnanců podniku TELEGRAFIA Pardubice ze září 1996. 2/ Jejich porovnáním zjistíme, že dr. Dosoudil ostřeji vidí podíl německého sociálního referenta v Telegrafii Josefa Kaupy (1890 – 1946) na perzekuci účastníků stávky. Nahlédněme tedy ještě jednou na události přes 60 lety očima zachovaných dokumentů. Jde o spis J.Kaupy z agendy Mimořádné lidové soudy (MLS) sign. 862-46, karton 70 o 208 foliích deponovaný ve Státním…

Rok 1933, pokrač. „Krádež v reklamním stojanu byla spáchána na Wilsonově třídě dne 2. 2. Ze skříně, která byla vypáčena, byly odcizeny boty firmy KOVO (známá obuvnická pardubická firma Kovařík a Vokřínek, značka „Ibis“, poznámky, P.B.). Už je mají! V neděli 5. 2. zatkla pardubická policie pachatele vloupání do temnějšího skladiště firmy Bratři Zikmundové, které se stalo v noci z 1. na 2. 2. Tentokrát pachatelé odcizili velké množství pohonných látek. Jsou to Josef Štekl z Nových Jesenčan, Vojtěch Vašák z Jesničánek a B. Růžek z Pardubic. Zatčení se ke krádežím doznali.

Po osvobození 9. května 1945 bylo oficiálně povoleno po dobu jednoho týdne používat protektorátní známky. Po 16. květnu pak bylo nařízeno vyplácet poštovné v hotovosti až do doby vydání nových československých známek. Proces proměny pošty v květnu 1945 je pěkně představen na příkladu opatovické pošty: Na první obálce ze dne 11. 5. 1945 je legálně použita známka s Hitlerem a je použito protektorátní razítko s dvojjazyčným textem Opatovice – Opatowitz. Druhá obálka byla z Opatovic přepravena o tři dny později – 14. května. Stále bylo možno používat známku s Hitlerem, ovšem razítko již bylo upraveno – obsahuje pouze české jméno města a německý nápis byl obroušen.

Květa Vokolková odešla na věčnost V sobotu ráno 3. září zemřela ve Staré Boleslavi Květa Vokolková. Byla posledním ze sourozenců významné pardubické rodiny Vokolkových. Na svět přišla před více než devadesáti lety, 5.března 1921 v rodině pardubického tiskaře Václava Vokolka. Jejími bratry byli Vlastimil (tiskař a vydavatel krásných tisků), Vojmír (výtvarník) a Vladimír (spisovatel). Dlouhých 70 let bydleli Vokolkovi v domě Za Pasáží a Květu jsem poznal právě zde, zhruba před dvaceti lety. Tenkrát mě do tohoto bytu přivedl kamarád a pamatuji se, že zde byli i jiní mladí lidé. Často a rádi jsme sem chodili, protože tu vládla příjemná a svobodná atmosféra. Květa se v té době starala o bratra Vojmíra a zapojila se také do práce v ekumenické organizaci Středisko křesťanské pomoci, kde nezištně působila několik let.

Dne 29. září 2011 zemřel ve Zlíně Ing. Jan Lamper ve věku 81 roků. Po studiích dostal umístěnku jako ekonom do Pardubic, kde pracoval nejdříve na UMĚ a posléze zakládal ve VCHZ Synthesia n.p. Semtín obchodně technické služby. V práci byl zdatný ekonom a dobře se s ním pracovalo. Jeho paní učila na Dukle ve škole. Měl dva syny, z nichž jeden je novinář. Po čase přešel do Rubeny Náchod a posléze do Zlína, kam se z Pardubic přestěhoval i s rodinou. Samozřejmě po roce 1968 měl potíže a přeškolil se na práci s počítačem. Protože se narodil v Malenovicích, měl ke Zlínu srdečný vztah. Stal se tak kronikářem města Zlína a kupodivu i na těchto stránkách se objevil jeho článek. Šlo o vzpomínky vozky, který ve válce roku 1866 jel s rekvírovaným koňským povozem až do Pardubic. Ing. Jan Lamper měl pochopitelně stále kontakt na Pardubice a…

Na státní svátek 28. října 2011 se k nám donesla smutná zpráva o úmrtí pardubického rodáka – spisovatele a diplomata Jiřího Gruši (nar. 1938) při operaci srdce. Všichni, kdo jsme jej znali, víme, jak měl rád své Pardubice. Volný Evropan, v letech 2003-09 prezident PEN – klubu a v letech 2005-09 ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, se rozloučil s českými čtenáři esejí „Beneš jako Rakušan“ (vyd. Barrister a Principal 2011). Čest jeho památce!