Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letadlový motor Anzani ve Východočeském muzeu
Někdy na samém začátku 70. let XX. století získal pracovník Východočeského
muzea v Pardubicích Ing. Ctirad Beneš na Střední průmyslové škole strojnické
v Chrudimi pro muzeum vrak tříválcového motoru Anzani. Nikdo nepochyboval,
že je to motor po Ing. Janu Kašparovi, tím spíše, že tato strojnická průmyslovka
dříve sídlila v Pardubicích. O tom, jak a kdy se motor dostal na tehdy ještě
pardubickou průmyslovou školu, však patrně není nic bližšího známo. Lze předpokládat,
že vrak motoru, je-li opravdu po Kašparovi, se do školy musel dostat
nejspíše v první polovině 20. let. Motoru chybí dva ze tří válců, nemá klikovou hřídel, chybějí písty a ojnice, jediný dochovaný válec nemá ventily ani ventilový rozvod. Přes značnou neúplnost se však jedná o velmi vzácný doklad začátků létání v Pardubicích. Také nevíme, v jakém stavu se motor na průmyslovou školu dostal, neboť některé součásti z něj mohly být demontovány až ve škole, kde mohly sloužit jako samostatné učební pomůcky a léty se mohly ztratit nebo si po čase nikdo nepamatoval, že patří k tomuto motoru. Zda byly „zapomenuté díly“ ve sbírkách chrudimské školy v době, kdy Ing. Ct. Beneš motor přebíral, už dnes asi nelze zjistit. Dosti dlouhou dobu si nikdo nepovšiml, že kliková skříň nese nevelkou, ale výraznou stopu toho, že motor byl zasažen ohněm. Toto poškození ovšem znamená, že motor byl „účastníkem“ požáru na pardubickém letišti-cvičišti, k němuž došlo v časných ranních hodinách dne 9. srpna roku 1911. Tento požár zcela zničil hangár bratří Čiháků a zasáhl i menší hangár Aviatického družstva v Pardubicích, který stál v jeho blízkosti. Nevíme přesně, kde tyto hangáry stály, podle některých dosud nedostatečně ověřených údajů však můžeme soudit, že to bylo kdesi v prostoru dnešní ulice K vápence.
Na fotografii požářiště hangáru bratří Čiháků jsou patrné trosky letadla či letadel, a také tříválcový motor Anzani; zdá se však, že je to jiný typ motoru než ten, který se dnes nachází ve sbírkách Východočeského muzea, ostatně z údajů dobového tisku, byť ne zcela spolehlivých, lze soudit, že Čihákové měli motor o výkonu 35 k/26 kW, kdežto Ing. Kašpar měl ve svém originálním Blériotu XI. 76 motor téže firmy, avšak o výkonu jen 24 k/17,8 kW.
Vedle zcela zničeného hangáru bratří Čiháků je však na fotografiích patrná prkenná stěna sousedícího hangáru Aviatického družstva v Pardubicích, a je tedy zřejmé, že tento hangár byl vážně poškozen, avšak neshořel „do základů“. Podle zpráv dobového tisku (například Čas, Praha, č. 219 z 10. 8. 1911) v tomto hangáru požár „zničil (…) Bleriotův stroj inž. Kašpara. Je to loňský stroj inž. Kašpara, na němž létal loni v Praze“. Doklady, které mám k dispozici, mi nedovolují přesněji poznat rozsah škod jak na hangáru, tak škod na uvedeném letadle. „Zničen“ totiž nemusí znamenat „totálně zničen“, ale může to také znamenat „tak závažně poškozen, že už nestojí za opravu“ nebo „nelze ho opravit“. V každém případě však škoda na letadle musela být značná. Můžeme se domnívat, že u hangáru se následkem ohně propadla střecha, nejspíše hořící, která dřevěný drak letadla podstatným způsobem poničila, kompaktní kovový motor z toho však mohl vyjít pouze poškozen (tak jako motor bratří Čiháků ve zcela zničeném hangáru), ač už také nebyl k potřebě. Přitom stěny hangáru, alespoň některé, mohly zůstat aspoň zčásti zachovány. Snad se časem podaří nalézt další doklady, které nám dovolí bližší určení rozsahu škod na hangáru i na letadle, stejně jako přesnější polohu obou hangárů.
V Leteckém archivu Národního technického muzea jsou doklady, které nám přeci jen něco málo řeknou. Těch pár dokladů se nachází nikoli v pozůstalosti Ing. Jana Kašpara, nýbrž v pozůstalosti Ing. Gustava Fingera, a proto zatím trochu unikaly pozornosti (LA NTM, kniha inventární číslo 43).
Prvním z dokladů je korespondenční lístek Jaroslava Kalvy, zaslaný pravděpodobně Ing. G. Fingerovi jako správci leteckých sbírek Technického muzea ve Schwarzenberském paláci, datovaný 15. listopadu 1911. Redaktor Kalva v něm píše: „Při poslední mé návštěvě v Pardubicích sdělil mně inž. Kašpar, že by byl ochoten původní svůj Anzani motor, který požárem stal se pro aviatické účely neschopným a pak porouchané křídlo, s nimž provedl let Pardubice-Praha věnovati vzduchopl. oddělení techn. musea a prosím tudiž o laskavou Vaši zprávu, zda nabídku tuto akceptovati račte.“ Finger pravděpodobně odpověděl 17. listopadu, znění odpovědi však neznáme a nevíme, zda toho dne psal J. Kalvovi nebo Ing. Kašparovi či oběma. Z další korespondence okolo tohoto návrhu se patrně dochovalo pouze torzo.
Dne 23. prosince téhož roku 1911. se Fingerovi ozval přímo Ing. Jan Kašpar dopisem, v němž sděluje: „Velectěný pane inženyr Odpuste že Vám až dnes píši. Váš ct. dopis jsem obdržel na cestě do Prahy a chtěl jsem s Vámi osobně mluviti a proto jsem Vám na Váš dopis neodpověděl. Poněvadž jsem ale v Praze na to opomenul a pak jsem byl delší čas v Paříži činím tak nyní. Motor i součástí Vám zašlu po svátcích direktně na tech. museum.“ Další doklady, alespoň zatím, neznáme, vyjma následujícího dopisu.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2012.
