Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Heydrichiáda 70 let - 2. část
Navázat kontakt s pražským Ústředním vedením odboje domácího
(ÚVOD), dále se škpt. Václavem Morávkem a také s dalšími výsadky, tedy
ANTHROPOID a SILVER B, zaměstnávalo velitele kpt. Alfréda Bartoše víc než
zpravodajská činnost. Na začátku března mohl ohlásit do Londýna spojení
s Gabčíkem a Kubišem. Podstatně obtížnější bylo dostat se k Morávkovi a jeho
prostřednictvím především k agentovi A – 54, Paulu Thümmelovi z pražského
abwehru (německé vojenské špionáže). Po informaci z Londýna vyslal „Freda“
Bartoš svoje mladé pardubické spolupracovnice Táňu Hladěnovou a Hanu Krupkovou zamanželkou
plk. Bohumila Bočka, Zdenou. Zatímco manžel
působil na ministerstvu národní obrany exilové vlády v Anglii, paní Bočková žila
u svých rodičů v Praze. Při prvních návštěvách nereagovala ani na heslo, ani na
jména pražských odbojářů. Až předem ohlášená relace ve vysílání stanice „Volá
Londýn“, zlomila její nedůvěru. Od 3. října roku 1941, kdy tragicky skončilo
vysílání vojenské stanice SPARTA I z Prahy, mohl konečně plk. gšt. František
Moravec, přednosta vojenských zpravodajců v Londýně, znovu dostávat cenné
zprávy od svého nejlepšího agenta. Bylo už ale příliš pozdě. Pražské gestapo
Thümmela delší dobu podezřívalo a tak po souhlasu samotného zastupujícího
říšského protektora Reinharda Heydricha byl zatčen. Jeho odhalení pak
následně znamenalo smrt škpt. Václava Morávka, který padl 21. března 1942
na Prašném mostě v Dejvicích. Znamenalo i vážné ohrožení výsadku SILVER A.U Morávka byly totiž nalezeny fotografie s razítkem pardubického závodu. Pro gestapo pak bylo snadné zjistit, že na jedné z nich je zobrazen číšník z baru hotelu Veselka – Josef Valčík. K úplné smůle našel jeden z pardubických gestapáků i nesrovnalosti v jeho policejní přihlášce. Majitel Veselky Arnošt Košťál se snažil namluvit pracovníkům gestapa, že se jedná o zaučujícího se syna hoteliéra z Ostravy. Tato výmluva ale byla brzo vyvrácena a tak Josefu Valčíkovi nezbylo než opustit Pardubice i svou milou a spolupracovnici, učitelku Lidmilu Malou. Přes několik konspirativních bytů se vrátil na rodné Valašsko a po osobní návštěvě Bartošově se po velikonočních svátcích přemístil do Prahy. To už si nechal přebarvit světlé vlasy na černo. Tady se setkal se členy ANTHROPOIDU – Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem. Valčík byl fingovaně zaměstnán jako reklamní agent Topičova nakladatelství, ve skutečnosti byl ale zapojen do mnoha odbojových akcí, které vyvrcholily atentátem na R. Heydricha. V Praze vystřídal několik konspirativních bytů, ale se svými druhy se většinou scházel v rodině Aloise a Marie Moravcových. Do protinacistické činnosti byl plně zapojen i jejich syn Vlastimil – Aťa. Míra nebezpečí pro parašutisty i domácí odboj se však stupňovala. Po zmizení Valčíka nařídilo pardubické gestapo přešetřit všechny poslední policejní přihlášky k pobytu. Alfréd Bartoš byl hlášen v Ústí nad Orlicí jako Josef Motyčka z Vrdů – Bučic. Ústečtí četníci dostali na dotaz z Vrdů odpověď, že J. Motyčka je již šest let po smrti. Šli tedy se zatykačem pro Josefa Hrdinu, který příteli Bartošovi byt sehnal. Hrdina musel s pravdou ven. Bylo mu slíbeno, že pokud také kolegové z Vrdů–Bučic případ zlikvidují, zachovají se stejně i ústecko-orličtí. Paní Hrdinová okamžitě odjela do Pardubic varovat Bartoše a ten se rozhodl k rázné akci. Spolu s Václavem Krupkou a Františkem Hladěnou odjeli do Vrdů. Bartoš s pistolí v ruce jednal s vrchním strážmistrem Perntem, který slíbil celou záležitost na parašutistova nekompromisní naléhání vyřídit. Pro tentokrát to prošlo a pro příště se výsadkáři rozhodli žít v protektorátě ilegálně. Také činnost vysílačky LIBUŠE byla zachycena německou rádiovou zaměřovací službou a lokalizována do trojúhelníku mezi Chrudimí, Sečí a Hlinskem. Ani její provoz se neobešel bez poruch. Opravovat ji pomáhali František Valenta, bývalý vojenský radista, ing. Bořivoj Cigánek i majitel elektrozávodu Alvín Palouš. Další rezervní přístroje obstarali MUDr. Josef Bartoň i sokolové ze skupiny S 21 B na Červenokostelecku. Dětský lékař dr. Bartoň také léčil Jiřího Potůčka, který si snad při jarním koupání v lomu Hluboká uhnal těžký zápal plic. Proto se musel přestěhovat k Pardubicím do Mnětic, kde se o něj obětavě starala paní Emilie Chrbolková. Navštěvovala ho tam teď už jeho láska Věra Junková. Po doléčení byl Potůček přesunut i s vysílačkou do rodiny správce rybího hospodářství Adolfa Hraby do Bohdanče. Protože také jeho fotografii našlo na Prašném mostě gestapo, nechal si Jiří Potůček narůst plnovous. Zprávy k odvysílání mu na půl cestě u semtínské Explosie předávala Hana Krupková, a to vždy v době, kdy se v továrně střídaly směny. Po podezřelé návštěvě mužů s měřicími přístroji se „ Jirka“, jak si nechal Potůček–Tolar říkat, stěhuje na krátko do Pardubiček k Hovorovům. Zkouší vysílat i z Malých Svatoňovic, ale nakonec se vrátí do Ležáků. Vysílá ze strojovny lomu, ale bydlí ve Švandově mlýně. Noční vysílání střeží vrchní četnický strážmistr Karel Kněz, dále pomáhají strojník Karel Svoboda, účetní z ležáckého lomu Miloš Stantejský a jako spojka mlynářský učedník Jan Pavliš. Neocenitelnou službu prokazovaly nadále Hana Krupková a Taťána Hladěnová, ať už jako šifrantky nebo spojky, které jezdily po celém území protektorátu.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2012
