Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Za dr. Františkem Mesanym
Dr. František Mesany zesnul v pátek 18. prosince t.r. v pražském sanatoriu.Dr. František Mesany! – skvělý chirurg, ideální lékař, člověk dynamické životnosti, jež se vybíjela podle okolností a prostředí v nálady různé sice působivosti, ale z jejichž pozadí vždy k vám nakonec zazářila lidskost a láska! Mesany se dovedl zlobit a bouřit, ale nedovedl nenávidět a mstít se.
Tak jsem ho poznal, tak ho vidím.
Registruji v minulosti a ve vzpomínkách.
V roce 1906, jako přesvědčený a bojovný – podle náhledu mnohých zvaný – státoprávník, přesídlil jsem do Pardubic, tehdy sídla silné skupiny Masarykova realismu, representovaného „Osvětou lidu“ a jejím redaktorem Aloisem Hajnem. V ní zaujímal místo významné Dr. Mesany, primář okresní nemocnice a proslulý chirurg.
Prof. Masaryk a jeho stoupenci prohlašovali státní právo za historický přežitek. Není divu, že jsem se brzo dostal s nimi v tuhý zápas a při temperamentě Mesanově střetl jsem se i přímo s ním. Mesany, šel-li za nějakou myšlenkou, nešel za ní z vypočítavosti a z osobního zájmu, musel být o její správnosti přesvědčen, ale pak šel za ní ohněm a palbou bez ohledu.
Mnohokráte jsme proto křížili kordy velmi divoce v novinách, ve schůzích, ba dokonce i v soudní síni. Až jednou intimní přítel Mesanyův Dr. Herman mi řekl: „Poslouchej, já tě musím s Mesanym svést dohromady, uvidíš, že to není zlý člověk a on se vlastně na tebe ani nehněvá. Nerozumíš prý mu!“ Stalo se a jednou po divadle přivedl k našemu stolu na Veselce Mesanovy. Počátky byly přirozeně ostýchavé, vystrkovala se tykadla, ale pozvolna jsme se sblížili.
Poznal jsem v Mesanym, pod zdánlivě drsnou slupkou, člověka jemného cítění a podivoval jsem se jaký zájem při úmorné práci v nemocnici, zabírající i noci, měl pro literaturu, umění i věci vyšší kultury. Jeho byt byl zajímavým museem výtvarnickým, starožitnickým i národopisným. V roce 1912, za války balkánské, Dr. Mesany připojil se k lékařské výpravě, na pomoc Srbům poslané. Loučili jsme se s ním na Veselce. Vedl vojenskou nemocnici ve Valjevu s nemalým úspěchem a odcházel ze Srbska, vyznamenám vysokým řádem, navázav četné přátelské styky s významnými osobnostmi. Když po návratu jsem se s ním vítal, stiskl mi silně a významně ruku a hledě mi do očí, řekl: „Příteli, v Srbsku jsem teprve poznal co znamená politická samostatnost národa!“ Více neřekl, ale rozuměl jsem mu a od té doby byl náš.
Vzpomínám, s jakou něžností ošetřoval mého synka, onemocnělého španělskou chřipkou.
V roce 1914, když Dr. Herman hned při mobilisaci narukoval do Terezína, navštěvoval mne Mesany v různých právních záležitostech, než sám jsem byl odveden.
Ten chladnokrevný chirurg, vládnoucí nožem a lancetou, udivoval v některých chvílích svou přímo dětskou dobrotou.
Po převratu vstoupil s ostatními státoprávníky do Národní demokracie, kterou chtěl míti oproštěnou od všech předválečných stínů a rakušáckých orientací. Prodělával jsem s ním tyto očistné zápasy a stával mu po boku, když hasili mou horlivost.
Velmi mne těšily jeho sympatie k mému synovi, s nímž se blíže stýkal v Kruhu přátel Neodvislé jednoty legionářské.
Dr. Mesany nebyl z tuctových lidí. Byl osobností sám pro sebe. A lidé vynikající nad průměr mívají osud vysokých stromů, také do nich sjíždějí blesky, ovšem blesky prostřednosti šosáctví, neporozumění a závisti.
Všeho toho zakusil Dr. Mesany v dostatečné míře. Snášel to však se stoickým klidem. Byl bojovník a věděl, že kdo bojuje, musí také snášet rány. Odešel z okresní nemocnice, jejíž skvělou pověst založil, zahájil praxi soukromou, ale neúprosná nemoc hlodala vytrvale v jeho těle.
Mesany se poznenáhlu ztrácel ze společnosti, pak náhle jsme zvěděli, že odjel na léčení do Prahy a odtud se více nevrátil.
Dr. Františku Mesany, loučím se s Vámi!
Vidím Vás jíti noncholantním krokem s Vaší viržinkou v koutku úst, slyším Vás pronášeti přes sevřené a jakoby pohrdavé rty úsudky přesné a trefné! Měl jste mnoho nepřátel, zakusil jste mnoho neporozumění, ale jako slavný chirurg tak i veřejně působící muž, vryl jste se příliš do společenské, politické i kulturní historie Pardubic, než abyste byl zapomenut.
Poznámka redakce:
Vzpomínku Dr. V. Hrbka otiskujeme s dodržením jeho způsobu psaní příjmení Mesany.
