Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Ještě k rodu Balthasarů
Ve dvojčísle ZKPP č. 3-4/2012 vyšel můj článek o hraběnce Heleně
Balthasarové (s. 101-103). V polovině března 2012 jsem obdržel zajímavé doplňující
údaje o rodu Balthazarů od bývalého kronikáře hřebčína v Kladrubech
n.L. Jiřího Hájka z Tloskova. Velmi za ně děkuji. Podle Almanachu českých šlechtických a rytířských rodů (2012) došlo 20.srpna 1877 v Praze ke sňatku tehdy poručíka Hugona Balthazara s Helenou Marií Josefou Hartwagerovou, z něhož se narodili dva synové (13. 6.1878 Kvido Jan Alois, 1. 2. 1880 Jan Alois Tadeáš).
Hugo Balthazar – jejich otec – se narodil 31.března 1849 v Příbrami v rodině statkáře a lesmistra Tadeáše Balthazara jako nejstarší z 5 dětí. 1/ V prosinci 1865 je uváděn jako kadet pěšího regimentu 43 v Benátkách, s nímž absolvoval roku 1866 bitvu u Custozzy. Roku 1867 byl vyslán k hulánskému regimenru č. 12, kde dosáhl hodnosti poručíka. Po absolvování c.k. válečné školy při generálním štábu pracoval u tohoto štábu a potom v 5.oddělení ministerstva války.
Roku 1889 je uváděn jako major generálního štábu. V této funkci byl velitelem pevnosti Přemyšl v Haliči, potom řídil 9. pěší divizi. Roku 1895 byl plukovníkem a velitelem 6.hulánského pluku. Byl vyznamenán Řádem železné koruny 3.třídy. Roku 1900 – již jako generálmajor – byl velitelem 20. jezdecké brigády v Krakově, roku 1901 se stal velitelem 9.jezdecké brigády v Pardubicích, odkud byl roku 1905 vyslán do Jaroslavi jako „Feldmarschall – leutnant“ (česky polní maršálek, v podstatě divizní generál poručík). Roku 1905 obdržel za 40letou službu Rytířský kříž Leopoldova řádu. T. r. byl penzionován.
Jan Županič ve své studii „Nová šlechta rakouského císařství“ (2006) se zabýval podrobně t. zv. renobilitací rodiny Balthazarů. Podle vyjádření Hugonova mladšího bratra Gustava ze 4. října 1904 usiloval o získání šlechtické příslušnosti již jejich otec Thaddäus. Když zemřel, nejstarší syn Hugo, tehdy hejtman generálného štábu, našel v pozůstalosti otce materiály o šlechtickém původu a po konzultaci s heraldikem Christianem Brucknerem požádal ministerstvo vnitra o nobilitaci znovu (renobilitaci).
Svůj původ rodina odvozovala od Bernarda de Balthasar, který byl jako radní Nového města pražského povýšen 3. 5. 1649 do vladyckého stavu. (Listinou z tohoto dne povýšil císař Ferdinand III. celý novoměstský úřad do vladyckého stavu za zásluhy při obraně Prahy za švédského obléhání roku 1648). Na základě předložených dokladů bylo výnosem ministerstva vnitra z 5. 3. 1883 a listinou z 5. 5. 1885 obnoveno šlechtictví s predikátem von a potvrzen erb sourozencům Hugovi, c.k. hejtmanovi generálního štábu, Leopoldovi, c.k. námořnímu poručíkovi II.třídy, Gustavovi, konceptnímu praktikantovi c.k. zemské vlády ve Slezsku, Filipině provdané Drobné a Emilii provdané von Bob. Po prozkoumání rodinných podkladů zjistilo ministerstvo závažné nedostatky (hlavně zásahy Ch. Brucknera do úředních knih). Rodina byla roku 1902 vyzvána, aby do stanovené lhůty prokázala svůj šlechtický původ. Protože se důkazy nepodařilo najít, zřekli se Leopold Balthazar a jeho sestry 11. února 1904 šlechtictví. Renobilitace byla však úředně prohlášena za neplatnou až 16. února 1914, kdy bylo nařízeno opravit matriky. Z korespondence Hugona Balthazara s ministerstvem vnitra z roku 1904 však vyšlo najevo, že rodina hned po výzvě Zemského trestního soudu v Praze předala všechny podklady. Byly všechny uznány za pravé, zfalšován byl jen Brucknerův zásah do t. zv. obligačních knih. Právě tento zápis však zpochybnil rodovou posloupnost. Proto Hugo požádal 10. února 1904 ministerstvo o informaci, zdali by mu nemohlo být šlechtictví potvrzeno z nejvyšší milosti. Skutečně, císař František Josef I. rozhodnutím z 20. října 1904 a diplomem z 8. 12. t.r. povýšil znovu Hugona Balthazara do šlechtického stavu s predikátem „z Babadolu“. 2/ Obdržel i nový znak, jenž si sám navrhl (viz obrázek): červeno-modře dělený štít. V horním poli vyrůstá z dělící čáry zlatý lev s červeným jazykem. V dolním poli jsou dva odvrácení stříbrní hadi s černými rozdvojenými jazyky s překříženými ocasy, mezi nimiž je zlatá lilie. Na štítě stojí korunovaná turnajová přilba s červeno-modrými a modro-stříbrnými přikryvadly. Klenotem je zlatý rostoucí lev s červeným jazykem držící v pozdvižené tlapě zlatou lilii. 3/
Hugonův o 6let mladší bratr Gustav (nar. 1855), okresní hejtman při zemské vládě ve Slezsku, požádal také o udělení šlechtictví. I když jeho žádost podpořil c.k. zemský president hrabě Thun, teprve 17. dubna 1906 byl Gustav povýšen a listinou z 22. 5. t.r. se stal šlechticem z Bachlinden. Jediný mužský člen rodiny, jenž zůstal bez predikátu, byl prostřední z bratří – Leopold. Roku 1911 musel odevzdat ministerstvu vnitra diplom. Tento Leopold Balthazar se připomíná ještě roku 1914 jako soukromník v Olomouci.
Hugo Balthazar zemřel v říjnu 1918, kdy se zhroutila jeho milovaná monarchie, a jeho vdova Helena se vdala podruhé za c.k. rytmistra Alexandra von Taboru, jenž se stal z její vůle vlastníkem panství Hrochův Týnec. Zchátralý zámek tamtéž by si dnes vyžádal 50 milionů Kč na generální opravu. 4/
Poznámky:
1/ Životopis H. Balthazara uvádím podle „Illustrierte Geschichte der österreichischen und ungarischen Ordensauszeichnungen und deren Besitzer“, vyd. 1908 k 60. výročí panování Františka Josefa I.
2/ H. Balthazar dal ministerstvu k úvaze 3 alternativy predikátu: Babákov (obec), Babakdol a Mayenthal, ten však byl již jako predikát obsazen).
3/ Podle J. Županiče znak vychází ze znaku starých Balthazarů, jenž užívali v 17. století. Hugonův bratr Gustav (nar. 2. 6. 1855) napodobil původní znak i tím, že si dal do klenotu křídlo.
4/ Reportáž E. Knajfla v České televizi 19. 3. 2012 (Události).
Přílohy:
1) Foto (reprodukce z německé publikace, uvedené v pozn.1)
2) Erb Balthazar (reprodukce z Almanachu 2012)
3) Zámek v Hrochově Týnci
