Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Vyprávění o Kerhartech, zvláště o ěch pardubických
Rodina Kerhartova má ve svých řadách několik významných členů – architektů,
malířů a podnikatelů – z nichž někteří ovlivnili také pokrok a rozvoj Pardubic.
Své rodinné vzpomínky jsem sepsal jako jeden z pardubických Kerhartů:
Chtěl bych se hned na začátku krátce zmínit o tom, co to je kerhart. Je
to místní východočeský název porostu na lukách, jako tráva, kopřivy, lebedy,
ostatní plevel a všechno, co žere dobytek, zkrátka kerhart, jak se tomu u nás
říká. Je to výraz lidový, velmi starý, patrně pochází ještě z doby dávných Keltů.
Jsou u nás také obce zvané Kerhartice. Spisovatelka Teréza Nováková, která psala o takzvaných nejvýchodnějších Čechách, se na několika místech zmiňuje o Kerhartech.
Za druhé světové války nás nutili nacisti, abychom dokazovali árijský původ své rodiny, což znamenalo prokázat, že mezi našimi předky nebyl žádný židovského původu. Tento nesmyslný požadavek znamenal hrabat se v matrikách a archivech, což nebylo jednoduché, ale na druhé straně to umožnilo získat představu o předcích své rodiny.
Takže z doby, kdy se už matriky povinně začaly psát, je prvním známým předkem naší rodiny Marian Kerhart zapsaný v roce 1615 ve farní matrice Dolního Újezda u Litomyšle. Následuje pak řada potomků, o nichž nejsou žádné zprávy. Doma máme obraz – portrét Jana Kerharta, narozeného 4.listopadu 1774 v Dolním Újezdě spolu se svou manželkou. Oba jsou oblečeni v litomyšlském kroji.
Manželé na obrázcích měli syna Antonína a vnuka Jana – mého pradědečka. Jan si zařídil hospodářství v Týnci nad Labem; zde bydlel přímo ve staré kamenné tvrzi. Jan měl pět synů: Františka, Vojtěcha, Antonína, Josefa a Jana a dvě dcery, Růženu a Helenu.
František měl obchodní vzdělání a našel uplatnění v pardubickém cukrovaru, kde se později stal ředitelem. Po několika letech z tohoto místa odešel a založil spolu s Antonínem Tachecím v Pardubicích firmu Kerhart a Tachecí. Manželka pana Tachecího byla sestrou Ing. Josefa Prokopa – továrníka a pozdějšího starosty v Pardubicích. František Kerhart se stal potom městským radním. Firmu Kerhart a Tachecí tvořily dva závody.
První závod byl naproti starému nádraží v sousedství pozdějšího podjezdu. Tam bylo zasilatelství a stěhování, prodej a rozvoz uhlí a dříví, výroba cementových dlaždic a stavebních dílů a samozřejmě taky vlečka – koleje přes ulici až do závodu. Nezbytnou součástí původního provozu byly i stáje pro koně, které se v pozdějších letech přestavěly na garáže pro stěhovací a nákladní auta. Druhý závod byla parní pila umístěná vedle elektrárny při ústí Sladkovského a tehdejší Karlovy ulice. U tehdejšího žalezničního přejezdu, dnes je tam podchod. Na území pily vedla také železniční vlečka, kterou se přivážely kmeny na pilu. Katr na rozřezávání kmenů na hranoly, fošny a prkna poháněl velký parní stroj. Pak tam byly cirkulárky, hoblovky a frézy. Prodávalo se stavební, truhlářské, palivové dřevo, překližky, špalky, latě a podobné.
František Kerhart si vzal svou první ženu Karlu a narodil se jim syn Karel. Po několika letech však manželka zemřela a on se znovu oženil s Hedvikou Poulovou. Měli dceru Marii (moji maminku), syna Františka a Jana, ten v mládí zemřel.
A nyní ještě k firmě Kerhart a Tachecí – když zemřel zakladatel firmy, můj dědeček František, bylo jeho nejstaršímu synu Karlovi jedenáct let. Vedení podniku se ujal pan Tachecí.
Po první světové válce se Karel oženil s Marií, rozenou Váňovou a převzal řízení podniku. Bydleli stále v domku na konci tehdejší Karlovy ulice hned vedle areálu pily. Jeho sestra Marie (moje maminka) se vdala a odstěhovala se a bratr František byl v Praze na studijích architektury. Karel byl také majitelem hospodářství v Počáplech u Sezemic, což mělo výhodu později při nedostatku potravin v druhé světové válce. Narodily se jim dvě děti: syn Karel a dcera Miluna. Po válce v roce 1948 Karel Kerhart zemřel a jeho podnik byl zestátněn. Jeho syn Karel se stal stavebním inženýrem, oženil se s Evou, rozenou Lochmanovou, která pocházela z knihkupecké rodiny – měli obchod pod Zelenou branou. Manželé měli dvě dcery, Radku a Evu. Dcera Miluna vystudovala vysokou školu ekonomickou. Provdaná Fryšová měla dceru, lékařku, která dnes žije s manželem v Praze.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2013.
