Zprávy 3-4 / 2002

Vážený pane doktore, požádal jste mě pro Váš časopis o vzpomínku na zemřelého akademického malíře Vojmíra Vokolka. Ochotně jsem Vám přislíbil, protože v té chvíli náš vzájemný vztah s bratrem ve mně silně zarezonoval. Ale vyjádřit ho slovem? Moje vzpomínka bude asi jen několik střípků z rozbité vázy Vojmírova života, které mohu jen vzít pietně do rukou a potěšit se vzpomínkami.

Jak je široce známo, byla po vánocích 1944 bombardována pardubická rafinerie minerálních olejů. Krátce na to, ještě před 1. lednem 1945, se v Pardubicích objevila asi 100 členná skupina mladých mužů v šedozelených uniformách, hovořících česky.

Církev byla založena 8. 1. 1920 jako reakce na vznik samostatného Československa, snaha o vyjádření vlastenectví a národních tradic, respektování Husova dědictví a oddělení od rigorózního katolického náboženství s vazbami na bývalou habsburskou monarchii. Tehdejší modernismus vedl řadu katolických kněží k tomu, aby se bohoslužby konaly v národním jazyce, aby se na církevní správě podíleli i laici, aby celibát byl dobrovolný a aby všichni přijímali podobojí. Tyto navrhované reformy Vatikán opakovaně odmítl a proto se někteří čeští katoličtí kněží rozhodli o vánocích 1919 sloužit mše česky místo dosud užívané latiny. Přihlásili se tím k tradici cyrilometodějské i ke Komenskému. Věřící to přijali nadšeně a tak do dvou týdnů došlo k vyhlášení samostatné Církve československé, která se zakrátko stala druhou největší církví v Československu.…

16. června 1930 uspořádaly Nezávislá obec legionářů a Národní střelecká jednota, tedy organizace evidentně spjaté s NOF, za podpory národně ? demokratické strany v Pardubicích u Zlaté štiky tryznu za cara Mikuláše II. Romanovce, poslední ruského cara zavražděného bolševiky 17. července 1918 v Jekatěrinburku. Památku cara Mikuláše uctili ve svých projevech ruský emigrant Černovir a bývalý generál ruských legií R. Gajda. Žádali, aby vláda ČSR povolila na našem území formování vojska z ruských emigrantů monarchistického smýšlení. Bylo apelováno na slovanský cit a útočeno na židy jako příčinu pádu carismu v Rusku. Akce byla jen pro zvané osoby, ale byla hojně navštívena nejen pardubickými, ale i z Chrudimě, Hradce Králové a Ústí nad Orlicí. 1) V říjnu 1930 vyzvalo prezídium Zemského úřadu Okresní úřad v Pardubicích: ?Veřejné činnosti…

Chtěl bych se ještě zmínit o jednom zvláštním a málo známém verbunku. Počátkem roku 1704 došlo na hejtmanskou kancelář milostivé poručení, aby ?k nynější důležité potřebě vojenské jedna každá vrchnost na svůj vlastní náklad jisté kvantum myslivcův odvésti má?. Z pardubického to mělo být 38 střelců. 1)

Zatímco známé pardubické mlýny zahajovaly svoji činnost až začátkem 16. století, historie tohoto mlýna sahá až do roku 1264. Dokumentace týkající se tohoto mlýna, kterou mám k dispozici, je velmi zajímavá a rozsáhlá. Zahrnuje celé jeho období až po současnost, je v rozsahu 30 stran. Pro Zprávy KPP jsem z této dokumentace vybral některé zajímavosti. Fotografie objektu je z roku 1998.

Přinášíme kapitolu ze života sestry boromejky Matky Vojtěšky Hasmandové, jejíž proces blahořečení probíhá na brněnském biskupství. Narozena v Huštěnovicích u Velehradu 23. března 1914, vstoupila jako devatenáctiletá k boromejkám. Po noviciátě a slavných řeholních slibech působila jako učitelka a ošetřovatelka v domech české větve své kongregace. Potlačení řeholních domů komunisty r. 1950 ji zastihlo v Prachaticích jako představenou Domova důchodců, pojmenovaném po svatém Janu Nep. Neumannovi. Tam na přání své generální představené Bohumily poskytla přístřeší jednomu knězi, který byl hledán policií. A tak byla zatčena i ona, 10. září 1952, dovlekli ji z kaple, kde ještě přijala cestu Tělo Páně, své ?viaticum?. V Písku pak byla 15. září 1953 odsouzena pro velezradu atd. a určena do pověstné věznice v Pardubicích. Odvážela si rozsudek…

Tato dnes u nás již velmi málo útlá knížka pro mládež vyšla nákladem Emila Šolce v Telči někdy na přelomu dvacátých a třicátých let XX. století. Třemi barevnými ilustracemi ji doprovodil malíř J. F. Hetteš. Dnes již bohužel není v žádné veřejné knihovně v Pardubicích, dá se však vypůjčit ve Stát. vědecké knihovně v Hradci Králové.

Traduje se, že pardubičtí představitelé byli prozíravější, než chrudimští, když Pardubice r. 1845 získaly dopravní spojení se světem, které jim do té doby chybělo, novou železnicí. To nesporně Pardubicím umožnilo přestihnout tehdy významnější krajské město Chrudim. Tradice ale nebude zcela pravdivá, hrály zde roli nejvyšší, vídeňské vlivy. Doplňme si naše znalostí historie dopravy na Pardubicku z pohledu Chrudimáka.

Životní jubileum paní Marie Chudé, čestné občanky Pardubic a dlouholeté členky redakční rady našich Zpráv KPP, je skutečně neuvěřitelné? Podíváme-li se uceleně na její vlastivědnou práci, uvidíme bezpočet jejích přednášek o starých Pardubicích pro veřejnost s promítáním diapozitivů, dále množství populárních článků ve Zprávách většinou vycházejících z jejích osobních vzpomínek, rejstříky mnoha ročníků našeho časopisu, články v Pardubických novinách a novinách Pernštejn s pravidelným vánoční rozjímáním, s rodinnou kronikou, v níž detailně popsala pohnuté osudy své rozvětvené rodiny, dvě sbírky básní a samozřejmě krásné Pardubické vzpomínky s obrázky J. Daňka a H. Mandysové? Dřív, než náš časopis dostal moderní, počítačem připravenou podobu, psala paní Marie řadu let se vzornou úpravou i Zprávy.