Zprávy 3-4 / 2021

Jiří Kristián Lobkowicz se narodil 22. února 1907 v Turnově. Rodiče Josefina a Bedřich Lobkowiczovi byli velcí příznivci automobilů. Jejich první automobil byl Laurin-Klement z roku 1912, poté zakoupili dva Mercedesy z roku 1915. A podle přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu, i mladý kníže Jiří Kristián Lobkowicz miloval automobily a vše s nimi spojené. Poprvé startoval v závodě do vrchu Mělník-Pšovka 26. srpna 1928 s cestovním vozem Austro-Daimler (70 koní), avšak za jízdy zařadil místo dvojky zpáteční rychlost a tím pro něho závod skončil. Závod vyhrál zástupce Bugatti Vladimír Guth z Prahy. A to jistě přispělo k Lobkowiczově rozhodnutí objednat si u Gutha vůz stejného typu. Pro následující rok toužil po výkonnějším voze. Obrátil se znovu na Gutha a zakoupil osmiválcový kompresorový dvoulitr Bugatti 35 C. S tímto vozem…

Ve Zprávách č. 11-12/2020 se v článku „Kdo byl ten motocyklista na fotografii?“ objevila výzva k identifikaci původu plastiky padajícího motocyklisty, dříve umístěné na hrobce rodiny Koutských na pardubickém hřbitově. Plastika souvisela s tragickou smrtí Josefa „Bobeše“ Koutského, který zemřel dne 16. května 1932 následkem dopravní nehody. Její okolnosti osvětluje následující článek v listu Východočeský Republikán ze dne 20. května 1932:

Roku 2019 proběhl v chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích nedestruktivní průzkum pernštejnsko-piastovské hrobky, jejíž uměleckou korunou je kenotaf Vojtěcha z Pernštejna. Ten se stal roku 1834 předmětem pozornosti při biskupské vizitaci 17. královéhradeckého biskupa Karla Borromejského Hanla, který namítal proti tomu, že kenotaf příliš omezuje prostor pro běžný liturgický „provoz“ u hlavního oltáře, před nímž byl umístěn Vojtěchovou vdovou Johankou z Vartenberka. Toto stanovisko bylo potvrzeno téhož roku písemně biskupskou konsistoří. Narazilo však na odpor nejen tehdejšího děkana J. Justa a Krajského úřadu, ale i pardubických občanů, vědomých si velmi dobře toho, že místo před hlavním oltářem je místem v chrámu nejčestnějším, jež si bez pochyby pan Vojtěch svými činy podporujícími rozvoj města zasloužil. Přibližně v této…

Páni z Pernštejna patřili ke starým moravských aristokratickým rodům, jejichž počátky sahaly až do 13. století. Profilovali se nejdříve jako lapkové a válečníci, později jako politikové, zastávající významné zemské funkce a úřady. Základy jejich majetkové a politické moci upevnil Vilém z Pernštejna (zemřel 1521), který spojil své pozoruhodné ekonomické aktivity nejen s politickou dráhou, ale též s mecenášstvím umění a stavební činností. Od roku 1490 do roku 1514 působil nepřetržitě ve funkci nejvyššího hofmistra království a výrazně ovlivňoval jagellonskou královskou politiku jako finančník. V době náboženských sporů zaujal tolerantní nadhled, jenž prof. Josef Válka pojmenoval „nadkonfesijním křesťanstvím.“

Opatovický kanál, dlouhý 32 kilometrů. Kanál byl postaven na přelomu 15. a 16. století z vůle Viléma z Pernštejna, který proslul jako jeden z nejvlivnějších a nejbohatších šlechticů a také jako jeden z prvních šlechtických velkopodnikatelů. Jedním z ústředních bodů jeho podnikání bylo rybnikářství. Na Pardubicku vznikla za jeho života rybniční soustava, která čítala více než 230 rybníků. Osou této soustavy na levém břehu Labe byl právě Opatovický kanál, který napájel vodou největší rybníky soustavy, především rybník Čeperka s rozlohou větší než 1 000 hektarů. Kanál začíná na Labi nedaleko Opatovic, kde je do něho prostřednictvím jezu svedena část labské vody. Pokračuje přes Opatovice, Čeperku a dále kolem obcí Staré Ždánice a Dolany k Bohdanči.

Znak zubří hlavy je v Pardubicích považován za symbol právě tak jako městský znak půlkoně. Spatřit jej můžeme na erbovních deskách Pernštejnů na budově dnešní Knihovny na Pernštýnském náměstí, nad severním portálem arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje a do třetice pak nad třetí branou pardubického zámku.